Josef Ringhoffer

Josef Václav Ringhoffer (29. října 1785 Praha – 6. března 1847 Praha^[1]) byl pokračovatelem úspěšné rodinné podnikatelské tradice. Od svého otce převzal dobře vedenou mědikoveckou dílnu a postupně jí rozšiřoval. Položil tak základ pro další úspěšný rozvoj rodinné firmy ve druhé polovině 19. století.

Josef Václav Ringhoffer
Narození	29. října 1785 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	6. března 1847 (ve věku 61 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Povolání	mědikovecký mistr a podnikatel
Choť	Johana Körblová
Děti	František Ringhoffer II.
Rodiče	Franz Ringhoffer
Příbuzní	František Ringhoffer III. a Emanuel Freiherr von Ringhoffer (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Osobní údaje

Josef Václav Ringhoffer se narodil 29. 10. 1785 v Praze. Byl synem mědikoveckého mistra Františka Ringhoffera a jeho druhé ženy Alžběty Pakenové (1762–1801). Měl devět sourozenců (7 sester a 2 bratry), ale on jako jediný pokračoval v rodinné mědikovecké tradici. Vyučil se v dílně svého otce v Platnéřské ulici. V roce 1812 (tedy ve 27 letech) z rozhodnutí mědikoveckého cechu se stal mědikoveckým mistrem, a v roce 1820 přebral otcovu dílnu.

Měl za manželku Johannu Körblovou (1794–1871), s níž měl 14 dětí. V tomto manželství se také narodil v roce 1817 později velmi úspěšný syn František Ringhoffer II.

Podnikání

Josef Ringhoffer byl brzo po převzetí otcovy dílny znám jako úspěšný řemeslník a podnikatel. Dílna, kterou převzal od otce, se rychle rozrůstala. Po určité době se ukázalo, že prostory dílny nestačí pro zpracování větších dílů, a proto si Josef Václav Ringhoffer pronajal starý mlýn v Kamenici, ke kterému patřila i pila v Olešovicích. V roce 1817 začal v prostoru mlýna podnikat. V roce 1822 zde zřídil mědikovecký hamr. Protože se výroba v hamru osvědčila, koupil v roce 1823 od původních majitelů mlýn se všemi závazky. Závazky se ale týkaly provozu mlýna (vč. robotní povinnosti) a neměly s chodem hamru nic společného.

Do podnikání v hamru se zapojil i Martin Ringhoffer (1780–1838), bratranec Josefův (nikoli strýc či bratr jak uvádějí některé zdroje), který do té doby (patrně od roku 1806) pracoval jako mědikovec v dílně Josefova otce Františka. Martin Ringhoffer pojal za ženu roku 1808 sestru Josefa – Marii Františku Ringhofferovou (1779–1830). Oba jsou pochování na pražském olšanském hřbitově. Josef jako základ pro společné podnikání přenechal v roce 1824 Martinovi držbu poloviny hamru, vč. příslušenství.

V roce 1832 obdržel titul c.k. dvorní mědikovecký mistr. V roce 1843 pak také obdržel oprávnění k výrobě veškerého měděného a kovového zboží. V období, kdy Josef Ringhoffer řídil firmu, se začalo rozšiřovat cukrovarnictví a začínaly se ve větším počtu stavět cukrovary. Proto začal Josef Ringhoffer specializovat svoji firmu na výrobu strojního zařízení pro cukrovary a rozšířil výrobu pro vybavení lihovarů. Původní dílna se začaly rozrůstat na manufakturu. Dobré hospodaření firmy se projevilo i na jmění rodiny. V té době bylo čisté jmění rodiny na úrovni 36 635 zlatých. V roce 1841 Josef Ringhoffer předal a později prodal svému synovi Františkovi Ringhofferovi II. dům v Praze, ale ponechal si dílnu v Praze I., Platnéřské ulici č.102, ve které začínal jeho otec. V roce 1847 těsně před smrtí prodal synovi i hamry v Kamenici.