Josef z Trauttmansdorffu

František Josef Ferdinand hrabě z Trauttmansdorffu (německy Franz Josef Ferdinand Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg; 19. února 1788 Brusel – 22. srpna 1870 Obříství)^[2][1] byl rakouský šlechtic a diplomat, patřil ke knížecí větvi rodu Trauttmansdorffů.

Josef hrabě z Trauttmansdorff-Weinsbergu
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 18. dubna 1861[1] – 22. srpna 1870
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Panská sněmovna zřízena v roce 1861 Únorovou ústavou
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1832 – 22. srpna 1870
Panovník	František I., Ferdinand I., František Josef I.
Rakouský vyslanec v Prusku
Ve funkci: 1827 – 1849
Panovník	František I., Ferdinand I., František Josef I.
Předchůdce	Štěpán Zichy
Nástupce	Anton Prokesch von Osten
Rakouský vyslanec v Bavorsku
Ve funkci: 1820 – 1827
Panovník	František I.
Předchůdce	Johann Wessenberg-Ampringen
Nástupce	Kaspar Spiegel-Diesenberg
Rakouský vyslanec ve Württembersku
Ve funkci: 1818 – 1820
Panovník	František I.
Předchůdce	Rudolf Lützow
Nástupce	Jiří Antonín z Thurn-Valsassiny
Rakouský vyslanec v Bádensku
Ve funkci: 1815 – 1818
Panovník	František I.
Předchůdce	Antonín Apponyi
Nástupce	Antonín Pálffy
Císařský komorník
Ve funkci: 1810 – 22. srpna 1870
Panovník	František I., Ferdinand I., František Josef I.
Narození	19. února 1788 Brusel nebo Brusel
Úmrtí	22. srpna 1870 (ve věku 82 let) Obříství Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Trauttmansdorffská hrobka v Horšovském Týně
Choť	(1821) Josefa Károlyiová (1803–1863)
Rodiče	Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1749–1827) a Marie Karolína z Colloreda-Walsee (1752–1832)
Děti	1. Karolína (1823–1884) 2. Ferdinand (1825–1896) 3. Františka (1827–1856) 4. Josefína (1835–1894)
Příbuzní	bratr: Jan Nepomuk z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1780–1834) snacha: Marie Františka z Lichtenštejna (1834–1909) zeť: Zikmund Berchtold z Uherčic (1834–1900) vnuk: Leopold Berchtold (1863–1942) vnuk: Karel Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1864–1910) vnučka: Josefína z Trauttmansdorff-Weinsbergu, provd. Westphalenová z Fürstenbergu (1866–1936)
Profese	diplomat a politik
Ocenění	velkokříž Leopoldova řádu (1849)[2] rytíř řádu Železné koruny 1. třídy (1836)[2]
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od mládí působil v diplomatických službách, po napoleonských válkách byl vyslancem v několika německých zemích, svou kariéru završil jako dlouholetý vyslanec v Prusku (1827–1849). Před odchodem do výslužby zakoupil s manželkou několik panství v Čechách (Obříství, Lipnice nad Sázavou), kde se poté trvale usadil. V diplomacii se uplatnili i mnozí příbuzní, vnuk hrabě Leopold Berchtold byl rakousko-uherským ministrem zahraničí.

Životopis

Zámek Obříství, sídlo Josefa z Trauttmansdorffu od roku 1847. Kresba Johanna Venuta z roku 1807.

Zámek Obříství, současný stav

Pocházel ze šlechtického rodu Trauttmansdorffů,^[3] byl třetím synem knížete Ferdinanda z Trauttmansdorffu (1749–1827) a jeho manželky Marie Karolíny, rozené Colloredové (1752–1832). Narodil se v Bruselu, kde byl jeho otec tehdy místodržitelem. Josef díky otci od svých devatenácti let působil v diplomatických službách a již v závěru napoleonských válek získal svůj první post vyslance (v letech 1815–1818 byl rakouským vyslancem v Bádenském velkovévodství). V letech 1818–1820 byl vyslancem ve Württemberském království a poté v letech 1820–1827 vyslancem v Bavorsku. V rámci rakousko-pruských vztahů měl pak dlouholetou důležitou úlohu jako vyslanec v Prusku (1827–1849). Vyslanecký post v Berlíně opustil v revolučním roce 1849 a od té doby žil v soukromí. Byl c. k. tajným radou (1832),^[2] komořím (1810)^[2] a čestným rytířem Maltézského řádu, v roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny.^[2]

Majetek

Od roku 1847 byl majitelem velkostatku Obříství ve středních Čechách, místní zámek nechal upravit jako letní sídlo a také zde zemřel.^[4] Jeho manželka již předtím v roce 1842 koupila panství Lipnice nad Sázavou, pro které vzápětí dosáhla rozšíření městských privilegií.^[5] Jejich potomkům od roku 1863 patřil navíc velkostatek Koryčany na jižní Moravě.

Rodina

V Praze se 16. října 1821 oženil s hraběnkou Josefou Károlyiovou (7. listopadu 1803 Vídeň – 9. května 1863 Vídeň), c. k. palácovou dámou, z vlivné uherské šlechtické rodiny Károlyiů, dcerou c. k. komořího hraběte Josefa Károlyiho a Alžběty Valdštejnové.^[2] Měli spolu čtyři děti. Syn Ferdinand (1825–1896) byl též diplomatem, později předsedou Panské sněmovny a nejvyšším císařským komořím. Dcera Josefína (1835–1894) byla manželkou hraběte Zikmunda Berchtolda z Uherčic. Jejich syn Leopold Berchtold (1863–1942) byl též diplomatem a v letech 1912–1915 rakousko-uherským ministrem zahraničí. Synovcem Josefovy manželky byl uherský šlechtic a rakousko-uherský diplomat hrabě Alois Károlyi (1825–1889), dlouholetý velvyslanec ve Velké Británii a v Německu.

Jeho starší bratr Jan Nepomuk z Trauttmansdorffu (1780–1834) byl dědicem knížecího titulu a rozsáhlého majetku v Čechách (Horšovský Týn, Jičín), v letech 1812–1834 byl císařským nejvyšším štolbou.