Joseph Frings

Joseph Richard kardinál Frings (6. února 1887 v Neussu – 17. prosince 1978 v Kolíně nad Rýnem), později psán též Josef, byl od 1. května 1942 kolínský arcibiskup a od 17. února 1946 kardinál.^[1] Byl jednou z nejvýznamnějších postav německé poválečné katolické církve.^[2]

Jeho Eminence Joseph Richard kardinál Frings
kolínský arcibiskup a kardinál
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	Kolín nad Rýnem
Uveden do úřadu	21. června 1942
Emeritura	10. února 1969
Předchůdce	Karl Joseph Schulte
Nástupce	Joseph Höffner
Heslo	„Pro hominibus constitutus“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	10. srpna 1910
Biskupské svěcení	21. června 1942
Kardinálská kreace	18. února 1946
Osobní údaje
Datum narození	6. února 1887
Místo narození	Neuss, Německo Německo
Datum úmrtí	17. prosince 1978 (ve věku 91 let)
Místo úmrtí	Kolín nad Rýnem, Německo Německo
Místo pohřbení	Katedrála v Kolíně nad Rýnem
Národnost	německá
Povolání	římskokatolický duchovní
Podpis
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pamětní deska v Kölnu-Fühlingenu

Byl druhý z osmi dětí továrníka Heinricha Fringse a jeho manželky Marie. Od roku 1905 studoval v Mnichově, Innsbrucku, Freiburgu im Breisgau a Bonnu katolickou teologii. Knězem se stal 10. srpna 1910. Do roku 1913 působil jako kaplan, do roku 1915 pak studoval na Papežském biblickém ústavu v Římě, roku 1916 byl ve Freiburgu promován doktorem teologie. Do roku 1922 byl farářem v Kolíně-Fühlingen, v letech 1922 až 1924 ředitelem sirotčince v Neussu a pak až do roku 1937 farářem v Kolíně-Braunsfeldu. Od roku 1937 do roku 1942 byl rektorem kněžského semináře v Bensbergu.

Arcibiskupem kolínským^[3] byl jmenován 1. května 1942, biskupskou svátost mu udělil 21. června 1942 arcibiskup Cesare Orsenigo, nuncius v Německu. Úřad kolínského arcibiskupa zastával od roku 1942 do roku 1969. Německý tisk měl zakázáno o jeho svěcení informovat. Jeho heslo znělo: Pro hominibus institutus (Ustanovený pro lidi). Frings byl jedním z nejpopulárnějších kolínských arcibiskupů. V letech 1945–1950 stál v čele Fuldské biskupské konference. Papež Pius XII. jej 18. února 1946 spolu s Konredem von Preysing a Clementem von Galen povýšil na kardinála^[4] a byl mu určen římský kostel San Giovanni a Porta Latina. V letech 1945 až 1965 byl předsedou Německé biskupské konference. Roku 1958 inicioval založení charitativní organizace Misereor.

Patří k významným osobnostem Druhého vatikánského koncilu, na němž vehementně kritizoval činnost Posvátného oficia a byl jedním z členů prezidia tohoto koncilu. Jako asistent mu pomáhal Joseph Ratzinger. Fringsova spontánní latinská promluva o průběhu úvodního zasedání koncilu nasměrovala další zasedání tohoto koncilu, protože změnila výrazně kurs připravovaný kurií.

Rezignoval pro vysoký věk na řízení kolínské arcidiecéze v únoru 1969. Dvakrát se účastnil konkláve, v letech 1958 a 1963. Po reformě pravidel volby papeže v roce 1971 ztratil právo volit v konkláve z důvodu věku. Byl pochován v metropolitní katedrále v Kolíně.