Joseph Roth

Joseph Roth (2. září 1894 Brody (Rakousko-Uhersko, Halič) – 27. května 1939 Paříž) byl rakouský spisovatel a novinář židovského původu, který se proslavil zejména romány Pochod Radeckého a Kapucínská krypta.

Joseph Roth
Rodné jméno	Moses Joseph Roth
Narození	2. září 1894 Brody
Úmrtí	27. května 1939 (ve věku 44 let) Paříž
Místo pohřbení	Cimetière parisien de Thiais
Povolání	spisovatel, novinář a dramatik
Alma mater	Vídeňská univerzita
Žánr	satira
Významná díla	Pochod Radeckého Job Kapucínská krypta
Partner(ka)	Irmgard Keun
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině židovského obchodníka v haličském městě Brody. Jeho otec se však brzy nato na cestě z Hamburku pomátl, byl odvezen do ústavu pro choromyslné a později k zázračnému rabínovi v Haliči, kde ještě dlouho jako nesvéprávný žil. Jeho choroba uvedla rodinu do těžkého postavení, protože matka se s manželem nemohla ani rozvést a chasidští židé pokládali choromyslnost za boží trest. Po maturitě roku 1913 odešel Roth do blízkého Lvova, kde začal studovat na univerzitě. O rok později odešel do Vídně, kde studoval filosofii a germanistiku, ale roku 1916 se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil jako armádní novinář ve Lvově. Válka, smrt císaře Františka Josefa I. a rozpad Rakouska-Uherska znamenaly pro mladého Rotha těžký otřes – nejen ztrátu rakouské vlasti, ale i konec „starých časů“, s nímž se nikdy úplně nesmířil.

Po válce nemohl ve studiu pokračovat a začal psát do novin, od roku 1920 v Berlíně. Roku 1922 se ve Vídni oženil s Friederike Reichler, od roku 1923 psal fejetony pro prestižní Frankfurter Zeitung, přispíval ale i do jiných novin, např. Prager Tagblatt. V první polovině 20. let inklinoval Roth k socialismu. V tomto duchu je zaměřená jeho publicistika do rakouských listů Der Neue Tag (do roku 1920) a Vorwärts (od 1922). V roce 1925 byl korespondentem Frankfurter Zeitung v Paříži a v následujících letech psal reportáže z cest např. po Sovětském svazu, který navštívil v létě 1926, Jugoslávii, Polsku a Itálii. Cesta do SSSR mu poskytla námět pro román Útěk bez konce.^[1]

J. Roth (vpravo) s manželkou Friedrike v roce 1925 (?)

Už v roce 1926 začala jeho žena trpět duševní nemocí, která se stále zhoršovala, takže od roku 1930 žila po ústavech a roku 1940 zahynula jako oběť nacistické eutanazie choromyslných. Její choroba jej velice trápila a snažil se hledat pomoc i u haličského rabína. Jelikož nic nepomáhalo, sám trpěl depresemi a podléhal alkoholu.

30. ledna 1933, tentýž den, kdy byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem, emigroval Roth do Paříže, a v dopise Stefanu Zweigovi napsal: „Je jasné, že se blíží velká katastrofa a všechno to vede k nové válce. (...) Nedělejte si žádné iluze: vládne peklo.“^[2] I v následujících letech ale často cestoval hlavně do Holandska a do Polska, kde roku 1937 na pozvání polského PEN-klubu přednášel. I v exilu byl velmi činný, jeho situace se ale zhoršovala. V důsledku alkoholismu a oboustranného zápalu plic se v květnu 1939 zhroutil a brzy nato zemřel.

Byl pohřben na katolickém hřbitově v Thiais jižně od Paříže, při pohřbu vznikl málem konflikt mezi rakouskými loajalisty, židy a komunisty, kteří Rotha všichni pokládali za svého člověka.

Význam a vliv

Byl velmi bystrý pozorovatel a střízlivý zpravodaj, jeho dílo je však plné drobných mystifikací (například ohledně jeho původu a dětství, služby v armádě apod.) a tajemství. Zároveň to byl citlivý člověk, který ostře vnímal konec „starých časů“, kdy mohl být, jak napsal, "zároveň Němcem a vlastencem mezi ostatními národy". Po válce měl blízko k levicovým postojům, ale nikdy se nestal komunistou. Od konce 20. let, jak stoupal Hitlerův vliv, se však stále víc přikláněl k rakouským legitimistům, protože je pokládal – stejně jako katolickou církev – za možnou obranu proti nacismu. Na konci února 1938, jen několik málo dní před „anšlusem“ Rakouska, odcestoval do Vídně s úmyslem pokusit se přemluvit tehdejšího kancléře Schuschnigga, aby abdikoval ve prospěch Otty Habsburského. Ke schůzce s Schuschniggem však nedošlo a Roth se zklamaný vrátil do Paříže.

Hrob Josepha Rotha na hřbitově 'Cimetière parisien de Thiais' v departementu Val-de-Marne.

Jeho romány měly jistý ohlas už před druhou světovou válkou, ale známost mu přinesly až po ní. Mnohé z nich byly přeloženy do řady jazyků i zfilmovány.

Dílo

Větší polovinu Rothova díla tvoří fejetony a novinové články. Jeho hlavní romány jsou:

• Das Spinnennetz (Pavučina) (1923)
• Hotel Savoy (Hotel Savoy) (1924)
• Die Rebellion (Povstání) (1924)
• April. Die Geschichte einer Liebe (Duben: příběh jedné lásky) (1925)
• Der blinde Spiegel (Slepé zrcadlo) (1925)
• Juden auf Wanderschaft (Židé na cestách) (1927)
• Die Flucht ohne Ende (Útěk bez konce) (1927)
• Zipper und sein Vater (Zipper a jeho otec) (1928)
• Rechts und links (Vpravo a vlevo) (1929)
• Der stumme Prophet (Němý prorok) (1929)
• Hiob (Job (román)) (1930)
• Radetzkymarsch (Pochod Radeckého) (1932)
• Der Antichrist (Antikrist) (1934)
• Tarabas (Tarabas. Host na této zemi) (1934)
• Die hundert Tage (Sto dní) (1935)
• Beichte eines Mörders (Zpověď vraha) (1936)
• Das falsche Gewicht (Falešné závaží) (1937)
• Die Kapuzinergruft (Kapucínská krypta) (1938)
• Die Legende vom Heiligen Trinker (Legenda o svatém pijanovi) (1939)
• Die Geschichte von der 1002. Nacht (Příběh 1002. noci) (1939)
• Der Monstrum (Monstrum) (1940)
• Der Leviathan (Leviatan) (1940)

Česky vyšlo

• Pochod Radeckého. Praha 1934 (přeložil Josef Vrbata)
• Job. Praha 1934 (přeložil Vincenc Svoboda)
• Tarabas. Host na této zemi. Praha 1934 (přeložila Zdeňka Münzrová)
• Antikrist. Praha 1935 (přeložil Josef Otto Novotný)
• Pochod Radeckého. Praha 1961 (přeložila Jitka Fučíková), znovu vydáno 1974, 1986, 2012
• Kapucínská krypta. Praha 1969 (přeložila Jitka Fučíková), znovu vydáno 1986
• Pochod Radeckého; Kapucínská krypta. Praha 1986 (přeložila Jitka Fučíková)
• Job. Román prostého člověka. Praha 1991 (přeložil Miroslav Petříček), znovu vydáno 2016
• Zipper a jeho otec. Praha 1991 (přeložil Karel Houba)
• Legenda o svatém pijanovi a jiné prózy. Praha 1992 (přeložila Hana Linhartová) (obsahuje prózy Pavučina, Útěk bez konce, Legenda o svatém pijanovi)
• Leviatan a jiné prózy. Praha 1994 (přeložila Veronika Pokorná) (obsahuje prózy Leviatan, Falešné závaží, Přednosta stanice Fallmerayer, Legenda o svatém pijanovi)
• Hotel Savoy. Praha 1995 (přeložili Eva a Karel Houbovi)
• Císařova bysta. Praha 2000 (přeložil Evžen Turnovský)
• Legenda o svatém pijanovi. Havlíčkův Brod 2011 (přeložila Hana Linhartová)
• Filiálka pekla na zemi. Spisy z emigrace. Praha 2011 (sestavil Helmut Peschina, přeložil Ondřej Sekal)
• Touha po Paříži, stesk po Praze. Život ve vlastních svědectvích. Praha 2011 (sestavil Helmut Peschina, přeložila Zlata Kufnerová) (komentovaný výbor z próz, publicistiky a dopisů)
• Židé na cestě. Praha 2013 (přeložil Ondřej Sekal)
• Příběh tisící druhé noci. Praha 2016 (přeložil Miroslav Stuchl)
  • zpracováno v Českém rozhlasu v roce 2012 jako patnáctidílná četba na pokračování. z překladu Miroslava Stuchla v režii Ivana Chrze četl Jiří Ornest.^[3]
• Cesta do Ruska. Fejetony, reportáže, poznámky v deníku 1919–1930. Brno 2017 (přeložil Pavel Váňa)
• Útěk bez konce. 2021. Dostupné ONLINE

Film

Román Pochod Radeckého (Radetzkymarsch) byl dvakrát zfilmován:

• jako televizní film NSR v roce 1965^[4]
• jako třídílná televizní minisérie natočená v roce 1994 v koprodukci Rakouska, Německa a Francie^[5]

Zfilmováno bylo dalších 12 Rothových děl, z toho Hiob, Die Rebellion a Die Legende vom heiligen Trinker dvakrát.^[6]