Juraj VII. Turzo

Jiří VII. Thurzo (maďarsky Thurzó György, slovensky Juraj Turzo) (2. září 1567 Lietavský hrad – 24. prosince 1616 Bytča) byl od roku 1606 hrabě a uherský palatin, v letech 1585–1616 hlavní župan Oravy. Byl synem Františka I. Thurza a Kateřiny Zrinské.

Jiří VII. Turzo
Narození	2. září 1567 Lietava
Úmrtí	26. prosince 1616 (ve věku 49 let) Bytča
Povolání	politik
Politická strana	politik před vznikem politických stran
Choť	Alžběta Czoborová z Czobor-Szentmihály
Děti	Imrich Thurzo Kateřina Thurzová z Béthlenfalvy[1] Barbora Thurzóová z Bethlenfalvy[1] Helena Thurzová z Bethlenfalvy[1] Judita Thurzóová z Bethlenfalvy[1]
Rodiče	František Thurzó z Bethlenfalvy[1] a Kateřina Zrinská[1]
Příbuzní	Imrich Tököly (pravnuk) Alžběta Thurzoóvá (vnučka)
Funkce	vrchní župan Oravské župy (1585–1609) vrchní župan Oravské župy (1609–1616) uherský palatin (1609–1616)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Patřil k nejmocnějším magnátům Horních Uher a bojoval proti Turkům, zúčastnil se všech významných bitev tzv. dlouhé turecké války. Vynikl jako stavovský a zemský politik a diplomat, v moderní slovenské historiografii je zdůrazňována také jeho role podporovatele Slováků. Zastával významné úřady v zemské správě i u královského dvora. Od roku 1598 byl rádcem císaře Rudolfa II., od roku 1599 královským číšníkem. Významně se podílel na obraně Uher proti Turkům a tomu odpovídalo i jeho postavení během válečných kampaní: od roku 1602 byl kapitánem předdunajského vojska a hlavním velitelem novozámecké posádky.

Byl předním stoupencem luterského protestantismu. V době, kdy vykonával úřad uherského palatina, se aktivně podílel na reformě struktur luterské církevní správy, která byla již déle nezávislá na římskokatolické církvi, a zasadil se o sjednocení hornouherských evangelíků. V Žilině se pod jeho patronátem konala od 28. do 30. března 1610 ustavující synoda Evangelické církve na Slovensku (tzv. Žilinská synoda).^[2]