KASKR

KASKR (rusky КАСКР) je označení sovětských experimentálních vírníků KASKR-1 a KASKR-2. Název je zkratkou příjmení dvou hlavních konstruktérů - Nikolaje Iljiče Kamova a Nikolaje Kirilloviče Skržinského, KAmov-SKRžinskij (rusky Камов-Скржинский). První stroj KASKR-1 byl pojmenován „Rudý inženýr“ (rusky Красный инженер).^[1][2]

KASKR
KASKR-1
Určení	experimentální vírník
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Kamov / Skržinskij
Šéfkonstruktér	Nikolaj Iljič Kamov Nikolaj Kirillovič Skržinskij
První let	25. září 1929[1]
Uživatel	SSSR
Vyrobeno kusů	1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

N. I. Kamov nenazýval stroj KASKR obvyklým pojmem autogyra (rusky Автожир, ze španělského slova autogira, čili vírník), nýbrž slovem „vertoljot“ (ruskou cyrilicí Вертолeт, na boku stroje KASKR-1 bylo uvedeno „Вертолeт КАСКР“^[2]). Tento termín se pak v ruštině uchytil jako synonymum pro vrtulníky.^[3] KASKR však nebyly vrtulníky, ale vírníky.

Historie

V roce 1929 začal Nikolaj Iljič Kamov pracovat společně s Nikolajem Kirillovičem Skržinským na projektu vírníku (neboli autogyry) KASKR-1 s kloubovým rotorem. Použili trup sovětského cvičného dvouplošníku Duks U-1 (sovětská kopie letadla Avro 504), odkud odstranili horní křídlo a spodní vyztužili a stabilizovali k trupu. Po 10 měsících výstavby byl stroj připraven ke zkoušce, zatím pouze na zemi. KASKR-1 připomínal autogyru Cierva C.8 španělského leteckého konstruktéra Juana de la Ciervy.^[1] Při zkoušce byla listem rotoru odtržena ocasní plocha. Test byl přerušen, ocasní plocha byla opravena a zároveň snížena.

25. září 1929 provedl stroj první vzlet, pilotem byl Ivan V. Michejev, v zadním kokpitu seděl N. I. Kamov.^[1] Vírník se vznesl do výše 2 – 2,5 m, přesto nebyl ve vzduchu stabilní. Během jedné z dalších zkoušek na zemi se vírník naklonil a byl poškozen. V roce 1930 byl opraven a dostal nový motor Gnôme-Rhône Titan s výkonem 165 kW a označení KASKR-2. Kolový podvozek byl odstraněn a místo něj byla namontována dvojice ližin. V pracovní skupině byl i Michail Leonťjevič Mil, tou dobou student Novočerkaského polytechnického institutu, později zakladatel konstrukční kanceláře Mil.^[4]

V letech 1929–1931 prodělal vírník 79 zkušebních letů, posádku tvořila zejména dvojice Ivan V. Michejev a Dmitrij Košiz.^[4] Stroj dosáhl výšky 450 m a doba letu trvala až 28 minut. Na základě těchto pokusů bylo v roce 1930 vytvořeno speciální oddělení Centrálního aerohydrodynamického institutu (CAGI) zabývající se konstrukcí autogyr.^[4] Kamov se k oddělení připojil v roce 1931 a výsledkem jeho výzkumů byl typ CAGI A-7 z roku 1934. Jeho kolega Nikolaj Kirillovič Skržinskij sestrojil v roce 1936 model CAGI A-12.

Technické údaje

KASKR-100 Průměr rotoru: 12 m Počet otáček: ? Délka: 9,3 m Výška: 4,6 m Prázdná hmotnost: 750 kg Vzletová hmotnost: 950 kg Pohon: vzduchem chlazený radiální motor Gnôme-Rhône M-200 Výkon: 88,3 kW / 100 HP Maximální rychlost: 90 km/h Cestovní rychlost: 60 km/h Minimální rychlost: 35 km/h Maximální dostup: ? Doba letu: ? Dolet: ? Posádka: 2

KASKR-2 Průměr rotoru: 12 m Počet otáček: 135/min. Délka: 9,8 m Výška: 4,6 m Prázdná hmotnost: 865 kg Vzletová hmotnost: 1 100 kg Pohon: vzduchem chlazený radiální motor Gnôme-Rhône Titan Výkon: 165 kW / 230 HP Maximální rychlost: 110 km/h Cestovní rychlost: 90 km/h Minimální rychlost: 70 km/h Maximální dostup: 450 m Doba letu: 0,5 h Dolet: 160 km Posádka: 2