Karel Ignác Fanfrdla

Karel Ignác Fanfrdla (1. ledna 1893 Náměšť nad Oslavou^[1] – 21. května 1973 Brno), občanským jménem Ignác Eduard Fanfrdla, byl český (resp. moravský) římskokatolický duchovní a komunální politik.

Karel Ignác Fanfrdla
Církev	římskokatolická
Provincie	moravská
Diecéze	brněnská
Svěcení
Kněžské svěcení	5. července 1918
Osobní údaje
Datum narození	1. ledna 1893
Místo narození	Náměšť nad Oslavou
Datum úmrtí	21. května 1973 (ve věku 80 let)
Místo úmrtí	Brno
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Povolání	duchovní a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se 1. ledna 1893 v Náměšti nad Oslavou v rodině tamního koláře Antonína Fanfrdly a jeho manželky Anny, rozené Matouškové původem z Litavy (rodiče měli svatbu v roce 1891 v Olší^[2]).^[1] Po maturitě na druhém českém státním gymnáziu v Brně v roce 1913^[3] vstoupil toho roku do augustiniánského noviciátu na Starém Brně a jako člen augustiniánského řádu přijal jméno Karel Boromejský.^[4] Kněžské svěcení přijal 5. července 1918.^[5] Po vysvěcení studoval práva na Univerzitě Karlově i Masarykově univerzitě (studium ale nedokončil), dva roky také studoval teologii v Innsbrucku (rovněž nedokončil). Jeho kněžským působištěm pak byly brněnské farnosti. Byl kaplanem ve starobrněnské farnosti a katechetou na českých a německých školách na Starém Brně. Po vysvěcení kostela svatého Augustina v brněnské Masarykově čtvrti roku 1935 působil jako jeho první duchovní správce a roku 1938 se stal jeho prvním farářem.

Účastnil se také veřejného života. Na VI. valném sjezdu Orla v roce 1934 zvolen jeho prvním ústředním jednatelem, tuto funkci vykonával až do svého zatčení gestapem v roce 1939. Roku 1935 byl rovněž zvolen do zastupitelstva města Brna za Československou stranu lidovou (ČSL)^[6] a stal se prvním náměstkem starosty Rudolfa Spaziera;^[7][8] v této funkci setrval do převzetí brněnské radnice německými nacisty v březnu 1939 po vzniku Protektorátu.

Dne 1. září 1939 byl v Brně zatčen gestapem v rámci akce Albrecht der Erste. Vězněn byl postupně na Špilberku, v Dachau, Buchenwaldu, a poté znovu v Dachau. Zde byl umístěn až do dubna 1945, kdy byl tento koncentrační tábor osvobozen. Po druhé světové válce se vrátil do farnosti u sv. Augustina a nadále byl činný v komunální politice za lidovce. V letech 1945–1948 byl náměstkem předsedy moravskoslezského zemského národního výboru v Brně, předsedou krajské rady ČSL v Brně, předsedou Cyrilometodějské záložny v Brně. Po únoru 1948 (konkrétně v červnu 1949) ho Okresní soud v Brně odsoudil na dva roky do vězení za údajnou zpronevěru. Propuštěn byl v lednu následujícího roku, neustále však byl sledován Státní bezpečností. V roce 1961 byl donucen opustit farnost u sv. Augustina a stal se administrátorem ve farnosti Kobylí. V době politického uvolnění v roce 1968 se mohl vrátit do Brna a vypomáhal ve starobrněnské farnosti až do konce svého života.^[9]

Zemřel roku 1973 ve věku 80 let, pohřben byl na brněnském Ústředním hřbitově v augustiniánské hrobce.^[10]