Karel Kafka

Karel Kafka (7. července 1945, Kolín) je český abstraktní malíř, známý především díky volnému individuálnímu výrazu.^[1][2]

Karel Kafka
Narození	7. července 1945 (80 let) Kolín Československo Československo
Povolání	malíř a teoretik umění
Podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Studia

• 1963 - 1968: Katedra výtvarného umění a teorie, Univerzita Palackého v Olomouci
• 1968 - 1970: Atelier Karla Součka, Akademie výtvarných umění v Praze

Samostatné výstavy

Seznam výstav.^[3][4]

• 1970: Jevíčko
• 1971: Svitavy
• 1980 - 1988: KD Pardubice - 4 výstavy
• 1989: Weisenheim / Berg, Německo
• 1991: Weisenheim / Berg, Německo
• 1992: Freinsheim, Německo
• 1992: VČD Pardubice
• 1993: Hambacher Schloss, Německo
• 1995: Galerie Gong, Pardubice
• 1997: Galerie Gong, Pardubice
• 1998: Radnice, Pardubice
• 1998: Galerie Goller, Selb, Německo
• 2000: Galerie Gong, Pardubice^[5]
• 2003: Galerie Rondo, Hradec Králové
• 2003: Galerie Gong, Pardubice
• 2004: Radnice Plzeň
• 2005: Galerie Gong, Pardubice
• 2005: Cafe Sofia Litomyšl
• 2009: Univerzita Pardubice^[6][7]
• 2009: Radnice Lázně Bohdaneč
• 2011: Mázhaus Pardubice
• 2012: VČD Pardubice
• 2014: Mázhaus Pardubice
• 2016: Mázhaus Pardubice

Společné výstavy

• UVU Pardubice^[8]

Dílo

Současné Kafkovo dílo je výsledkem vývoje, který trval několik desítek let. Vývoj směřoval od kubistických počátků k informelu, abstraktnímu malířskému směru, který byl u nás během normalizace označován jako projev krize buržoazní společnosti. Ve skutečnosti byl informel^[9][10] v době svého vzniku jednou z mnoha reakcí na vyčerpanost formy závěsného obrazu. Obrazy Karla Kafky jsou charakteristické svou plasticitou, jsou vytvářeny až v sochařské rovině, kdy je definována reliéfní strukturální podstata bílé plochy. Karel Kafka využívá letitou zkušenost s využíváním fyzikálních procesů, které vedou k praskání a krakelování základního materiálu, ty pak doplňuje škrabáním, řezáním nebo jiným narušováním kresby. Pro Kafkovu tvorbu je příznačné opětovné nanášení mnoha vrstev lazurních barev. Barvy během tvorby opět vymývá a znovu maluje, přičemž tento postup kombinuje s dalšími technikami. Výsledné dílo tak bývá otiskem konkrétních zážitků do autorovy senzibility. Názvy svých děl považuje Karel Kafka za orientační. Názvy jeho obrazů by tedy pro diváka neměly být zavádějící.^[11][12]

Autorovy obrazy posledního období vyzařují především pozitivní inspiraci, která se projevuje tlumením základní barevné škály v kontrastu s drobnými, ale o to výraznějšími barevnými akcenty, které v obraze dominují. Objevují se také složitější prvky lineární kompozice. Mezi obrazy nalézáme tematicky příbuzné dvojice či trojice. Karel Kafka dospěl k vlastnímu uměleckému výrazu rozvíjením informelní tendence, kterou přesahuje v rovině barvy. Prokládá své obrazy strategicky umístěnými prvky pestrých barev, které divákovu fantazii vybízejí k tvůrčí spoluúčasti.^[13]