Karel Klostermann
český romanopisec a spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Karel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin,[1] Doubravský[2] (13. února 1848 Haag am Hausruck,[3] – 16. července 1923 Štěkeň[4]) byl český spisovatel německé národnosti[pozn. 1] s regionálním zaměřením na oblast Šumavy, Pošumaví a Šumavského Podlesí. Byl představitelem realismu v literatuře a tzv. venkovské prózy. Jeho sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí.[5]
.JPG)
Remove ads
Život
Dětství
.jpg)
Karel Klostermann se narodil 13. února[1][6][7] 1848 v hornorakouské obci Haag am Hausruck.[8] Toto datum pochází z matriky narozených. Některé literárně-historické publikace i jiné zdroje jako datum Klostermannova narození uvádějí mylně 15. únor.[9][10][11][2]) Narodil se v rodině lékaře Josefa Klostermanna ( 12. ledna 1814 – 12. listopadu 1875) a Charlotte (Karoliny) Hauerové (* 29. březen 1822 – † 23. září 1903),[12] původem ze sklářské rodiny Abélé, a byl pokřtěn jako Karel Faustin. Zde je možné hledat původ pseudonymu, pod nímž publikoval část své tvorby. Karel byl nejstarším z deseti sourozenců, kteří se dožili dospělosti (pěti chlapců a pěti dívek), dva starší sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Karlovým narozením.
V Haagu se Klostermannovým příliš nedařilo, a tak se koncem května 1849 přestěhovali do Sušice, kde Karlův otec nastoupil jako praktický lékař. Tou dobou byla na světě už i Růžena, Karlova sestra, která mu byla po celý život velkou oporou. Po příchodu do Sušice najali Klostermannovi chůvu Sabinu,[13] která Karlovi byla druhou matkou, a to až do pozdního věku.[14] Začátkem roku 1854 byl Josef Klostermann povolán říšským knížetem Gustavem Joachimem Lambergem, majitelem panství mj. v Žichovicích pod hradem Rabím, za panského lékaře. Dětství trávil Klostermann bez dozoru, otec mu dopřával volnost „nemaje zbytečné úzkostlivosti o zdraví dítěte“.[15] Pobýval u pasáčků, u nichž patrně pojal v celoživotní lásku ke zvířatům všeho druhu.[16] Svá mladá léta strávil tedy Klostermann především v Žichovicích a Štěkni.[1] V letech 1855–1857 navštěvoval školu ve Stříbrných Horách (do té doby ho doma vzdělávala jeho matka). Na zdejšího učitele Petra Šafránka vzpomíná v autobiografii Červánky mého mládí.
Studia
Gymnaziální studia konal nejprve rok v Písku (1857–1858), následně v Klatovech (1858–1861, češtinu ho zde vyučoval Alois Vojtěch Šmilovský) a ukončil je opět v Písku (1861–1865).[1] Klostermannův otec si přál, aby ho syn ve vysokoškolských studiích následoval, což Karel skutečně učinil. Svá studia medicíny ve Vídni (1865–1869) však nedokončil a v roce 1870 se stal na dva roky soukromým vychovatelem v Žamberku.[1]
Dospělost
Ze Žamberku putoval roku 1872 zpět do Vídně, kde nastoupil do redakce vídeňského časopisu s pročeským zaměřením Wanderer.[1] Toto místo mu zajistil univerzitní profesor Eduard Albert, rodák ze Žamberka a taktéž student vídeňské medicíny (promoval 1867). Klostermann patřil společně s T. G. Masarykem či F. L. Riegrem mezi Albertovy přátele, kteří se od 90. let scházeli v Albertově žamberské vile.
Hned v dalším roce (1873) bylo ovšem vydávání časopisu Wanderer z finančních důvodů zastaveno a Klostermann přijal jako provizorium místo suplenta na německé reálce v Plzni, kde vyučoval němčinu a francouzštinu až do roku 1908 (od r. 1878 už jako profesor).[1]
Po dvou letech svého působení ve školství (1875) se oženil. Roku 1898 ovdověl a téhož roku se oženil podruhé. Jeho ženou se stala zámožná vdova po továrníkovi,[1] což ho finančně zajistilo až do konce života. Zemřel na rozedmu plic 16. července 1923 na zámku ve Štěkni u Strakonic.
Klostermann měl ohromující jazykové nadání. Za svých studií ve Vídni a během svého pobytu v Žamberku se zdokonaloval ve francouzštině, italštině, ruštině, španělštině, srbochorvatštině, angličtině, rumunštině a polštině[1], později i novořečtině.
Působení na národnostním rozhraní
Klostermannovo působení na národnostním rozhraní nebylo za postupujících nacionálních třenic bez obtíží. Protože sám pocházel z německo-českého prostředí, vnímal Šumavu jako společný domov obou národů a její budoucnost viděl v součinnosti Čechů a Němců. Svou angažovanost ve prospěch Čechů vysvětloval jako potřebu pomáhat menšímu národu, který se chce povznést, a to ve spolupráci s jinými národy, nikoliv na jejich úkor.[17]
Podpora českého obrození však Klostermanna nikdy nedovedla k protiněmeckému smýšlení. Snažil se naopak o vzájemné porozumění mezi česky a německy mluvícími obyvateli Čech, které byly jeho milovanou vlastí. V korespondenci z doby jeho studia ve Vídni jsou patrné určité rozepře, které „pročeský“ Karel Klostermann vedl se svým německy cítícím otcem.[1]
Remove ads
Dílo
Klostermann ve svých začátcích vycházel z dokumentárně pojatého fejetonu a cestopisné črty, v nichž s citem mísil spisovný jazyk a místní nářečí. Své německy psané črty a cykly fejetonů uveřejňoval např. ve staročeském časopise Politik (cyklus črt Heiteres und Trauriges aus dem Böhmerwalde, 1885–1886, česky Veselé i smutné obrázky ze Šumavy). Do tohoto německy psaného listu vycházejícího v Čechách Klostermann přispíval dlouhá léta (od r. 1872[2]).
Zralý vypravěč (naplno se začal literatuře věnovat až jako čtyřicátník) znalý Šumavy byl zajímavým pro českou kulturní politiku osmdesátých let, která stála o hlubší kulturní zapojení Šumavy do Čech. Klostermann tak začal spolupracovat s českými časopisy, v nichž pak na pokračování vycházely jeho romány a povídky (nejedna z nich přitom byla přepracováním autorovy německy psané črty).[17] Přestože nepřestával přispívat do německy psaných listů, věnoval se po r. 1890 převážně českým čtenářům.[17]
Klostermannovi se v jeho románech a povídkách podařilo mistrně vystihnout život a tradice šumavských obyvatel i těsnou souvislost mezi člověkem a přírodou. Ve svých povídkách se zaměřil na zachycení typického životního stylu a obživy obyvatel Šumavy (dřevorubců či tzv. světáků) a fenoménu světáctví, který byl na Podlesí velmi rozšířený. Velikou pozornost přitom věnoval proměnám, kterými Šumava a její obyvatele prošli, ať už šlo o rozpad tradiční rodiny, příchod podnikatelského živlu spojeného na jedné straně s velkým majetkem, na druhé s krizí tradičních řemesel, nebo o ničivou vichřici, která Šumavu postihla 27. října 1870 (srov.[18][19][20][21][22][23]).
Karel Klostermann bydlíval několik prázdnin v Bohumilicích. Často navštěvoval zdejší faru a přivedl sem také hudební skladatele a sběratele písní. Zde Klostermann napsal Strýčka z nebe, ale i několik dalších svých prací. Do několika povídek uvedl i zdejší občany a zvláště faráře Hanžla, jehož pohřeb zvěčnil ve svém románu Ecce Homo! V povídce „Přeletěl stín“ ze sbírky „Odyssea soudního sluhy,“ který se odehrává v hospodě u Staňků, uvádí do děje obchodníka Kalčíka, ale popisuje i záchranu hořícího lesa Na Stráni.
| „ | Neumím naprosto vynalézati ani typů, ani povah, ani událostí, toho daru se mi nedostalo. Osoby, jež předvádím čtenářům, existovaly, a co vypravuji ve svých románech a povídkách, se stalo, já jsem to pouze kombinoval, uspořádal a v jakýsi celek upravil…[24] | “ |
Kritika devadesátých let 19. století, v čele s F. X. Šaldou a J. Vodákem, však Klostermannovo dílo příliš neuznávala. Označovala ho za plochého, příliš popisného.[2]
Jako souborné vydání vycházely na začátku 20. století Spisy Karla Klostermanna. Zatímco Ottův slovník naučný zmiňuje v této souvislosti 35 svazků vycházejících od roku 1894[25], Lexikon české literatury představuje Spisy Karla Klostermanna jako soubor 38 svazků z let 1904–1928 a autoři publikace Karel Klostermann: Personální bibliografie dokonce jako soubor 40 svazků, které vycházely 1904–1941. Druhé vydání Spisů z let 1919–1934 nebylo dokončeno (pouze 23 svazků), třetí vydání (1940–1941) se skládá ze svazků dvaceti.[1] Druhým souborným vydáním byly Vybrané spisy (1956–1959, 6 svazků).[1]
V roce Klostermannovy smrti (1923) je publikován první výbor z jeho díla (Klostermann mládeži). V následujících šedesáti letech pak vychází dalších 7 výborů, např. Paní Meluzina (1946), Drobné povídky (1959) či Lístky ze šumavské epopeje (1983).[1]
Karel Klostermann se okrajově věnoval také překladatelské činnosti. Přeložil knihu Manžel (1896) spisovatelky italského romantismu Bruno Speraniové a je podepsán i pod překladem historického dramatu Maurice Maeterlincka Monna Vanna (1905).[1]
Klostermann také sepsal do výročních zpráv (1875, 1878) plzeňské reálky, kde vyučoval, dva odborné články o francouzštině. Mezi odborné texty je řazena i jeho předmluva ke knize Leopolda Zeithammera s názvem Land und Leute des Böhmerwaldes (1880).
Literární pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví pod číslem 342.[2]
Seznam knižně vydaných děl
Česky psaná
|
Posmrtně
|
Německy psaná
- Böhmerwaldskizzen (Šumavské črty, 1890, vlastním nákladem) – prózy, česky 1925 pod titulem Ze Šumavy
- Aus Waldwildnissen: Ein Böhmerwaldroman (1897)
- Eine Perle des Böhmerwaldes (1910)
- Die Glasmeister (1922)
Remove ads
Rozhlasová zpracování
- Čaroděj, sedmidílná četba na pokračování, pro rozhlas upravila Petra Kosová, v režii Miroslava Buriánka četl Josef Nechutný. V plzeňském studiu Českého rozhlasu nahráno v roce 2006.[50]
- Zmizelá osada, desetidílná rozhlasová četba na pokračování, pro rozhlas připravila Renata Venclová. V režii Petra Mančala čte Zdeněk Maryška.[51]
- Vypovězen, rozhlasová hra podle stejnojmenné novely. Rozhlasová dramatizace Tomáš Loužný, dramaturgie Renata Venclová, režie Jakub Doubrava Natočeno v plzeňském studiu roku 2023.[52]
Filmová zpracování
- Ze světa lesních samot, film z roku 1934[53]
- Mlhy na Blatech, film z roku 1943
Posmrtné pocty
- Klostermann byl jedním z iniciátorů stavby rozhledny na šumavském vrchu Javorník.[54] Ta byla poprvé otevřena 28. srpna 1938 a nyní nese jméno Klostermannova rozhledna.
- Klostermannova ulice na Jižním Předměstí v Plzni dostala své jméno v roce 1932.
- Pomník Karla Klostermanna sochaře Václava Tůmy v Javorníku na Prachaticku (1968).[55]
- Ve městě Železná Ruda je po něm pojmenovaná základní škola[56] a náměstí.
- Rok 2008 byl vyhlášen jako „Rok oslav výročí Karla Klostermanna“ (v tomto roce uplynulo 160 let od Klostermannova narození a 85 let od jeho smrti). Při této příležitosti Pivovar Strakonice představil polotmavý ležák Klostermann.[57] Česká pošta emitovala ke 160. výročí narození Karla Klostermanna poštovní známku s jeho portrétem.[58] U Štěkeňského zámku byl představen Dub Karla Klostermanna.[59]
- Klostermannova studánka se nalézá ve střední části Moravském krasu (49°19′8″ s. š., 16°43′44″ v. d.).[60]
- Po Karlu Klostermannovi byl pojmenován do prosince roku 2018 pár vlaků R 628/R 629 na trase Plzeň – České Budějovice a zpět.[61]
- Jméno „Klostermann“ nese i planetka číslo 149728, která byla objevena na Kleti v rámci programu KLENOT v roce 2004.[62]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads