Karin Lednická
česká novinářka a spisovatelka (*1969) From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Karin Lednická (* 5. února 1969 Karviná) je česká spisovatelka, nakladatelka, publicistka a filantropka.[1] Je autorkou románové trilogie Šikmý kostel, která se stala čtenářsky i kriticky úspěšnou[2] a tematizuje historický vývoj zaniklého města Karviná od konce 19. století do 60. let 20. století.[3] Kromě literární činnosti se věnuje také edukační, osvětové a filantropické činnosti spojené s uchováváním historických a kulturních hodnot Karvinska.[1]
Remove ads
Život
Lednická se narodila v Karviné-Ráji a vyrůstala v Havířově.[4] Matka Jaroslava pracovala jako skladová dělnice v podniku Nářadí (později Tesla) Havířov, otec Karel byl technikem ve Vítkovických železárnách.[4] Absolvovala Střední ekonomickou školu v Ostravě, kde v roce 1987 maturovala.[4] Z politických důvodů nebyla doporučena její přihláška na vysokou školu.[4] Lednická následně pracovala v Benzině, Tesle Havířov a MCHZ Ostrava, kde vykonávala dělnické i administrativní profese.[4]
Po roce 1989 začala působit v publicistice.[4][5] Roku 1993 odjela do Londýna, kde pracovala jako au-pair a současně studovala angličtinu a anglickou historii.[4] Po návratu se věnovala překladům beletrie a pracovala jako nakladatelská redaktorka. Roku 1997 založila vlastní nakladatelství Domino.[4] V roce 2001 se jí narodil syn David a v roce 2004 dcera Zuzana.[5][6]
V roce 2019 prodala nakladatelství Domino skupině Albatros Media [7] a založila nové nakladatelství Bílá vrána, ve kterém vydává výhradně své knihy.[5]
Remove ads
Spisovatelská činnost
Trilogie Šikmý kostel
Název trilogie odkazuje k tzv. šikmému kostelu, tedy kostelu sv. Petra z Alkantary, který je jediným pozůstatkem zaniklého dvacetitisícového města.[5] První díl vyšel 20. února 2020.[5][8] Následovaly díly druhý (2021)[5][9] a třetí (2024).[5][10] Trilogie vznikala v letech 2015–2023. Děj vychází z odborných rešerší, orální historie a zkušeností autorky spjatých s rodinným původem a celoživotním pobýváním v regionu.[3][4][5]
Tematicky se trilogie zaměřuje na otázky regionální identity, proměny postavení žen, česko-polské vztahy, vliv nacionalismu a komunismu na historický vývoj Karviné a další aspekty.[11] Druhý a třetí díl doplňují faktografické a obrazové přílohy.[12]
Barevnost obálky vždy koresponduje s nejvýznamnějším aspektem vlivu na původní Karvinou v době děje knihy: v prvním díle zelená reprezentuje hornictví, ve druhém díle hnědá nacionalismus, ve třetím díle rudá komunismus.[5] Ilustrace na obálkách znázorňují stav kostela sv. Petra z Alkantary (tzv. šikmého kostela) v době děje.[5]
Obsah jednotlivých dílů
- Šikmý kostel: léta 1894–1921 (2020) – děj začíná solnou poutí žen do Wieliczky a pokračuje důlním neštěstím z 14. června 1894, při němž zahynulo 235 horníků. Na příběhu hornické vdovy Barbory a jejích dcer sleduje společenský a historický vývoj až do rozpadu Rakouska-Uherska a následného česko-polského sporu při ustanovení hranice mezi nově vzniklými národnostními státy.[5][13][14]
- Šikmý kostel: léta 1921–1945 (2021) – hlavním tématem je nacionalismus a jeho dopad na životy obyvatel hornického města Karviná. Děj začíná čechizací školství na Těšínsku, pokračuje polským záborem po Mnichovské dohodě a následnou okupací. Zahrnuje i nucené zápisy na volkslistu, tzv. polenlágry, životickou tragédií z roku 1944 a končí po osvobození Rudou armádou.[5][15]
- Šikmý kostel: léta 1945–1961 (2024) – zachycuje nástup komunistické totality a její specifika v Karviné. Patří sem důsledky volkslisty, návraty vysídlených Čechů, česko-polské spory, tlak na těžbu uhlí a rozhodnutí o likvidaci původní Karviné kvůli těžbě. Zahrnuty jsou také skutečné monstrprocesy s důlními techniky a duchovními, tragická smrt pátera Sobka a rozklad společnosti.[5][16]
Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie
- Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie (2022) – kniha zpracovává životickou tragédii z roku 1944. Lednická v ní kombinuje beletristicky pojaté úvody kapitol (mnohé z nich vycházejí z autentických výpovědí pamětníků) s následnými faktografickými pasážemi, v nichž jsou popsané události rozvedeny a vysvětleny. Součástí publikace je rozsáhlá obrazová příloha.[5][17]
Remove ads
Audioknihy a rozhlas
- 2020: Šikmý kostel 1 – interpretace Vilma Cibulková, vydavatelství OneHotBook, ocenění Audiokniha roku (absolutní vítěz).[18]
- 2022: Šikmý kostel 2 – interpretace Jan Szymik, režie Radovan Lipus, vydavatelství Radioservis, 2. místo v ceně Audiokniha roku.[19]
- 2023: Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie – Zuzana Truplová a Norbert Lichý, režie Tomáš Soldán, vydavatelství Radioservis, 1. místo v kategorii Mluvené slovo (Audiokniha roku).[20]
- 2025: Šikmý kostel 3 – Gabriela Mikulková a Zbigniew Kalina, režie Radovan Lipus, vydavatelství Radioservis a Český rozhlas, doplněno historickými záznamy z archivu ČRo.
Český rozhlas uvedl také četby na pokračování: Šikmý kostel 1 (režie Tomáš Jirman, četla Anna Cónová)[21], Šikmý kostel 2 (režie Tomáš Soldán, četla Zuzana Truplová)[22], Životice (režie Tomáš Soldán, četli Zuzana Truplová a Norbert Lichý).[23]
Divadelní adaptace
- 2022 – Šikmý kostel, Divadlo Petra Bezruče (režie Janka Ryšánek Schmiedtová).[24] Herečky Markéta Matulová a Barbora Křupková získaly nominace na Cenu Thálie.[25] Inscenace byla stažena z repertoáru po úmrtí Norberta Lichého, který hrál roli Neznámého. Záznam je dostupný na platformě Dramox.[26]
- 2022 – Krzywy Kościół, Polská scéna Těšínského divadla (režie Radovan Lipus)[27], ocenění Inscenace roku v rámci ceny Jantar.[28]
Remove ads
Ocenění
Literární
- Šikmý kostel 1 – Kniha roku (absolutní vítěz), Český bestseller (absolutní vítěz).[29][30]
- Šikmý kostel 2 – Kniha roku Lidových novin (2. místo), Český bestseller (beletrie).[31]
- Šikmý kostel 3 – Kniha roku Deníku N (1. místo u čtenářů, 2. místo u odborné veřejnosti), Kniha roku Lidových novin (Cena čtenářů), Český bestseller (absolutní vítěz).[32][33][34]
- Životice – Kniha roku Deníku N (non-fiction, odborná i čtenářská veřejnost), Český bestseller (non-fiction).[35][36]
Mimoliterární
- 2021 – Cena Ústavu pro studium totalitních režimů Za svobodu, demokracii a lidská práva (přínos k reflexi novodobých dějin).[37]
- 2024 – Medaile za zásluhy I. stupně (prezident Petr Pavel, za navracení identity hornickému Karvinsku).[38][39]
- 2025 – zvláštní cena Jantar za mimořádný přínos.[40][41]
Remove ads
Filantropie a veřejná činnost
Karin Lednická se dlouhodobě věnuje aktivitám zaměřeným na uchování a připomínání historického odkazu Karvinska. Tyto aktivity zahrnují osvětové přednášky, besedy, spolupráci se školami i finanční podporu vybraných projektů.
V roce 2024 financovala obnovu pomníku obětem důlního neštěstí z roku 1894, který původně zhotovil hrabě Jindřich Larisch. Pomník byl ve špatném technickém stavu a jeho rekonstrukci provedl tým restaurátorů vedený Jakubem Gajdou. Obnovený pomník byl slavnostně odhalen při 130. výročí události a posvěcen biskupem ostravsko-opavské diecéze Martinem Davidem.[42]
Téhož roku se podílela na projektu k připomenutí 80. výročí životické tragédie, který organizovalo Muzeum Śląska Cieszyńskiego. Byla spoluautorkou expozice i doprovodné publikace.[43][44]
V roce 2025 uspořádala výstavu připomínající tragickou smrt petrovického faráře Ludvíka Sobka, který se stal obětí represí komunistického režimu.[45] Výstava byla instalována v domě lékaře Karla Rotigela, nyní fungujícím jako Café Rotigel.
Lednická finančně podporuje také spolek Životice sobě, jenž realizoval informační cedule, naučnou stezku a komentované procházky po místech spojených s tragédií z roku 1944.[46] Podílí se rovněž na činnosti spolku Stará Karviná, který provozuje infostánek u kostela sv. Petra z Alkantary, instaluje informační tabule v prostoru zaniklého města a pořádá komentované prohlídky.[47]
Byla členkou odborného týmu, který připravil Generel památkových míst v oblasti původní Karviné a návrh tras cyklostezek. Tým měl rovněž vypracovat expozici Historie zaniklého města Karviná v bývalém Dole Gabriela, ale v roce 2024 byl po změně vedení Moravskoslezského kraje rozpuštěn.[48][49]
V říjnu 2025 Lednická uvedla, že její jméno a dílo byly bez souhlasu použity v předvolebním klipu, který natočil Lubomír Zaorálek. Vyjádřila se k tomu až po skončení voleb, ve kterých Zaorálek neúspěšně kandidoval za hnutí Stačilo!. Načasování své reakce Lednická odůvodnila snahou nezvyšovat dosah videa na sociálních sítích.[50]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads