Karl von Kern

Karl von Kern (německy Carl Ritter von Kern) (8. března 1828 Terst – 18. května 1876 Budapešť) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1848 a zúčastnil se několika válek, vyznamenal se jako velitel řadové lodi v bitvě u Visu a za zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu (1867). Uplatnil se jako vyšší důstojník ve velení námořních základen v Pule, Terstu a Benátkách, velel také několika válečným lodím. Krátce před smrtí byl penzionován v hodnosti kontradmirála (1876).

Karl von Kern
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1876), kapitán řadové lodi (1866), fregatní kapitán (1861)
Narození	8. března 1828 Terst
Úmrtí	18. května 1876 (ve věku 48 let) Budapešť
Profese	námořní důstojník
Ocenění	Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Fregata SMS Salamander, vlajková loď Karla von Kerna v bitvě u Visu (1866)

Narodil se jako druhorozený ze čtyř synů německého obchodníka a diplomata Gotthelfa Kerna (1794–1849), württemberského konzula v Terstu. Vzhedem k otcově diplomatické službě vyrůstal v Itálii a v roce 1844 začal studovat na námořní škole v Benátkách. V roce 1848 vstoupil jako kadet k rakouskému námořnictvu a téhož roku doprovázel Alfonse Wissiaka na diplomatické cestě do Londýna. Během revolučních bojů v Itálii v roce 1849 se zúčastnil blokády Ancony a zároveň získal hodnost praporčíka.^[1] Poté vystřídal službu na různých lodích a v letech 1851–1852 byl přidělen k vojenské kanceláři námořního velitelství v Terstu. V roce 1853 byl povýšen na poručíka II. třídy a na lodi SMS Arethusa se plavil do Řecka. V roce 1855 byl již jako poručík I. třídy pobočníkem pevnostního velitelství v Pule a v letech 1856–1857 prvním důstojníkem na fregatě SMS Schwarzenberg.^[2]

Obrněná loď SMS Kaiser, vlajková loď Karla von Kerna v letech 1874–1875

V letech 1860–1861 byl ředitelem zbrojního skladu u arzenálu v Pule a poté velel několika dělovým člunům. Mezitím byl v roce 1861 povýšen do hodnosti fregatního kapitána^[3] a následně přidělen k velení námořní základny v Benátkách (1862–1863).^[4] V letech 1863–1865 byl velitelem Dunajské říční plavby se sídlem v Budapešti,^[5] kde se také v roce 1864 oženil. V létě 1865 byl přeložen znovu do Terstu a na přelomu let 1865–1866 byl velitelem korvety SMS Minerva.^[6]

K datu 22. června 1866 byl povýšen do hodnosti kapitána řadové lodi^[7] a jako velitel pancéřové fregaty SMS Salamander se během války s Itálií vyznamenal v bitvě u Visu (1866).^[8] V následujících letech velel několika dalším lodím (SMS Bellona, SMS Dandolo, SMS Kaiser Max) a dvakrát byl také provizorním velitelem námořní základny v Terstu (1867, 1870). Jako velitel parníku SMS Kaiserin Elisabeth doprovázel v roce 1869 císaře Františka Josefa na Blízký východ při příležitosti slavnostního otevření Suezského průplavu.^[9] Nakonec byl v letech 1874–1875 velitelem obrněné lodi SMS Kaiser.^[10][11]

Kvůli závažnému onemocnění byl v lednu 1875 uvolněn z aktivní služby a bez bližšího zařazení přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule. K datu 17. dubna 1876 byl penzionován v hodnosti kontradmirála.^[12] Zemřel již o měsíc později ve věku 48 let v Budapešti, kde dožil v soukromí u rodiny své manželky.

V roce 1864 se v Budapešti oženil s Theresou Küzdyovou (1847–1911). Z manželství se narodilo šest potomků, z nichž tři zemřeli v dětství. Nejstarší syn Rudolf (1865–1941) žil jako majitel statku v Uhrách, další synové Karl (1867–1941) a Albert (1871–1948) sloužili v c. k. armádě a za první světové války dosáhli hodnosti podplukovníka.

Tituly a ocenění

Za zásluhy v bitvě u Visu byl v roce 1867 povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř (Ritter von Kern). Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.

Rakousko

• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1870)
• Válečná medaile (1873)

Zahraničí

• komandérský kříž Řádu Guadalupe (1867, Mexiko)
• Řád Medžidie III. třídy (1871, Osmanská říše)
• komandérský kříž Řádu Spasitele (Řecko)