Kavliho cena

Kavliho cena (anglicky Kavli Prize) vznikla v roce 2005 (poprvé byla udělena 2008) jako společný projekt Norské akademie věd a literatury (Det Norske Videnskaps-Akademi: DNVA), Norského ministerstva školství a výzkumu (Kunnskapsdepartementet: KD) a Kavliho nadace (Kavli Foundation). Vyznamenává, podporuje a oceňuje vědce za zásadní výzkumy a objevy ve třech oblastech vědy: astrofyzika, nanověda a neurovědy, které mění „naše chápaní velkého, malého a komplexního“.^[1] Je udělována jednou za dva roky, vždy celkem tři ceny (po jedné pro každou výše uvedenou oblast vědy).

Kavliho cena
Udělování ceny za astrofyziku (2014)
Udělováno	astrofyzika nanovědy neurovědy
Země	Norsko
Uděluje	Norská akademie věd a literatury, The Kavli Foundation a Ministry of Education and Research of Norway
Web	www.kavliprize.no

Cena byla pojmenována po Fredu Kavlim, Američanovi norského původu. Fred Kavli se narodil v roce 1927 v malé vesnici Eresfjord asi 140 kilometrů od Trondheimu, do USA emigroval po dokončení Norské univerzity vědy a Technologie v Trondheimu. Každá Kavliho cena se skládá ze zlaté medaile, svitku a finanční odměny ve výši 1 miliónu USD. Zlatá medaile má průměr 70 milimetrů, tloušťku 5 milimetrů a váží 311 gramů.^[2][3] První tři Kavliho ceny byly uděleny 9. září 2008 v Oslu a předával je norský korunní princ Haakon Magnus. V další letech cenu předával též norský král Harald V.

Nominační výbory

Norská akademie věd a literatury jmenuje tři nominační výbory pro udělování cen složené z předních vědců z celého světa poté, co obdrží doporučení od následujících organizací:

• Čínská akademie věd
• Francouzská akademie věd (Académie des sciences)
• Společnost Maxe Plancka
• Národní akademie věd Spojených států amerických (United States National Academy of Sciences)
• Norská akademie věd a literatury
• (Britská) Královská společnost (Royal Society for the Improvement of Natural Knowledge)

Kavliho cena je považována za možný předstupeň k Nobelově ceně.^[4]

Laureáti ceny

Laureáti za astrofyziku

Rok	Laureát		Instituce	Země	Citace
2008		Maarten Schmidt	California Institute of Technology		„za zásadní přínos k pochopení podstaty kvasarů“
		Donald Lynden-Bell	Cambridge University
2010		Jerry E. Nelson	Lick Observatory, Kalifornská univerzita v Santa Cruz		„za jejich příns k vývoji obřích teleskopů“
		Raymond N. Wilson	Evropská jižní observatoř, Garching
		James Roger Angel	Steward Observatory, University of Arizona
2012		David C. Jewitt	University of California, Los Angeles		„pro objev a prozkoumání Kuiperova pásu a jeho největších těles, což zásadně rozšířilo naše porozumění historie planetárního systému“
		Jane X. Luu	Lincoln Laboratory, Massachusetts Institute of Technology
		Michael E. Brown	California Institute of Technology
2014		Alan Guth	Massachusetts Institute of Technology		„za průkopnické teorie inflační kosmologie“
		Andrej Linde	Stanford University
		Alexej Alexandrovič Starobinskij	Landaův institut pro teoretickou fyziku, Rusko
2016		Ronald W.P. Drever	California Institute of Technology		„za první pozorování gravitačních vln a jejich přímou detekci“[5]
		Kip S. Thorne	California Institute of Technology
		Rainer Weiss	Massachusetts Institute of Technology
2018		Ewine van Dishoecková	Universiteit Leiden, Nizozemsko		„za souhrnný přínos k pozorování, teoretickému vysvětlení a laboratorní astrochemii, objasnění životního cyklu mezihvězdných mračen (oblaků) a vzniku hvězd a planet.“[6][7]
2020		Andrew Fabian	University of Cambridge		„za přelomový výzkum v oblasti rentgenové astronomie, který zahrnuje širokou škálu témat od proudění plynu v kupách galaxií po supermasivní černé díry v jádře galaxií.“[8]
2022		Roger Ulrich	University of California, Los Angeles		„za průkopnickou práci a vedoucí postavení v rozvoji helio- a asteroseismologie“
		Jørgen Christensen-Dalsgaard	Aarhus Universitet, Dánsko
		Conny Aerts	Katholieke Universiteit Leuven, Belgie

Laureáti za nanovědy

Rok	Laureát		Instituce	Země	Citace
2008		Louis Brus	Columbia University		„za jejich velký přínos pro rozvoj nanověd v oblasti bezrozměrných a jednorozměrných nanostruktur ve fyzice, chemii a biologii“
		Sumio Iijima	Meijo University, Nagoja, Japonsko
2010		Donald Eigler	IBM Almaden Research Center, San José, Kalifornie		„za vývoj bezprecedentních metod ovládání hmoty v nanoměřítku“
		Nadrian C. Seeman	New York University
2012		Mildred Dresselhausová	Massachusetts Institute of Technology		„za pionýrský přínos ke studiu phononů, interakce elektron–phonon a termodynamice nanostruktur“
2014		Thomas Ebbesen	Univerzita ve Štrasburku		„za zásadní přínos v oblasti nanooptiky, které prolomily dlouholeté přesvědčení o omezeních mezí rozlišovací schopnosti optické mikroskopie a zobrazování“
		Stefan Hell	Max Planck Institute for Biophysical Chemistry, Göttingen, SRN
		John Pendry	Imperial College London
2016		Gerd Binnig	IBM Zurich Research Laboratory, Švýcarsko		„za vynález a realizaci nanometrové mikroskopie, průlomové technologie měření a nanoobrábění, které i nadále mají transformační dopad na nanovědy a technologie"[9]
		Christoph Gerber	Univerzita v Basileji
		Calvin Quate	Stanford University
2018		Emmanuelle Charpentierová	Max Planck Institute for Infection Biology, Berlín, SRN		„za vynález CRISPR-Cas9, přesného nanonástroje pro úpravu DNA, který způsobil revoluci v biologii, zemědělství a medicíně“[10]
		Jennifer Doudnaová	Kalifornská univerzita v Berkeley
		Virginijus Šikšnys	Vilniuská univerzita, Litva
2020		Harald Rose	Universität Ulm, SRN		„pro zobrazování s rozlišením pod 100 pikometrů a chemickou analýzu pomocí elektronových svazků“[11]
		Maximilian Haider	CEOS GmbH
		Knut Urban	Forschungszentrum Jülich, SRN
		Ondrej Krivanek	Nion Co
2022		Jacob Sagiv	Weizmann Institute of Science, Israel		„pro samouspořádané monovrstvy (SAM) na pevných substrátech; molekulární povlaky k řízení vlastností povrchu“
		Ralph Nuzzo	University of Illinois at Urbana-Champaign, USA
		David Allara	Pennsylvania State University, USA
		George M. Whitesides	Harvard University, USA

Laureáti za neurovědy

Rok	Laureát		Instituce	Země	Citace
2008		Sten Grillner	Institut Karolinska, Švédsko		„za objevy týkající se vývojové a funkční logiky neuronálních obvodů“
		Thomas Jessell	Columbia University
		Pasko Rakic	Yaleova univerzita: Yale University School of Medicine
2010
		Richard Scheller	Genentech, South San Francisco, Kalifornie		„pro objevení molekulárnícho základů uvolňování neurotransmiterů.“
		Thomas Südhof	Stanford University: Stanford University School of Medicine
		James Rothman	Yaleova univerzita
2012		Cornelia Bargmannová	Rockefeller University		„pro objasnění základních neuronálních mechanismů, které jsou základem vnímání a rozhodování“
		Winfried Denk	Max Planck Institute for Medical Research, Mnichov, SRN
		Ann Graybielová	Massachusetts Institute of Technology
2014		Brenda Milnerová	Montreal Neurological Institute, McGill University		„pro objevení specializovaných mozkových sítí pro paměť a poznávání“
		John O'Keefe	University College London
		Marcus Raichle	Washington University in St. Louis
2016		Eve Marderová	Brandeis University		„pro objevení mechanismů, které umožňují zkušenostem a nervové aktivitě přetvářet mozkové funkce“[12]
		Michael Merzenich	University of California, San Francisco
		Carla J. Shatzová	Stanford University
2018		A. James Hudspeth	Rockefeller University		„za objevy v oblasti molekulárních a nervových mechanismů sluchu“[13]
		Robert Fettiplace	University of Wisconsin–Madison
		Christine Petitová	Collège de France, Paříž
2020		David Julius	University of California, San Francisco		„za zásadní objevy receptorů pro teplotu a tlak“[14]
		Ardem Patapoutian	Scripps Research, Howard Hughes Medical Investigator
2022		Jean-Louis Mandel	Univerzita ve Štrasburku, Francie		„za průkopnické objevy genů, které jsou základem řady mozkových poruch“
		Harry T. Orr	University of Minnesota Medical School, USA
		Huda Zoghbiová	Baylor College of Medicine, USA
		Christopher A. Walsh	Harvardova univerzita: Harvard Medical School, USA