Keglevićové
chorvatský šlechtický rod From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Keglevićové z Bužimi nebo Keglevićové z Poreči (chorvatsky Keglevići Bužimski, resp. Keglevići Porički, maďarsky Keglevics (család), německy Keglevich de Buzin) je jméno starého chorvatsko-uherského a později také rakouského šlechtického rodu.
Remove ads
Historie
Rod Keglevićů patří mezi velmi staré rody. Podle některých zdrojů má původ v raných dobách v Řecku, Albánii a Bosně. Chorvatská linie rodu pochází z údolí řeky Zrmanji[1] a své jméno má po rodovém hradu Buzin v Bosně, pozdější osmanské horské pevnosti. Podle legendy byl rod spřízněn s montferratským vévodou, albánským vojevůdcem a velkovévodou z Epiru Alexandrem Castriotem, známým pod jménem Skanderbeg a tureckými vládci. [2]
Rod se objevuje v listinách před rokem 1300 v osobě Budislawa de genere Percal (Perklye, Porichane), jímž začíná hlavní linie rodu.[1] Je doložen roku 1260 se svými syny Petrem a Jakubem.[1] Synové Petra I. Percala, Kegel (Cegla) a Martinus žili kolem roku 1338. Starší Kegel, coby předek, dal jméno rodu, Keglewyth de genere Percal, Porichane, Porichanski.[1] Uherský král Ladislav II. dne 19. května 1494 daroval Johannesi Keglewythovi de Porichane bužimské panství s hradem.[1]
.JPG)
Petr II. Keglević (1478–1554) prokázal velkou statečnost při obléhání Jajce v roce 1525. Podle tamních kronikářů, a tím i osvobození Chorvatska od osmanské nadvlády, byl hlavně jeho zásluhou a stal se také chorvatským bánem (1530).
Jeho syn Matyáš Keglević, pokračovatel rodu, rozdrtil v roce 1573 mocné selské povstání v Chorvatsku a zajal vůdce povstání Matyáše Gubce.[3] I on se však musel až do listopadu 1566 zodpovídat u soudu, neboť se bužimská pevnost jeho nedbalostí dostala do rukou Turků. Přestože král poskytl dostatek peněz na dostatečnou posádku, povolal pouze tři muže.[4]
Bratři Jiří, Petr, Jan a František Keglevićové z Bužimi obdrželi v roce 1602 titul svobodných pánů v Sedmihradsku.[1] Matyášovými syny se rod rozdělen do dvou linií: Jan založil linii chorvatskou, Jiří linii uherskou. Další posloupnost rodu je poté často nepřehledná.
V roce 1646 získal Mikuláš I. titul svobodného pána v Uhrách. Jeho syn, c.k. komorník Mikuláš II. (1636-1701) z mladší uherská linie rodu a jeho synovec Petr, rovněž c.k. komorník ze starší uherské linie, byli 4. srpna 1687 ve Vídni povýšeni císařem Leopoldem I. do hraběcího stavu.[1] [3]
Jeho vnuk Adam (1666 - 29. března 1713) byl 22. května 1708 jmenován císařským polním vachmistrem.[5]
Petr VI. († 1754), z chorvatské linie, generál-polní vachmistr (od 20. května 1708),[5] se stal roku 1704 zástupcem zemského bána a roku 1708 dědičným hlavním prefektem Požegy. Do hraběcího stavu byl povýšen roku 1708 císařem Josefem I. Během této doby a poté patřili mezi vážené rody v Uhrách i Chorvatsku a z jeho řad vzešlo několik hodnostářů.[2] [6]
V roce 1742 získal panství a zámek Topoľčianky Adam Keglevich, který rod vlastnil až do roku 1890.
V roce 1811 Jan Nepomuk Keglević získal Schönburský palác ve Vídni.
Hraběnka Marie Jenke Evženie Keglevićová z Bužimi (1921-1983) byla provdána za Albrechta vévodu Bavorského.
Remove ads
Osobnosti rodu
- Vojtěch (Béla) hrabě Keglević z Bužimi (10. března 1833 - ?), syn hraběte Gabriela, byl maďarský státník, poslanec Uherského říšského sněmu, od 15. srpna 1860 ženatý s hraběnkou Helenou Batthyányovou.
- Anna Luisa hraběnka Keglevićová z Bužimi, zvaná Babette (1778 - 18. dubna 1813, dcera Karla Kegleviće, byla klavíristka, žačka Ludviga van Beethovena [7], který jí věnoval Klavírní sonátu č. 4 Es dur, op. 7[8] a svůj 1. klavírní koncert C dur, op. 15.[9] Později se provdala za knížete Inocence Odescalchiho z Erby (22. července 1778, Řím - 24. září 1833, Obermeidling).
- Gabriel hrabě Keglević z Bužimi (31. ledna 1710, Torňa - 2. dubna 1769, Pétervására) byl císařským polním vachmistrem (28. dubna 1754), ženatý s Marií Josefou von Königsacker (12. května 1724, Vídeň - 2. prosince 1789, Pešť). [10]
- Gabriel (Gábor) hrabě Keglević z Bužimi (9. září 1784, Pešť - 16. června 1854, Egreskata u Pešti), syn hraběte Adama, byl c.k. Pokladník, tajný rada, hlavní guvernér neograderského komitátu, prezident královské uherské dvorní komory, zemský pokladník a strážce koruny. 10. ledna 1817 se oženil s hraběnkou Matyldou Sándorovou ze Slavnice (21. března 1798, Vídeň - 11. listopadu 1843, Pešť).
- Jiří (György) hrabě Keglević z Bužimi (1751 - 20. března 1810, Vídeň), syn generála Gabriela, v roce 1807 byl jmenován c.k. generálmajorem.
- Julius (Gyula) hrabě Keglević z Bužimi (* 20. prosince 1824), syn hraběte Gabriela, byl maďarský státník, člen maďarského sněmu, 8. listopadu 1845 se oženil s Georginou baronkou z Orczy.
- Štěpán (István) hrabě Keglević z Bužimi (1740, Bratislava - 1. prosince 1793 zabit u Bettenhofenu), syn hraběte Josefa, byl c.k. generálmajor (od 17. prosince 1789).
- Jan (János) Nepomuk hrabě Keglević z Bužimi (13. května 1786, Pešť - 15. října 1856, Topolčanky u Nitry), syn hraběte Karla, majitele panství Sajó-Vámos, Enese, Visolaje, Stropkov, Kis-Tapolcsány a Nagy-Ugrócz, byl humanista, c.k. pokladník, tajný rada, hlavní správce Uherského království, konzervátor pro oblast Bratislavy. Jeho sbírka obrazů, založená v roce 1813, ač nepříliš početná, obsahovala některé cenné obrazy slavných mistrů.[11] Poprvé se oženil 12. listopadu 1805 s hraběnkou Adélou Zichyovou z Vaszonykeö († 17. ledna 1839), podruhé 3. února 1840 s hraběnkou Viktorií Evženií Folliotovou z Crenneville (1816–1900).
- Karel (Károly) hrabě Keglević z Bužimi (1732 - 1804), syn hraběte Josefa, uherský státník, c.k. skutečný tajný rada, ředitel císařského Burgtheateru a divadla U Korutanské brány, ženatý s hraběnku Kateřinu Zichyovou z Vasonykeö. Byl patronem Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho dcera Babette byla studentkou a dedikantkou Ludwiga van Beethovena.
- Zikmund (Zsigmond) hrabě Keglević z Bužimi (7. května 1752 - 19. prosince 1805, Trnava), syn hraběte Josefa, byl uherský prelát, Episcopus Tribuensis et Makariensis a pomocný biskup Trnavský. [12]
- Štěpán Bernard hrabě Keglević z Bužimi (1743, Bratislava - 1. prosince 1793, Uttenhofen), v roce 1789 v 46 letech se stal generálmajorem. Byl synem Josefa Buziniho, hraběte Kegleviće (1700-1763) a Terezy svobodné paní Thavonatové z Thavonu (* 19. února 1706). Byl zabit v boji u Uttenhofenu v Alsasku během první koaliční války.
Remove ads
Rodový erb
Hlavní erb (do roku 1494) zobrazuje dva stříbrné pruhy v červené barvě. Na přilbě s červenými a stříbrnými přikrývkami sedící zlatý lev držící v pravé ruce zlaté slunce na holi. [13][2]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Keglevich de Buzin na německé Wikipedii.
Literatura
- Ernst Heinrich Kneschke: Deutsche Grafenhäuser der Gegenwart: in heraldischer, historischer und genealogischer Beziehung, 3. Band, A–Z, Verlag T. O. Weigel, Leipzig 1854
- Antonio Schmidt-Brentano: Kaiserliche und k. k. Generale (1618–1815), Österreichisches Staatsarchiv/A. Schmidt-Brentano 2006
- Constantin von Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, 11. Teil, K. K. Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1864
Remove ads
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads