Klebsiella pneumoniae

Klebsiella pneumoniae je gramnegativní, nepohyblivá, zapouzdřená, laktózu fermentující, fakultativně anaerobní tyčinkovitá bakterie tvořící součást běžné flóry v ústech, trávicím traktu a na kůži.^[1] Je klinicky nejvýznamnějším členem rodu Klebsiella z čeledi Enterobacteriaceae. Je blízkou příbuznou bakterie K. oxytoca, od které se liší svou indol-negativitou a schopností růst jak na melezitóze, tak na 3-hydroxybutyrátu. Přirozeně se vyskytuje v půdě a zhruba 30 % kmenů dokáže za anaerobních podmínek fixovat dusík.^[2] Její dusíkový fixační systém byl jakožto u volně žijícího diazotrofa důkladně studován.

Klebsiella pneumoniae
Vědecká klasifikace
Doména	bakterie (Bacteria)
Binomické jméno
Klebsiella pneumoniae Trevis.; 1887
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Členové rodu Klebsiella na svém povrchu vykazují typicky dva druhy antigenů. První, antigen 0, je součástí lipopolysacharidu (LPS), který existuje v 9 varietách. Druhým je antigen K, kapsulární polysacharid s více než 80 varietami.^[3] Oba přispívají k patogenitě a tvoří základ pro sérotypizaci.

Historie

Dánský vědec Hans Christian Gram (1853–1938) vyvinul v roce 1884 techniku dnes známou jako Gramovo barvení, aby od sebe odlišil K. pneumoniae a Streptococcus pneumoniae.

Klebsiella nese jméno podle německého bakteriologa Edwina Klebse (1834–1913).

Multirezistentní Klebsiella pneumoniae je při laboratorních testech in vivo ničena intraperitoneálním, intravenózním nebo intranasálním podáním fágů.^[4]

Klinický význam

K. pneumoniae může způsobovat pneumonii.

Výzkum prováděný na King's College v Londýně vyvozuje, že molekulární mimikry mezi HLA-B27 a dvěma povrchovými molekulami na bakterii Klebsiella jsou příčinou ankylozující spondylitidy.^[5]

Infekce bakteriemi Klebsiella se obecně vyskytují hlavně u lidí s imunitním systémem oslabeným nevhodnou stravou (alkoholiků a diabetiků). Mnoho z těchto infekcí lidé získávají při hospitalizaci v nemocnici (nozokomiální infekce). Nejčastějším infekčním onemocněním způsobovaným bakteriemi Klebsiella mimo nemocnice je pneumonie.

Vyskytují se nové rezistentní kmeny K. pneumoniae, čím dál častěji jako nozokomiální infekce.^[6]

Bakterie Klebsiella jsou druhým nejčastějším (po E. coli) původcem infekce močových cest u starších lidí. Jsou také oportunním patogenem u pacientů s chronickým onemocněním plic, střevním onemocněním, atrofií sliznice nosní a rhinoskleromem. Nejvýznamnějším zdrojem infekce je stolice, druhým pak kontakt s kontaminovanými nástroji.

Rezistence

Podle informací publikovaných European Center for Disease Prevention and Control (ECDC) je u K. pneumoniae antibiotická rezistence vážným problémem. V roce 2010 byla míra rezistence na antibiotika „poslední instance“ 15 %, zatímco o pět let dříve jen okolo 7 %. V některých evropských státech je rezistentních skoro 50 % kmenů. V řadě států EU je 15–50 % kmenů zjištěných u infekcí v krevním řečišti rezistentních na karbapenemy.^[7]