Kodex kánonů východních církví

Kodex kánonů východních církví (latinsky Codex Canonum Ecclesiarum Orientalium, ve zkratce CCEO) je kodifikace kanonického práva východních katolických církví.

Kanonické právo katolické církve
Ius vigens (současné právo)
Kodex kanonického práva z roku 1983 (Omnium in mentem, Magnum principium) Kodex kánonů východních církví Další dokumenty a zdroje: Ad tuendam fidem, Ex corde Ecclesiae, Indulgentiarum Doctrina, Praedicate evangelium, Veritatis gaudium, obyčej, Reformy manželského procesu papeže Františka, Církevní přikázání II. vatikánský koncil: Christus Dominus, Lumen gentium, Optatam totius, Orientalium ecclesiarum, Presbyterorum ordinis, Sacrosanctum concilium
Právní dějiny katolické církve
Jus antiquum (r. 33–1140): Starověké předpisy (Didaché, Constitutiones Apostolorum, Canones apostolorum); Sbírky starověkých kánonů (Dionysianae, quadripartita, Quesnelliana, Wigorniensis); Decretum Gelasianum, Symmachiánské padělky, Pseudoisidorské dekretálie (Konstantinova donace), Gregoriánská reforma (Boj o investituru, Dictatus papae, Libertas Ecclesiae, Plenitudo potestatis) Jus novum (r. 1140–1563): Corpus iuris canonici – Gratiánův dekret (Dekretista, capitulum Episcopi, Margaritae), Ius commune, Decretales Gregorii IX (Dekretalista), Regulae Iuris, Extravagantes, Liber Septimus Jus novissimum (r. 1563–1918): Tridentský koncil – Benedictus Deus, Tametsi, Apostolicae Sedis moderationi Jus codicis (1918 – současnost): Kodex kanonického práva 1917, Ecclesiae Sanctae, Kodex kanonického práva 1983 Další: Contractum trinius, Papežský soudce-delegát, Opční právo
Východní katolické kanonické právo

Příprava první kodifikace

V roce 1917 vyšel Kodex kanonického práva pro latinskou církev. Dne 22. února 1926 na zasedání Kongregace pro východní církve padlo rozhodnutí vydat vlastní zákoník pro všechny východní církve. Papež Pius XI. tyto práce považoval za velmi důležité a sám se v nich angažoval. Přípravy provázely spory, zda má být jeden, nebo více kodexů. Pius XI. se klonil k variantě dvou východních kodexů a vymezoval se proti přílišné inspiraci CIC/1917.^[1]

Práce probíhaly dlouho a první celková verze s 2 666 kánony byla v lednu 1948 předána papeži Piu XII. Dílo bylo nazváno Kodex východního kanonického práva (latinsky Codex Iuris Canonici Orientalis, ve zkratce CICO). Čtyři části CICO byly postupně promulgovány Piem XII. Páté Motu proprio o svátostech a o trestech Jan XXIII. v prosinci 1958 nepodepsal kvůli připravovanému koncilu. Z původního návrhu 2 666 kánonů byly promulgovány tři pětiny, v archivu zůstalo 1095 kánonů. Přípravná komise CICO se zabývala interpretací vydaných částí a též vydávání pramenů východního práva.^[1]

Promulgované části CICO

První kodifikované části

Motu proprio	Promulgace	Účinnost od	Počet kánonů	Obsah
Crebrae allatae sunt	22. února 1949	2. května 1950	131	O manželství
Sollicitudinem Nostram	6. ledna 1950	6. ledna 1951	576	O soudech
Postquam Apostolicis Litteris	9. února 1952	21. listopadu 1952	325	O mniších a o ostatních řeholnících; O časném majetku církve; O výkladu pojmů
Cleri sanctitati	2. června 1957	15. srpna 1958	558	O východních obřadech; O osobách

Kodifikace po druhém vatikánském koncilu

10. června 1972 ustanovil papež Pavel VI. komisi, která měla za úkol sestavit zvláštní kodex východních katolických církví.^[2] Kodex byl dokončen v roce 1990 a papež Jan Pavel II. jej 25. října 1990 slavnostně vyhlásil na zasedání biskupského synodu v Římě.^[2] Kodex nabyl účinnosti 1. října 1991.

Novelizace

Kodex byl sedmkrát přímo novelizován.

Přehled novelizací kodexu kánonů východních církví

Motu proprio	Papež	Datum vydání	Oficiální český překlad	Změněné kánony
Ad tuendam fidem	Jan Pavel II.	18. května 1998	Professio fidei Archivováno 11. 2. 2021 na Wayback Machine.	598, 1436
Mitis et misericors Iesus[3]	František	15. srpna 2015	Mitis et misericors Iesus[4]	1357 až 1377
Ab initio	František	21. listopadu 2020		435 §1, 506 §1
Competentias quasdam decernere[5][6]	František	11. února 2022	Acta ČBK 17	489 § 2, 496, 499, 546 § 2, 552 § 1, 1052, 1054
Vocare peccatores	František	20. března 2023		1152, 1402 až 1467
Expedit ut iura[7][8]	František	2. dubna 2023	nevyšel	501 § 2
Iam pridem	František	16. dubna 2023		66 § 1, 102 §§ 3 a 4, 149, 183 § 1