Mikuláš Koperník

Mikuláš Koperník (německy Niklas Koppernigk nebo Nikolaus Kopernikus, polsky Mikołaj Kopernik; 19. února 1473, Toruň – 24. května 1543, Frombork) byl astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie (tzv. koperníkovský obrat).

Mikuláš Koperník
Rodné jméno	Niklas Koppernigk
Narození	19. února 1473 Toruň
Úmrtí	24. května 1543 (ve věku 70 let) Frombork
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a svatého Ondřeje ve Fromborku
Bydliště	Toruň Padova Krakov Frombork Bologna
Národnost	Polák a Němec
Alma mater	Jagellonská univerzita (1491–1495) Boloňská univerzita (1496–1500) Padovská univerzita (1501–1503) Ferrarská univerzita (1503)
Povolání	astronom, právník, ekonom, matematik, právní učenec, fyzik, filozof, překladatel, lékař, diplomat, spisovatel, kanovník a kanovník
Zaměstnavatelé	Padovská univerzita Jagellonská univerzita
Ocenění	Mezinárodní vesmírná síň slávy (1995)
Nábož. vyznání	katolicismus katolická církev
Rodiče	Niklas Koppernigk a Barbara Koppernigk
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník)^[1][2][3] a na Marsu (Koperník)^[4] a také prvek kopernicium s protonovým číslem 112.

Životopis

Rod pocházel ze vsi Koperniki u města Nisa. Mikuláš se narodil v Toruni v rodině kupce Mikuláše Niklas Koppernigk, který pocházel z Krakova) a Barbary rozené Watzenrode (svatba před rokem 1464). Jeho rodným jazykem byla němčina.^[5] Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen varmijským biskupem.

Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi.

Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmijského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech. V roce 1510 přesídlil do Fromborku a sestavil mapu Varmie.

Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře.

Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium.

V letech 1516–1519 působil ve funkci správce kapitulního majetku se sídlem v Olštýně. Přivedl nové osadníky na hospodářství kapituly a s úspěchem připravoval olštýnský hrad k obraně před očekávaným útokem křižáků. V roce 1522 na sjezdu stavů Královského Pruska ve městě Grudziądz přednesl traktát o mincích. Působil v mnoha úřadech, byl poslancem, kancléřem, vizitátorem a kapitulním správcem. Spolupracoval s kartografem Bernardem Wapowským na mapě Polského království a Litvy.

V roce 1533 byly jeho názory v rukopise jeho díla De Revolutionibus předneseny papeži Klementovi VII. V roce 1537 byl králem potvrzen jako jeden ze čtyř kandidátů na biskupa varmijského.

Koperníkovo vidění universa v díle De revolutionibus orbium coelestium

V roce 1539 jej biskup Jan Dantyszek obvinil z konkubinátu^[zdroj?], nařídil mu propustit hospodyni a připravoval kanonický proces. K Mikuláši Koperníkovi v roce 1539 přijel Georg Joachim von Lauchen zvaný Rhaeticus, profesor matematiky ve Wittenbergu, aby se seznámil s jeho naukou. V témže roce vyjádřil své mínění o Mikuláši Koperníkovi Martin Luther: Ten hlupák chce převrátit celé umění astronomie! Ale jak uvádí Písmo svaté, Jozue kázal zastavit se Slunci, a ne Zemi! Norimberský teolog Andreas Osiander přemluvil Mikuláše Koperníka, aby v předmluvě ke svému dílu představil svůj model jako hypotézu, čímž by zjemnil příliš odvážné myšlenky. V Basileji vyšlo v roce 1541 tiskem druhé vydání Narratio prima, Koperník vykonal své poslední astronomické pozorování v životě (zatmění Slunce). Téhož roku jeho žák Georg Joachim zv. Rhaeticus opustil Frombork s rukopisem De Revolutionibus, aby jej dal v Norimberku vytisknout. Úplný název tohoto díla, v němž Koperník shrnul své poznatky v celistvou heliocentrickou teorii, zní De Revolutionibus orbium coelestium libri VI (Šest knih o obězích sfér nebeských).

Lutherův spolupracovník Philipp Melanchthon shrnul svůj názor na Mikuláše Koperníka takto: Někteří si myslí, že je vynikající vypracovat věc tak absurdní, jako onen sarmatský astronom, který uvádí do pohybu Zemi a zadržuje Slunce. Moudří vládci by měli zajisté ovládnout talentovanou lehkomyslnost. V roce 1542 vyšly z tiskařských lisů první dva archy De Revolutionibus. Mikuláš Koperník posílá do Norimberka předmluvu dedikovanou papeži Pavlu III. Kapitoly 13 a 14 první knihy vyšly ve Wittenbergu tiskem v podobě samostatné knihy De lateribus et angulis triangulorum… (O stěnách a úhlech trojúhelníků) s předmluvou Georga Joachima zv. Rhaetica. A v následujícím roce vyšla v Norimberku tiskem celá kniha De Revolutionibus. Tato kniha, ačkoli byla především církevními autoritami považována přinejmenším dalších sto let za nepřijatelnou, přinesla základní obrat v chápání místa člověka v kosmu, neboť na rozdíl od ptolemaiovského systému odmítla přiznat Zemi nejvýznamnější místo v centru všehomíra.

Koperníkův spis De Revolutionibus zařadila katolická církev roku 1616 na Index zakázaných knih.^[6][7] Ke zrušení zákazu šíření Koperníkovy teorie docházelo postupně. V roce 1820 bylo církví povoleno vytištění knihy, jejíž autor se zastával soustavy Koperníkovy, a v roce 1822 rozhodla příslušná římská kongregace že „tisknouti a vydávati knihy jednající o pohybu Země a klidu Slunce dle všeobecného názoru novějších hvězdářů v Římě je dovoleno."^[8] Přesto ještě ve vydání Indexu zakázaných knih z roku 1834 je Koperníkovo dílo uvedeno.^[9] Teprve v dalším vydání Indexu z roku 1835 již Koperníkův spis není zmíněn.^[10]

Národnost

Od počátků moderního nacionalismu si jej přisvojují Poláci i Němci (současné pojetí národnosti vzniklo v 19. století a za jeho života neexistovalo).

Argumenty pro polskou národnost

• Narodil se v Polsku. Polsko však nebylo národním státem.
• Byl poddaným polského krále, účastnil se bojů proti křižákům na straně Polska, ale rozdělení politické a etnicko-jazykově-národnostní se překrývalo jen v malé míře.
• Většina zdrojů uvádí, že Koperník byl Polákem.
• Soudobí vědci ho považovali za polského astronoma.
• Dedikoval svá díla polskému králi.

Argumenty pro německou národnost

• Jeho matka byla původem Němka. Původ otce je sporný.
• Příjmení Koperník může pocházet od dolnoněmeckého Kopper (měď). Má ale polskou koncovku „-nik“.
• Toruň bylo město s převážně německým obyvatelstvem.
• Nejsou důkazy, že uměl polsky. Zachovaly se pouze jeho latinské a německé texty. Polština v jeho době nebyla v písemném projevu příliš používána.

Hrob

Hrob Mikuláše Koperníka

Po smrti byl pohřben ve fromborské katedrále u oltáře, o který se staral, jak bylo zvykem u kanovníků. Nebylo však známo, který oltář měl na starosti. Polští archeologové řadu let jeho hrob v katedrále hledali a 3. listopadu 2005 oznámili, že v srpnu nalezená lebka s velkou pravděpodobností patřila Mikuláši Koperníkovi.^[11] Důkazem má být počítačová rekonstrukce tváře v Ústřední kriminalistické laboratoři ve Varšavě.^{[nedostupný zdroj]} Stoprocentní jistoty však nešlo dosáhnout, protože chyběly testy DNA jeho potomků (jako duchovní nemohl Koperník mít děti). Autentičnost ostatků byla prokázána teprve v roce 2008, když polští vědci za pomoci švédských kolegů porovnali DNA vlasu z knihy, kterou Koperník vlastnil, a DNA jeho zubu z objeveného hrobu.^[12] Vědci tak mohli konstatovat, že jde skutečně o astronomovy ostatky.

Dílo

Souborné Koperníkovo dílo, rozvržené do 9. svazků vydává pod názvem Nicolaus Copernicus Gesamtausgabe bavorské nakladatelství Akademie Verlag.

• De revolutionibus orbium coelestium (O obězích nebeských sfér).
  • Faksimile rukopisu v elektronické podobě je dostupná na webu Jagelonské knihovny v Krakově.
  • Faksimile vydání z r. 1543 na jedné ze stránek NASA.
  • K dispozici je také slovenský překlad Zdeňka Horského aj.: Obehy nebeských sfér, Bratislava : VEDA vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1974.
• Koperníkova díla na Projektu Gutenberg.

Spis O obězích nebeských sfér je vybaven obsáhlými tabulkami a propočty. Koperník v něm vyvrací geocentrickou koncepci sluneční soustavy, vypracovanou ve 2. století n. l. Klaudiem Ptolemaiem.