Kozinec
rod rostlin From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Kozinec (Astragalus) je velmi rozsáhlý rod rostlin z čeledi bobovité, zahrnující asi 3000 druhů. Jsou to byliny se zpeřenými listy a různě zbarvenými motýlovitými květy v hroznech. V Česku se vyskytuje celkem 7 druhů, nejběžnější je kozinec sladkolistý.
_IMG_7414.JPG)
Remove ads
Popis
Kozince jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, polokeře a keře. Odění rostlin se skládá z jednoduchých nebo vidličnatých chlupů. Na okrajích palistů a listenů bývají často drobné žlázky. Listy jsou lichozpeřené nebo sudozpeřené, výjimečně s lístky přeslenitými. Řapíky listů nezřídka u keřovitých druhů vytrvávají a mění se v trny. Palisty mohou být zelené nebo suchomázdřité, přirostlé k řapíku nebo volné, nezřídka jsou také srostlé a tvoří pochvu kolem stonku. Květenství jsou úžlabní přisedlé až dlouze stopkaté hrozny s několika až mnoha květy. Květy jsou stopkaté nebo téměř přisedlé, nejčastěji žluté, bílé, modré nebo fialové, případně dvoubarevné. Kalich je zvonkovitý až trubkovitý, zakončený 5 podobnými nebo nestejnými zuby, za plodu u některých druhů nafouklý. Pavéza bývá úzká a na vrcholu vykrojená nebo řidčeji zaoblená, na bázi většinou nehetnatá. Člunek je na vrcholu nezúžený, tupý, kratší než křídla. Tyčinky jsou ve většině případů dvoubratré (9+1), s nestejně dlouhými nitkami. Semeník je přisedlý nebo stopkatý, s mnoha vajíčky a rovnou nebo zahnutou čnělkou. Lusky jsou velmi různorodé, tenké nebo kožovité, výjimečně tvrdé a připomínající oříšek, někdy nafouklé. Mohou být pukavé, nepukavé nebo pukající jen částečně. Většinou jsou na spodní straně kýlnaté a na svrchní se žlábkem. Obsahují několik až mnoho ledvinovitých semen.[1][2]
Remove ads
Rozšíření
Rod kozinec je největším rodem kvetoucích rostlin, celkově zahrnuje asi 3000 druhů. Je rozšířen téměř po celé severní polokouli. Asi 500 druhů se vyskytuje v Severní Americe, zbytek připadá na Evropu, Asii a Afriku.[1] Centrum druhové diverzity je v jihozápadní Asii. Severoamerické druhy jsou převážně vytrvalé byliny až polokeře, druhy Starého světa jsou často keřovité. Kozince obecně jsou světlomilné rostliny a rostou zejména na stepích, prériích a v polopouštních oblastech na lehkých propustných půdách a často jsou velmi odolné vůči suchu. Druhy ze západní a střední Asie jsou nezřídka ostnité nebo mají listy redukovány na fylódia či jinak modifikované jako přizpůsobení aridnímu klimatu.[2]
V Česku se vyskytuje celkem 7 druhů kozinců. Nejhojnější je kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), rozšířený v nížinách a podhůří téměř po celém území Česka. Podobný výskyt má i o něco vzácnější kozinec cizrnovitý (A. cicer). Zbylých 5 jsou teplomilné druhy, omezené svým výskytem na nejteplejší oblasti Čech a Moravy: kozinec bezlodyžný (A. exscapus), kozinec dánský (A. danicus), kozinec rakouský (A. austriacus), a kozinec vičencovitý (A. onobrychis) a pouze v Čechách kozinec písečný (A. arenarius). V minulosti se zde vyskytoval i kozinec drsný (A. asper), dnes však náleží mezi vyhynulé rostliny Česka.[3] Na Slovensku se nadto vyskytuje kozinec měchýřnatý (Astragalus vesicarius), kozinec drsnokvětý (Astragalus dasyanthus), kozinec norský (Astragalus norvegicus), kozinec alpský (Astragalus alpinus), kozinec chladnomilný (Astragalus frigidus) a kozinec poniklý (Astragalus penduliflorus).[4]
Z celé Evropy je udáváno asi 140 druhů kozinců. Nejvíce se jich vyskytuje ve Středomoří a v Rusku, resp. v bývalém SSSR.[5] Na území Alp roste celkem 22 druhů kozinců, alpínského a subalpínského stupně dosahují druhy Astragalus frigidus, A. penduliflorus, A. alpinus, A. depressus, A. norvegicus, A. australis, A. exscapus, A. alopecurus, A. sempervirens a A. leontinus.[6]
Remove ads
Ohrožené druhy
V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je v kategorii kriticky ohrožených uvedeno celkem 6 druhů kozince. Z evropských druhů je to Astragalus cavanillesii a Astragalus tremolsianus ze Španělska, Astragalus maritimus a Astragalus verrucosus ze Sardinie. Zbývající 2 druhy rostou v USA, Astragalus schmolliae v Coloradu a Astragalus sinuatus ve státě Washington. Dalších 7 druhů je vedeno jako ohrožené. Druh Astragalus nitidiflorus ze španělské provincie Murcia je považován za vyhynulý.[7]
Obsahové látky
Většina druhů kozinců obsahuje cyklitoly, např. pinitol, některé v semenech také pyridinové alkaloidy (trigonellin aj.) a toxickou neproteinovou aminokyselinu kanavanin. Kozinec sladkolistý obsahuje triterpenoidní saponiny (glycyrrhizin).[3]
Druh kozinec blanitý (Astragalus mongholicus) obsahuje isoflavonoidy (astraisoflavan, astrapterokarpan), saponiny (astragalosid) a kyselinu aminomáselnou. Kořeny kozince A. hamosus obsahují saponiny a steroidy.[8][9]
Remove ads
Druhy kozinců rozšířené v Česku
- kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus)
- kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer)
- kozinec dánský (Astragalus danicus)
- kozinec písečný (Astragalus arenarius)
- kozinec rakouský (Astragalus austriacus)
- kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos)
- kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis)
Další zástupci
- kozinec alpský (Astragalus alpinus)
- kozinec baleárský (Astragalus balearicus)
- kozinec blanitý (Astragalus mongholicus)
- kozinec drsnokvětý (Astragalus dasyanthus)
- kozinec drsný (Astragalus asper)
- kozinec chladnomilný (Astragalus frigidus)
- kozinec kyperský (Astragalus cyprius)
- kozinec lusitánský (Astragalus lusitanicus)
- kozinec měchýřnatý (Astragalus vesicarius)
- kozinec montpelierský (Astragalus monspessulanus)
- kozinec nesladký (Astragalus glycyphylloides)
- kozinec norský (Astragalus norvegicus)
- kozinec pehuánský (Astragalus pehuenches)
- kozinec poniklý (Astragalus penduliflorus)
- kozinec pravý (Astragalus verus)
- kozinec psárkovitý (Astragalus alopecuroides)
- kozinec slizodárný (Astragalus gummifer)
- kozinec středoalpský (Astragalus centralpinus)
- kozinec tyrolský (Astragalus leontinus)
- kozinec velkoplodý (Astragalus macrocarpus)
- kozinec vždyživý (Astragalus sempervirens)
- kozinec zkroucený (Astragalus contortuplicatus)
- kozinec žlábkatý (Astragalus sulcatus)
Remove ads
Význam
Z některých druhů kozince se získávají rostlinné slizy. Hlavním zdrojem je kozinec slizodárný (A. gummifer), pocházející z hor jihozápadní Asie. Podobně slouží i druhy A. adscendens, A. creticus, A. massiliensis a A. verus. Z naříznutých větévek a kořenů těchto rostlin vytéká klovatina bez chuti a vůně, která po několika dnech tuhne v hmotu známou jako tragant. Má využití zejména v medicíně.[10]
Některé druhy zejména asijských kozinců mají využití v medicíně. V indické medicíně jsou používány zejména druhy A. candolleanus, A. hamosus, A. sarcocola a A. strobiliferus. V tradiční čínské medicíně jsou používány kořeny A. mongholicus. V Koreji je jako léčivka často pěstován kozinec blanitý (A. mongholicus).[9][11][12]
Některé druhy kozinců, např. kozinec blanitý, byly testovány farmaceutickými společnostmi na přítomnost aktivátoru enzymu telomerázy, který by měl snížením degradace DNA zpomalovat stárnutí.[13] Výtažky z kořene kozince blanitého obsahuje světlý ležák Galus 11 z lipovokamenického pivovaru.[14]
Remove ads
Pěstování
Polodřevnaté druhy kozinců vesměs vyžadují vápnitou štěrkovitou půdu na plném výsluní a jejich kultura je nesnadná. Nejlépe se jim daří v hlubokých skalních trhlinách. Množí se výsevem nebo dělením trsů, případně hřížením.[15][16]
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads