Kryptoprotestantismus

Kryptoprotestantismus obecně znamená utajovaný příklon k protestantismu; v historiografii je převážně užíván k označení historického náboženského proudu, který se vyskytoval zejména na území Habsburské monarchie. Jeho synonymem je tajný protestantismus (něm. Geheimprotestantismus)^[1] či tajné evangelictví.^[2] Francouzská historická věda používá pro analogický jev ve francouzských dějinách (hugenoti v letech 1685–1787) pojem Église du désert (Církev pouště).

Tajné protestantské shromáždění překvapené katolickými vojáky (obraz Karla Girardeta z roku 1842)

Charakteristika

Výraz označuje reakci na pokus o znovuzískání zpět pod katolickou správu těch části císařství, které se v období po protestantské reformaci staly protestantskými. V praxi protestantští obyvatelé násilně rekatolizovaných území navenek předstírali příkon ke katolicismu, zatímco uvnitř stále vyznávali vlastní konfesi.^[3] Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 byl protestantismus opět povolen, a od té doby se protestanti již mohli ke své víře otevřeně hlásit.