Kulajda

Kulajda je tradiční česká bílá polévka původem z jižních Čech, která se skládá ze smetany, hub, vajíčka, brambor, kopru a dalšího koření. Typická je pro svoji neobvyklou kombinaci chutí a vůní především díky kopru. Do polévky se přidává vejce na tvrdo nebo nejčastěji zastřené vejce.

Kulajda
Jihočeská kulajda
Základní informace
Kategorie	Polévky
Místo původu	Jižní Čechy
Složení
vajíčka, smetana, máslo, brambory, houby, mouka, čerstvý kopr, ocet nebo zakysaná smetana
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Složení

Pro přípravu kulajdy neexistuje jednotný recept, který by byl univerzální. Vyskytuje se mnoho variant, které se odlišují kořením a dalšími přísadami přidávanými do polévky. Občas se kulajda pro svoji sytost podává jako samostatný hlavní chod místo předkrmu. Mezi základní ingredience^[1] patří brambory, smetana, vajíčka, máslo, mouka a čerstvý kopr. Pro dokyselení polévky se používá ocet nebo zakysaná smetana. Velice často jsou základem kulajdy také houby, které však v historických záznamech chybí.^[2]

Historie

Původ názvu kulajda není dodnes jednoznačný. Podle rodinné tradice Víta Korce z Trutnova jde o zkomolené jméno kdysi známé jihočeské lidové kuchařky Adelajdy Kuhové, narozené roku 1805, která byla původem Němka, takže se její jméno podle šumavského zvyku vyslovovalo Kuh Adelajde. Z tohoto jména lze odvodit po vypuštění některých slabik slovo kulajda. Další možností je, že slovo kulajda vzniklo z nářečního slova zakulat či zakudlit čili zahustit (moukou, případně jíškou) a tak vyjádřit, že se jedná o hustou polévku.^[3] Nářeční sloveso zakudlit vzniklo pravděpodobně obměnou původního zakvedlat či zakverlat, které souvisí s německým slovesem quielen, tedy kvedlat.^[4]

Existují také krajové varianty kulajdy. Na Vysočině říkají kudlavka, na Milevsku kulimajda. Samotný název kulajda eviduje Ústav pro jazyk český ze Sušicka, Táborska a Pelhřimovska.^[3]

Zahraničí

Ve světě je známá podobná polévka pod názvem parmentier podle francouzského lékaře, agronoma a propagátora brambor z konce 18. století Antoina-Augustina Parmentiera. Ten polévku nevymyslel, ale byla po něm pojmenovaná za zásluhy.^[2] Jedná se o hustou bramborovou polévku s mlékem, jejíž hlavní přísadou je pórek.^[5]