Ladislav Rusek

Ladislav Rusek (28. června 1927 v Hrabství ve Slezsku – 27. července 2012, Olomouc)^[1], skautskou přezdívkou Šaman, byl český výtvarník, skaut, pedagog, publicista, esejista a básník. V jeho výtvarné i literární tvorbě zaujímá významné místo skautská tematika a křesťanské motivy. Jeho skautské výtvarné dílo patří ke světově nejvýznamnějším.^[2]

Mgr. Ladislav Rusek
Narození	28. června 1927 Hrabství (Skřipov) Československo Československo
Úmrtí	27. července 2012 (ve věku 85 let) Olomouc Česko Česko
Alma mater	Pedagogická fakulta Univerzity Palackého
Povolání	pedagog, spisovatel, malíř, básník, učitel, grafik, ilustrátor, vysokoškolský učitel a publicista
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Po maturitě v Lipníku nad Bečvou vystudoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po deseti letech výuky na základní škole v Postřelmově se vrátil do Olomouce, nejprve na Pedagogický institut a později zpět na Univerzitu Palackého, kde až do roku 1990 jako odborný asistent vyučoval kresbu, grafiku, dekorativní kompozici a písmo a dějiny umění.

Vedle pedagogické činnosti byl po celou dobu sám činným výtvarníkem – především grafikem. Byl žákem významných osobností československé výtvarné scény. Mezi jeho učitele patřili Prof. Bohumil Markalous - John (estetika), malíř Jan Zrzavý (malba a kompozice), malíř František V. Mokrý (výtvarná teorie a kresba) a Aljo Beran (grafika, písmo, dekorativní kompozice).^[3] V roce 1964 byl na základě své tvorby a výstav přijat do tehdejšího Svazu českých výtvarných umělců.

Jako teoretik publikoval řadu recenzí, odborných článků a katalogových textů; svým kolegům-výtvarníkům zahájil na 70 výstav. Několik let psal do kulturní stránky deníku Lidová demokracie, kde vyšlo na 40 jeho článků, recenzí a esejů.

V literární oblasti své tvorby se hlásil k duchovnímu poselství Otokara Březiny, Ernesta Thompsona Setona a Henryho Davida Thoreaua. Veřejnosti představil své verše (inspirované např. japonskými haiku)^[1] i esejistickou prózu – kromě vydaných básní, esejů a vzpomínkových textů – na několika literárních čteních, např. v samostatném pásmu Cesta přírodou a životem, uskutečněném roku 2000 v Městském divadle v Prostějově a dalších v Divadle hudby v Olomouci a i jinde.

Po konci druhé světové války se stal členem skautského oddílu v Oseku nad Bečvou, v letech 1968–1970 vedl oddíl v Olomouci. Měl blízko i k woodcraftu.^[4] Po třetí obnově skautingu v devadesátých letech se jako výrazný skautský myslitel snažil o znovuprosazení duchovního principu ve skautingu, který vždy chápal jako celoživotní filozofii, nikoli jako pouhou metodu výchovy mládeže. V tomto směru se často i ostře vymezoval vůči vedoucím činovníkům Junáka; sám žádný činovnický post nezastával.^[2] Úzce spolupracoval s Ekumenickou lesní školou, jejíž publikace (včetně vlastních) ilustroval nebo graficky dotvářel.^[1]

Dílo

Výtvarné dílo

Jeho skautské výtvarné dílo lze zařadit vedle díla nejvýznamnějších skautských světových výtvarných tvůrců – Francouze Pierra Jouberta a Američana Normana Rockwella.^[2] Participoval na mnoha kolektivních výstavách, uskutečnil přes 40 výstav samostatných, z toho několik v zahraničí: v Dánsku, Polsku, v Chile (při celosvětovém skautském jamboree) a jinde. Ilustroval a graficky dotvářel skautské i trampské časopisy (Tramp, Wampum Neskonenu, Bizoní vítr) i publikace. Navrhl i grafiku pro oslavy sto let českého skautingu.^[5] Mnoho jeho publikací vyšlo soukromým nákladem v omezeném množství; jeho skautské publikace po roce 2000 pravidelně vydávala Ekumenická lesní škola, jeho literární dílo pak ostravský Spolek českých bibliofilů. Své publikace vždy doprovázel vlastní grafikou a ilustracemi. V jeho tvorbě zaujímají nejvýznamnější místo techniky linorytu, suché jehly a kresby.^[3]

Literární dílo

Jeho bibliografie čítá několik set titulů.

Básnické sbírky

• Malé květosloví (1984)
• Rozvátá slůvka (1987)
• Čas života (1988)
• Jsme tady (1991)
• Předjitřní chvíle (1995)
• Rok v přírodě (1996)
• Toulky Boží přírodou (1998)
• Cestou k horám (2000)
• De profundis (2008)
• několik sbírek haiku vydaných vlastním nákladem

Esejistické a výchovné publikace

• Vigilie s Woowotannou (1991)
• Zelený deník - 100 úvah o přírodě (1994, polsky 1995, maďarsky 1997–99)
• Roverské pěšiny (1994)
• Lesní moudrost (1996)
• Člověk a výtvarné dílo (1995)
• Duchovní aspekty výtvarného umění, (2000)
• Úvahy o skautingu, skautování a skautství (2000)
• Skauting jako poslání, svědectví a služba (2000)
• Zlatá Ariadnina nit (2000)
• Návraty k pramenům (2001, též anglicky v Kanadě)
• Hledání (2001)
• Zahrady zázraků (2002)
• Druhý dech (2003)
• Skautská lesní moudrost (2005)
• Naplnění života (2008)

V překladech vyšly jeho články ve slovenštině, polštině, němčině, angličtině (například ve sborníku Woodcraft is Lifecraft).

Ocenění

Skautská vyznamenání

• Řád Skautská vděčnost (1970)
• Řád Čestné lilie v trojlístku – zlatý stupeň (1990)
• Vyznamenání Bronzové syrinx (1991)
• Členství ve Svojsíkově oddílu (1993)
• Řád sv. Václava (28. 9. 2000)
• Vyznamenání Zlaté syrinx (2001)
• Řád stříbrného vlka (2007, předán při příležitosti 80. narozenin)^[6]
• Stříbrný kříž za zásluhy o skauting (2007, udělený Svazem polských Harcerů spolu s čestným členstvím)^[7]