Lev XII.

Lev XII. (vlastním jménem Annibale Francesco Clemente Melchiorre Girolamo Nicola della Genga 22. srpna 1760 zámek La Genga u Spoleta – 10. února 1829 Vatikán) byl italský duchovní, papež katolické církve od 28. září 1823 do své smrti roku 1829.^[1]

Jeho Svatost Lev XII.
252. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	28. září 1823
Uveden do úřadu	5. října 1823 (korunovace)
Pontifikát skončil	10. února 1829
Předchůdce	Pius VII.
Nástupce	Pius VIII.
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	4. června 1783
Biskupské svěcení	24. února 1794 světitel Enrico Benedetto Stuart 1. spolusvětitel Antonio Felice Zondadari 2. spolusvětitel Antonio Felice Zondadari
Kardinálská kreace	8. března 1816 kreoval Pius VII.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	titulání arcibiskup v Tyru (1794–1816) apoštolský nuncius v Německu (1794–1804) arcibiskup diecéze Senigallia (1816) kardinál-kněz u Panny Marie v Trastevere (1816–1823) prefekt římské kurie (1820–1823) arcikněz baziliky Santa Maria Maggiore (1821–1823)
Osobní údaje
Rodné jméno	Annibale Francesco della Genga
Datum narození	22. srpna 1760
Místo narození	Genga nebo Spoleto, Papežský stát
Datum úmrtí	10. února 1829 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Seznam papežů nosících jméno Lev multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Lev XII. se narodil do italské hraběcí rodiny. Studoval v Římě a vysvěcen na kněze byl v roce 1783. O devět let později se stal sekretářem papeže Pia VI. Od roku 1793 byl církevním právníkem arcibiskupa z Tyru a v roce 1794 byl povolán jako papežský vyslanec ke dvoru v Kolíně nad Rýnem. Po obsazení Porýní francouzským vojskem působil v Mnichově, kde byl v letech 1795–1796 vyslancem. Roku 1814 odešel jako papežský vyslanec do Paříže, odkud roku 1816 nastoupil do úřadu biskupa v Senigallii a byl jmenován kardinálem. V roce 1820 byl jmenován generálním vikářem arcibiskupské diecéze v Římě. 28. září 1823 ho konkláve zvolilo papežem.

Lev XII. vyhlásil jubilejní Svatý rok 1825, který byl pro duchovní klima v Itálii poměrně úspěšný (přivedl do Říma půl milionu poutníků), ale zároveň se zostřil boj proti světským radovánkám. Papež zakazoval karnevaly, plesy a omezoval vstup do hospod (alkohol se některým lidem směl nalévat jen zamřížovaným okénkem na ulici). Krvavě potlačil hnutí karbonářů, nařídil i dvě veřejné popravy gilotinou a mnohé doživotní politické tresty. Kritici jej charakterizovali slovy: Velký postavou, ale malý duchem.^[2]

K jeho krutým omylům patřil v roce 1824 zákaz očkování proti neštovicím.^[3] Připisuje se mu citát: „Chiunque procede alla vaccinazione cessa di essere figlio di Dio: il vaiolo e un castigo voluto da Dio, la vaccinazione e una sfida contro il Cielo.” (Kdokoliv se podrobí očkování, přestává být synem Božím. Neštovice jsou trest z vůle Boží, a očkování je rouháním proti nebi).

Vnitropolitické působení Lva XII. s konzervativní zpátečnickou politikou se pro církevní stát v následujících desetiletích stalo zátěží a napomohlo zničení Papežského státu v rámci italského sjednocení.

Papež Lev XII. zemřel v Římě 10. února 1829 a pohřben byl v Bazilice svatého Petra proti oltáři sv. Řehoře Velikého.