Libkovice (Lubenec)

Libkovice jsou malá vesnice a část obce Lubenec v okrese Louny v Ústeckém kraji. Nachází se tři kilometry západně od Lubence. Libkovice jsou také název katastrálního území o rozloze 5,19 km².^[3]

Libkovice
Bývalý zájezdní hostinec
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Lubenec
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°8′9″ s. š., 13°16′3″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	24 (2021)[1]
Katastrální území	Libkovice (5,19 km²)
PSČ	439 83
Počet domů	14 (2011)[2]
Libkovice
Další údaje
Kód části obce	87891
Kód k. ú.	687898
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména ve významu ves lidí Libkových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: de Lubkowicz (1292), in Libcouicz (1359), in villa Libcowicz (1381), in villa Libcouiczich (1384), z Libkowicz (1434), Liebcowitz (1651), Lybkowicze (1654), Libkowitz a Libkowecz (1785), Liebkowitz a Libkowice (1847) nebo Libkovice a Liebkowitz (1854).^[4]

Historie

První písemná zmínka o Libkovicích pochází z roku 1292.^[4] Od čtrnáctého století ve vsi stávala tvrz, na níž sídlili vladykové s přídomkem z Libkovic. Roku 1360 to byl Ješek z Libkovic, dále Pavel z Libkovic (1363), Petrovec z Libkovic (1371–1398) a jeho syn Mikuláš z Libkovic (1407–1408). V roce 1434 tvrz patřila Otíkovi z Chrastu a roku 1452 Janu Horovi z Ocelovic. Jeho potomci Jan, Jiří a Bernard si v roce 1542 nechali Libkovice s tvrzí a dvorem zapsat do obnovených zemských desek. Jako poslední z nich roku 1574 zemřel Jan a majetek po něm zdědili bratři Jan starší, Jiří starší, Václav a Bernard a dále jeho strýcové Jan a Jiří, kteří se v roce 1577 o dědictví rozdělili. Roku 1578 polovinu tvrze koupil Petr Novohradský z Kolovrat a později přikoupil od Jana staršího také druhou polovinu.^[5]

V roce 1583 Petr Novohradský z Kolovrat celou tvrz prodal Kryzeldě Švamberkové z Lobkovic, která ji vlastnila až do své smrti v roce 1607. Odkázala ji své dceři Kateřině, provdané za Jáchyma Libštejnského z Kolovrat, a jejím dcerám. Z nich Libkovice zdědila Zbyňka Kateřina, provdaná z Valdštejna. Jejím dědicem se roku 1681 stal hrabě František Augustin z Valdštejna, ale když o tři roky později zemřel, statek převzal jeho bratr arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. V roce 1693 od něj vesnici koupil svobodný pán František Mikuláš z Klebelsbergu a o rok později ji prodal hraběti Janovi Jiřímu Clary-Aldringenovi, jehož potomci Libkovice užívali jako svobodný statek až do roku 1850.^[5]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 274 obyvatel (z toho 124 mužů), z nichž bylo sedm Čechoslováků a 267 Němců. Kromě pěti židů se hlásili k římskokatolické církvi.^[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 259 obyvatel: devatenáct Čechoslováků, 239 Němců a jednoho cizince. Až na jednoho člena nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.^[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011^[8][9]

	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	548	393	368	347	308	274	259	141	126	85	54	40	40	33
Domy	50	51	51	53	49	49	55	35	—	17	15	19	19	14
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Lubenec.

Doprava

Okolo vesnice vede dálnice D6 a vesnicí prochází silnice II/606. Jihovýchodně od vsi se nachází zastávka Libkovice na železniční trati Rakovník – Bečov nad Teplou.

Pamětihodnosti

• Hospoda čp. 10^[10]
• Naproti hospodě se nachází zbytky hospodářského dvora, ve kterém až do sedmdesátých let dvacátého století stával libkovický zámek.^[11]

Galerie

• 
  Dům se zvoničkou
• 
  Restaurovaný křížek
• 
  Zbytky hospodářských budov bývalého zámeckého areálu