Mšice

Tento článek je o polokřídlém hmyzu. O osadě obce Oleksovice v okrese Znojmo pojednává článek Mšice (Oleksovice).

Mšice jsou polokřídlý hmyz živící se paraziticky na rostlinách sáním rostlinných šťáv. Proto lidé považují mnoho druhů mšic za škodlivé živočichy. Několik druhů mšic produkuje medovici, kterou saje mimo jiné včela medonosná a která se stává součástí snůšky a poté medu.

Mšice
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Podkmen	šestinozí (Hexapoda)
Třída	hmyz (Insecta)
Podtřída	křídlatí (Pterygota)
Řád	mšicosaví (Sternorrhyncha)
Podřád	mšice (Aphidoidea) Geoffroy, 1762
čeledi
Anoeciidae Aphididae Drepanosiphidae Greenideidae Hormaphididae Lachnidae Mindaridae Pemphigidae Phloeomyzidae Thelaxidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ze známých asi 3000 druhů mšic žije ve střední Evropě asi 850.^[zdroj?]

Názvosloví

České označení mšice má více významů:

• podřád mšicosaví – Sternorrhyncha, obsahující mj.:
  • nadčeleď mšice – Aphidoidea, obsahující mj.:
    • čeleď mšicovití – Aphididae, obsahující mj.:
      • rod mšice – Aphis Linnaeus, 1758, obsahující mj.:
        • podrod mšice – Aphis, obsahující mnoho druhů mšic, například:
          • mšice vojtěšková
          • mšice maková
          • mšice krušinová
          • mšice maliníková
          • mšice řešetláková
          • mšice jabloňová
          • mšice tavolníková
          • mšice bavlníková
          • mšice bršlicová
          • mšice broskvoňová
          • mšice zelná
          • mšice jitrocelová
          • mšice třešňová
          • mšice mrkvová
          • mšice hlohová
          • mšice hnízdotvorná
          • mšice krvavá
          • mšice Cooleyova
          • a mnoho dalších, z nichž většina nemá české druhové jméno.

Souhrnným názvem „mšice“ je tedy kromě jednotlivých druhů mšic označován i jejich celý rod a nadčeleď.^{[pozn. 1]}

Popis

Mšice jsou většinou velké 4–6 mm. Ústní ústrojí mají bodavosavé (bodec je tzv. stylet). Tělo je zakončeno chvostkem, podle kterého se určuje pohlaví. Na horní straně pátého nebo šestého zadečkového článku ústí zvláštní žlázy, tzv. sifunkuly. Z nich mšice vylučují silně lepkavou tekutinu.

Mšice se obvykle vyskytují ve formě bez křídel, ovšem při přemnožení se začnou líhnout i okřídlení jedinci a mšice se tak mohou přesouvat z rostliny na rostlinu.

Rozmnožování

Mšice mají proměnu nedokonalou.

Rozmnožování má dva cykly:

• pohlavní rozmnožování – na podzim samička po oplození naklade vajíčka, která přezimují; na jaře se z nich líhnou živorodé samičky (tzv. zakladatelky);
• partenogenetické rozmnožování – samička bez oplození rodí živé potomstvo, tzv. nymfy, ze kterých se vyvíjejí dospělci bez křídel; produkují pokolení svých vlastních klonů.

S postupujícím létem a nárůstem počtu mšic (když začne být mšic na jednom místě příliš mnoho), vyprodukuje matka okřídlené klony. Okřídlené samičky se rozletí do okolí, nalétávají na jiné rostliny, na kterých zakládají nové kolonie (plodí generaci bezkřídlých klonů). Na podzim se objevuje poslední generace, která zahrnuje i neokřídlené samce. Ti se spáří se samičkami. Samičky nakladou vajíčka, která přezimují. Samičky i samci uhynou.

Živorodost umožňuje mšicím rychle se množit a z několika jedinců vytvořit početné kolonie během několika dní.

Parazitismus

Mšice škodí sáním na podzemních i nadzemních částech rostlin. Sání způsobuje deformaci a nekrózu listů – zakrslý růst, kadeření, svinování čepelí, změnu barvy listů aj. Mšice škodí i přenosem viróz, případně houbových chorob (houby se rozrůstají na medovicí značně pokrytých částech rostlin).

Symbióza

Některé druhy mšic produkují medovici a žijí v symbióze (tzv. mutualismus) s mravenci. Ty druhy mravenců, které se živí medovicí, chrání mšice před predátory (především před larvami a dospělci slunéček, zlatooček a larvami pestřenek), vysazují mšice na další rostliny, případně jim pomáhají s přezimováním vajíček.

Hostitelé

Rozlišují se primární a sekundární hostitelé:

• primární hostitel – rostlina, na níž mšice přezimují (např. pro mšici broskvoňovou je to broskvoň);
• sekundární hostitel – rostlina, na které mšice žijí a rozmnožují se během vegetace (např. pro mšici broskvoňovou je to řepa či brambor).

Predátoři

Predátoři mšic žijících na listech rostlin mohou výskyt mšic značně omezit. Někteří mšice požírají, jiní parazitují v těle mšic nebo jejich larev. Z požíračů jsou známé larvy pestřenek a larvy a dospělci slunéček, zlatooček a denivek.

Dospělé pestřenky se líhnou na jaře, živí se na květech nektarem a pylem a samičky po spáření kladou vajíčka do kolonie mšic. Larvy se živí výhradně mšicemi a kuklí se v blízkosti žíru. (V České republice jsou nejčastější druhy pestřenka rybízová, pestřenka pruhovaná, pestřenky Epistrophe balteata, Syrphus vitripennis, Syrphus corollae, Syrphus nitidicollis, Lasiophticus pyrastri.)

Stejně důležitými požírači mšic jako larvy pestřenek jsou larvy a dospělci známých brouků slunéček. Nejznámějším je slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata). Dospělec zkonzumuje denně asi sto mšic. Velice dravá larva zahubí během vývoje asi 400 mšic. Teoreticky by potomstvo jedné samičky mohlo zničit okolo 190 000 mšic.^[1] Dalšími jsou například Adalia bipunctata čili slunéčko dvoutečné (pro zajímavost: zastaralým jménem mšícojed dvojtečký), Chilocorus bipustulatus čili planetka dvojskvrnná (zastarale např. štítohlavec dvojskvrnný), planetka čtyřskvrnná (Exochomus quadripustulatus), huňáček černošvý (Scymnus suturalis; zastarale huňáček miskový) a huňáček obecný (Scymnus frontalis).

Larvy zlatooček a denivek zahubí méně mšic než larvy pestřenek, ale jsou pohyblivější. Mšicemi se živí i dospělé zlatoočky. Nejznámější je patrně zlatoočka obecná (Chrysoperla carnea), dalšími jsou zlatoočka skvrnitá (Chrysopa perla) a zlatoočka tečkovaná (Pseudomallada prasinus). Larvy si na trny a chloupky na těle přilepují zbytky vysáté kořisti a nečistoty, čímž se maskují před mšicemi i jinou kořistí a před predátory. Z denivek lze uvést denivky rodu Hemerobius, například denivku Hemerobius stigma, příp. vzácnější rzounky (Drepanepteryx). Draví jsou dospělci i larvy, přičemž larvy rzounků připomínají larvy zlatooček. Nehojný rzounek vykrajovaný (Drepanepteryx phalaenoides) dokonale připomíná tvarem těla a zbarvením uschlý list, čímž je maskován před predátory.

Z endofágních čili vnitřních cizopasníků je známo mnoho druhů z čeledi lumčíkovití (Braconidae). Četnými druhy bývá hojně zastoupen zejména rod mšicomarů Aphidius: A. sonchi, A. avenue, A. brassicae. Z chalcidek (Chalcidoidea) je mnoho druhů hyperparazitických, cizopasících na jiných cizopasnících. Z dvoukřídlého hmyzu je známo několik druhů bejlomorek (Cecidomyidae). Jsou to zejména rody Cryptobremia, Isobremia a Aphidoletis, jejichž bionomie je v ČR málo prostudována.

Zajímavosti

• Japonská mšice Quadrartus yoshinomiyai má v oblibě stálezelený keř Distylium racemosum (čeleď vilínovité). Nymfy a dospělci napadnou list, nabudí v něm masivní růst pletiv, takže vznikne hálka a její vnitřek mšice obsadí. Pokud se do hálky snaží vniknout predátor, útočí na něj styletem a ze sifunkul vylučují lepkavou tekutinu, která mu zalepí tělo. Místo, kudy se predátor snažil do hálky vniknout, brání mladé nymfy a přestárlí dospělci, zatímco dospělci v produktivním věku (schopní rozmnožovat se) jsou v ústraní. Takovou dělbou povinností při obraně hálky si kolonie mšic zajišťuje budoucnost (pokud ji „mládež“ a „senioři“ dokážou ochránit).^[2]
• Díky úsilí několika stovek vědců se podařilo přečíst celou dědičnou informaci mšice kyjatky hrachové. Kyjatka je první přečtený hmyz s nedokonalou proměnou.^[3]

Poznámky

1. Někdy je název užíván i pro jiný hmyz z podřádu mšicosavých, např. pro korovnici z nadčeledi Phylloxeroidea, pro kterou neexistuje český ekvivalent, a proto se o ní někdy hovoří jako o mšici.