Machairodus

Machairodus (čeština přebírá vědecký název machairodus) byl rod šavlozubých kočkovitých šelem, jehož zástupci žili v období od pozdního miocénu (před asi 11,6 mil. lety) do středního pleistocénu (před asi 126 tis. lety) v Evropě, v Asii, Severní Americe a Africe.^[1]

Machairodus Stratigrafický výskyt: 11,6 milionů až 126 tisíc let
Lebka druhu Machairodus aphanistus
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	šelmy (Carnivora)
Čeleď	kočkovití (Felidae)
Podčeleď	machairodonti (Machairodontinae)
Rod	Machairodus (Kaup, 1832)
Druhy
M. africanus M. alberdiae M. aphanistus M. colorandensis M. copei M. fires M. giganteus M. horribilis M. inexpectatus M. irtyschensism M. ischimicus M. kabir M. kurteni M. laskarevi M. oradensis M. palanderi M. palmidens M. robinsoni M. schlosseri M. transvaalensis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

Jméno v překladu znamená „nožový zub“. Lebka machairodů byla poměrně úzká, špičáky stály velikostí mezi zuby dnešních velkých koček a klasickými šavlozubými šelmami jako byl například smilodon. Ocas byl kratší než u současných velkých koček, ale delší než u rysů. Velikostí těla jednotlivé druhy machairodů oscilovaly od rozměrů současných levhartů po velmi vzrostlé tygry. Největší druh rodu Machairodus horribilis mohl vážit až okolo 400 kg. Lebka tohoto druhu nalezená v Číně a měřící na délku téměř 41 cm je největší známou lebkou mezi šavlozubci.^[2] Je pravděpodobné, že Machairodus žil ve skupinách podobných lvím smečkám. Kořistí mohly být různé velké druhy prehistorických býložravců – buvoli, mastodonti, nosorožci, bizoni aj.

Pokročilé formy machairodů (kabir, giganteus, kurteni, coloradensis) byly nedávno přeřazeny do rodu Amphimachairodus.