Makak

From Wikipedia, the free encyclopedia

Makak
Remove ads

Makak (Macaca) je rod úzkonosých opic z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae).

Stručná fakta Vědecká klasifikace, Říše ...
Remove ads

Výskyt

Makakové se vyskytují v jižní a jihovýchodní Asii včetně ostrovních oblastí (Sulawesi, Malé Sundy, Filipíny, Japonsko), na severozápadě Afriky a jeden druh, magot bezocasý (M. sylvanus), se vyskytuje na Gibraltaru v Evropě. Oblasti Afriky a Evropy nicméně makakové dnes obývají pouze sporadicky, ještě během pleistocénu ale představovali běžnou součást zdejší fauny.[1]

Makakové žijí v lesích, na pláních i ve skalnatých oblastech.[2] Velká ekologická diverzita mezi jednotlivými druhy způsobuje, že jenom málo druhů má sympatrický výskyt. Jednu z výjimek představují makak lví (M. silenus) a makak kápový (M. radiata), kteří se společně vyskytují v jihoindických lesích.[1] Hybridizace často nastává mezi makakem jávským (M. fascicularis) a makakem rhesus (M. mulatta), v místech, kde se jejich areály výskytu protínají.[3]

Remove ads

Popis a chování

Makakové bývají celkem statné opice, ale stavba těla závisí na každém druhu a prostředí, ve kterém žije. Mezi robustní makaky patří například makak červenolící (M. fuscata) z chladných oblastí Japonska, naopak makak jávský z jihovýchodní Asie je štíhlejší. Přední i zadní končetiny jsou zhruba stejně dlouhé. Jsou přizpůsobeny pohybu na zemi i ve stromoví a mají dobrý úchop. Makakové se pohybují kvadrupedně a objevuje se i šplhání. Lebka nemá žádné specializované znaky. V tlamě mají makakové lícní torby, do nichž si uschovávají potravu.[1][2]

Makakové tvoří tlupy o různém množství opic.[2] Často se objevují mnohosamcové-mnohosamicové struktury s vysokou socializací. Častá je matrilineární hierarchie, mladé samice v tlupě zůstávají, kdežto mladí samci tlupu opouštějí. Makakové jsou vysoce přizpůsobivé opice, které se mohou živit plodožravě až všežravě. Některé druhy přivykly synantropii (typickým příkladem je thajské město Lopburi[4]). Makakové mají rozvinuté schopnosti učení a napodobování, což z nich dělá inteligentní adaptabilní primáty schopné řešit i složitější problémy.[1] Rozmnožování probíhá sezónně v chladnějších areálech, v tropech celoročně.[2]

Remove ads

Makakové a člověk

Makakové patří spolu se šimpanzi mezi nejvíce prozkoumané primáty[1] a hrají velkou roli ve vědeckém výzkumu.[2] Oblíbeným druhem je z tohoto pohledu zvláště makak jávský (zřejmě pro svou malou velikost), který je hojně využíván například pro testování léků proti rakovině, diabetu nebo kardiovaskulárním poruchám.[5] V 50. letech 20. století byla pomocí testování na makacích vyvinuta vakcína proti dětské obrně. Probíhají také pokusy s klonováním a roku 2018 zveřejnili čínští vědci, že se makak jávský stal prvním klonovaným primátem pomocí metody přenosu jader somatických buněk (SCNT).[2][6] Makakové rovněž patřili k druhům, které byly opakovaně vysílány do vesmíru.[7] Řada druhů je dnes nicméně následkem lidských činností ohrožena vyhynutím,[1] makak chocholatý (M. nigra) a makak jihomentawajský (M. pagensis) pak patří mezi kriticky ohrožené druhy.

Taxonomie

Následující druhy makaků vycházejí podle 4. vydání monografie Primate Adaptation and Evolution:[8]

Skupina Sylvanus

Skupina Silenus

Skupina Sulawesi – problematický druhový komplex ze Sulawesi, ve starších zdrojích hodnocený i jako jeden druh,[9] zároveň ne všechny zdroje respektují tytéž druhy (např. M. brunnescens může být považován za poddruh M. ochreata)[10]

Skupina Sinica

Skupina Fascicularis

Skupina Mulatta

Skupina Arctoides

Zdroj neuvádí nověji popsané druhy:

  • Macaca leucogenys Li, Zhao & Fan, 2015[11]
  • Macaca selai Ghosh et al., 2022[12] – osamostatněný od makaka munzaly
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads