Marek Smida

Marek Smida (29. dubna 1911^[1][2] Horná Lehota^[3][2] – 24. listopadu 1980 Modra) byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, ministr vlád Československa, poslanec Slovenské národní rady, Prozatímního Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.

Marek Smida
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci: 1945 – 1946
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci: 1948 – 1954
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1954 – 1958
Ministr lesů a dřevařského průmyslu
Ve funkci: 1951 – 1953
Nástupce	Július Ďuriš
Ve funkci: 1953 – 1954
Předchůdce	Július Ďuriš
Ministr státních statků
Ve funkci: 1953 – 1953
Ve funkci: 1955 – 1956
Ministr zemědělství
Ve funkci: 1954 – 1955
Předchůdce	Jindřich Uher
Nástupce	Vratislav Krutina
Stranická příslušnost
Členství	KSS (KSČ)
Narození	29. dubna 1911 Horná Lehota Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. listopadu 1980 (ve věku 69 let) Modra Československo Československo
Profese	politik
Ocenění	Leninův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Biografie

Pocházel z dělnické rodiny, sám pracoval coby dělník v dřevařském průmyslu. Od roku 1929 byl členem KSČ.^[2] V meziválečné době se angažoval jako organizátor sociálních protestů a stávek v regionu Horehroní. Působil jako právník. Za druhé světové války se podílel na odboji. Byl vězněn v Banské Bystrici a Ilavě v letech 1941–1943. V roce 1944 se podílel na organizování sjednocovacího sjezdu, na kterém se spojili slovenští komunisté a sociální demokraté. Byl člen povstaleckého Ústředního výboru KSS. Byl nositelem četných státních vyznamenání.^[4] Získal Leninův řád a sovětský Řád rudé hvězdy.^[2]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady.^[5] Znovu se do nejvyššího celostátního zákonodárného sboru dostal po volbách do Národního shromáždění v roce 1954. V československém parlamentu zasedal do května 1958, kdy rezignoval a jeho místo jako náhradník zaujal Pavol Tonhauser.^[6][7]

Na 9. sjezdu KSČ roku 1949, 10. sjezdu KSČ a 11. sjezdu KSČ byl zvolen členem Ústřední revizní komise KSČ. Na 12. sjezdu v červnu 1958 už zvolen nebyl.^[8]

Kromě funkcí stranických a poslaneckých zastával i ministerské posty. Ve vládě Antonína Zápotockého byl v letech 1951–1953 ministrem lesů a dřevařského průmyslu a v roce 1953 ministrem státních statků, přičemž post ministra státních statků si podržel do září 1953 i v první vládě Viliama Širokého. Od září 1953 byl v první vládě Viliama Širokého opět ministrem lesů a dřevařského průmyslu. V letech 1954–1955 zastával v druhé vládě Viliama Širokého funkci ministra zemědělství, v letech 1955–1956 pak v této vládě byl ministrem státních statků.