Max Alpert

Max Vladimirovič Alpert (rusky Макс Владимирович Альперт; 18. března 1899, Simferopol – 30. listopadu 1980, Moskva) byl sovětský novinářský fotograf, jeden z průkopníků sériové reportážní fotografie. Stál u počátků moderní fotožurnalistiky ve dvacátých a třicátých letech v bývalém SSSR.

Max Alpert
Max Alpert (vpravo) s Maximem Gorkým
Narození	18. března 1899 Simferopol
Úmrtí	30. listopadu 1980 (ve věku 81 let) Moskva
Místo pohřbení	Rogozhskoye Cemetery
Národnost	Židé
Povolání	fotograf
Příbuzní	Semyon Valdimirovich Alperin (bratr)
Významná díla	Kombat
Ocenění	Řád rudé hvězdy (1943) Řád Vlastenecké války 2. třídy (1945) jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 (1965) Zasloužilý pracovník kultury RSFSR (1966) Řád rudého praporu práce (1969) Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina (1970) Řád rudého praporu práce (1974) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Společně s fotografy jako byli Arkadij Šajchet, Alexandr Rodčenko, Boris Ignatovič, Georgij Petrusov nebo Ivan Šagin se stal nástrojem programové, centrálně řízené a didakticky zaměřené propagandy.^[1][2][3]

Biografie

Spolu se svým bratrem studoval fotografii v Oděse (1914). Po občanské válce, pracoval jako fotografický korespondent v Raboče Gazetě v Moskvě. Ve dvacátých letech se stal členem Asociace fotografů v Moskvě. Ve třicátých let pracoval v časopisech SSSR na strojke, kde publikoval asi 50 fotoreportáží. Nejvýznamnější díla tohoto období byla zrealizována při výstavbě elektrárny v Magnitogorsku (Magnitka), při pokládání Turksiba a při stavbě Velkého Ferganského kanálu.

Max Alpert: Velká vlastenecká válka, během sovětské kampaně druhé světové války odpočívají vojáci Běloruského frontu Rudé armády po nedávném boji, 1. dubna 1944, archiv RIA Novosti, formát filmu 6х7cm

„	S Alpertem jsme bok po boku zdolali celý Ferganský kanál. Jaká radost bylo sledovat jeho neúnavnou a čistou fotoreportérskou posedlost. V hoře překrásných fotografií, zaznamenávající tuto zajímavou stránku dějin lidské práce, je monumentální obraz naší éry.	“
— Sergej Michajlovič Ejzenštejn

Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942, archiv RIA Novosti

Alpert pracoval zároveň v novinách Pravda, kde pořizoval portréty téměř všech hlavních sovětských a řadu zahraničních politiků, vojáků, spisovatelů a hráčů. Během Velké vlastenecké války pracoval jako dopisovatel pro TASS a Sovinformbyuro, Alpert pracoval na bojišti jak v týlu, tak v předních bojových liniích. Je autorem snímku Kombat, která se stala symbolem této války.

Na konci války pobýval v Praze a v Berlíně a fotografoval vítěznou přehlídku 24. června 1945 v Moskvě. V poválečných letech pracoval v různých redakcích. Byl hlavním fotografickým korespondentem tiskové agentury Novosti.

Společně s Arkadijem Šajchetem se stal zakladatelem vícezáběrových reportáží. Nejznámější byla jejich práce Rodina Filippových – 52 fotografií vyprávělo příběh dělníka a jeho rodiny. Fotoreportáž byla také otištěna v novinách německých komunistů Arbeiter Illustrierte Zeitung a setkala se na počátku 30. let s velkým ohlasem v Německu, Československu, i dalších evropských zemích. Vedle významné společenské role sehrála také důležitou roli jako první významné dílo, které dokázalo rovnocennost a velké potenciální možnosti vícezáběrových reportáží, sérií a fotofejetonů.^[2]

Max Alpert: Vojáci Rudé armády útočí, 1941

Je nositelem Řádu rudé hvězdy, Отечественной войны II степени, dvou řádů Трудового Красного Знамени a dalších medailí. Je zaslouženým pracovníkem kultury RSFSR.

Řada jeho prací je uložena ve sbírce negativů v Národním muzeu současné historie Ruska.

Publikace

Knihy, na kterých Alpert spolupracoval:

• Antologie sovětské fotografie, 1941-1945, Nakladatelství Planeta, Moskva 1987
• PROPAGANDA & DREAMS, Edition Stemmle 1999 ISBN 3-908161-80-0