Meridové jezero

Meridové jezero (arabsky بحيرة قارون‎ [Birket Karún], ze staroegyptského Merur doslova Velký kanál, starořecky Moirios nebo Moiridos také "Moeris") je jezero ve Fajúmské oáze v Libyjské poušti. Jezero se slanou vodou je pozůstatkem dávného sladkovodního jezera Moeris ve Fajúmské depresi ~ 43 m pod hladinou moře.^[2]Rekultivace a zúrodnění oázy ve 12.dynastii se realizovaly inženýrským projektem propojení Nilu kanálem Bahr Yussef (Josefův kanál) s regulační přehradou Ha-Uar u města Al-Lahun a vytvoření dvou umělých sedimentačních jezer El-Rayan, později využívané k těžbě soli.^[3]

"mer-uer" Moeris

Meridové jezero
mapa jezera
Poloha
Světadíl	Afrika
Stát	Egypt Egypt
Zeměpisné souřadnice	29°28′20″ s. š., 30°36′51″ v. d.
Rozměry
Rozloha	233 km²
Délka	40 km
Šířka	5,7 km9
Objem	0,978.6 km3
Povodí	~ 1700 km2 km²
Max. hloubka	~12 m
Ostatní
Nadm. výška	−47 m n. m.
Sídla	Shedet[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klimatické proměny Sahary

Mapa jezera Moeris s vyznačením zúrodněné části ve 12. dynastii

Král Skorpion II. s motykou,
0. dynastie^[4]

Plán kanálu Bahr Youssuf; 1809^[5]

Profil vodního kanálu mezi Al-Lahun a jezerem Qarun; nivelace z r.1913

Jezero ve Wadi El-Rayan

Hráz vstupu kanálu Ibrahim do Josefova kanálu v městě Dairut ^{[p 1]}v provincii Asjut

Nilometr u ostrova Elefantina

Postupné vysýchání Saharské pouště v období Raného neolitu ~5000 př.Kr. ^{[6] [7]}(také zaznamenávaného Střední holocén^[8]) a osídlování východních území s dostatečnými zdroji vody, daly vznik egyptské civilizaci, která rozvíjela systémy zavlažování budováním vodních kanálů a jejich udržováním v ročních cyklech nilských záplav. Záznamy o budování zavlažovacích soustav pocházejí již z před-dynastického období (Naqada III. ~3050 př. Kr.), král Skorpion II.^[4] je zobrazen s nástrojem k okopávání (podoba s motykou) při rituálu otvírání zavlažovacího příkopu. Egypťané praktikovali formu vodního hospodářství zvanou zavlažování pánve,^[9] produktivní adaptací na přirozené cykly vzedmutí a snížení hladiny Nilu. Postavili síť vodních příkopů paralelně s řekou a některé kolmé na ni, které tvořily pánve různých velikostí. Regulovaně se nasměrovaly povodňovou vodu do povodí, která přibližně měsíc zavlažovala půdu a sytila se na živiny bohatými sedimenty. Zbylá voda se přirozeným spádem odvedla do blízkého kanálu. Půda pak byla osázena plodinami. V celé historii Egypta bylo zavlažování kanály v péči místních hospodářů a nepodléhalo tedy centrální administrativě. Takovéto vodní hospodaření v oázách v dlouhodobém sledu vedlo k postupnému zasolování půdy s odpovídajícím poklesem produkce plodin. ^{[p 2]}

Oáza Fajjúm

Oáza Fajúm o rozloze ~1700 km² se rozkládá v geologické depresi ~43 m pod hladinou moře. Na jihovýchodním břehu jezera Moeris bylo ~3500 př.Kr. založeno hlavní město oblasti Šedet (božstvo Sobek-Shedet) (starořecky Krokodilopolis) zasvěcené bohu Sobek s podobou krokodýla.^[1]
Přirozený spád oproti hladině Nilu, zejména při maximálních letním vzedmutí v období bohatších dešťových srážek, způsoboval přeliv sladké vody a vznik jezera Moeris. Zasolování půdy při opakovaných přelivech a následného odparu, ale také průsaku spodních vod, se snažili řešit již faraoni 1. dynastie, zmiňuje se Narmer Meni^[10](a jeho následníci) prokopáním kanálu spojujícího jezero s Nilem ve snaze zabezpečit přítok sladké vody a tím snížení salinity vody vhodné pro zavodňování polí. Dalším problémem byly nevysychající zasolené bažiny, nevhodné pro zemědělství a také byly zdrojem infekcí (malárie aj.). V oáze se také nalezly zbytky nejstarší známé dlážděné silnice, k dopravě čedičových bloků z lomu poblíž jezera, odkud byly přepravovány do nekropole v Gíze a použity při stavbě pyramid ^[11] a také velkých staveb pohřebišť a zádušních chrámů.
V Pyramidových textech v hrobce Unise, posledního faraona 5. dynastie , se zachoval nápis:

Rčení: Unis, který zaplavil zem, která se zrodí z jezera (Moeris)

Celá vodní soustava v Oáze a péče o ni, měla v celém historickém vývoji Egypta velký ekonomický význam.

Rekultivace oázy Fajjúm

Pro zemědělské zavlažování nevhodné močálovité části v okolí jezera Moeris a jeho slaná voda v jezeře uvažovali řešit už vládci 11. dynastie za vlády Mentuhotepa II. Po dovršeném sjednocení Egypta se projekt realizoval až ve 12. dynastii za vlády faraona Amenemheta II. a jeho následníků. Centrální zdroje pro přijaté řešení byly nezbytné. Vytvoření kanálů spojujících Nil přivádějící sladkou vodu do oázy a odvodnění močálů do sedimentačních jezer si vyžádalo nemalé nároky na náklady a pracovní sílu. Hlavní cíle byly:

• kontrola vysokých záplav v letním období,
• regulace přítoku do zavodňovací soustavy v suchém období,
• zavlažování oázy v okolí jezera Moeris, rozšíření obdělávané plochy, ^[12]
  

Projekt zahrnoval vybudování kanálu mezi jezerem Qarun (Moeris) a Nilem se vstupem u města Al Lahun^{[p 3]}, který sloužil k přívodu nilské vody v období letního maxima vzedmutí. U vstupu u Al Lahun byla vybudována hráz (sypaná přehrada). Ta se uzavřela v období snížené hladiny Nilu. Přebytek vody v jezeře se přepouštěl do Josefova kanálu (Bahr Youssuf) a rozvodných bočních zavlažovacích kanálů.^[5][10]. U vstupu do kanálu byla rovněž sypaná hráz (Ha-Uar) sloužící k regulaci přítoku a odtoku. Josefův kanál sledoval přirozený zářez (stavebně upravovaný) na západní straně Nilu v délce asi 200 km, na jihu u města Dairut byl napojen na Nil. Sladká voda pak byla, v období nízké hladiny Nilu, přiváděna na sever. Výška hladiny Nilu se podél jeho toku měřila tzv. "Nilometry" ( v Memfis, Dendeře, Edfu, ostrově Elefantina aj.) ^[13] Zavodňovací systém se v historii dále upravoval, v přechodných obdobích slabých vlád, mocenských převratů, systémy chátraly a opět se obnovovaly. V důsledku suchého klimatu, jezero Qarun vysychalo. Současnou regulaci Nilu zabezpečuje Asuánská přehrada takže větev kanálu propojující oázu u El Lahunu s Nilem ztratila svůj význam. Josefův kanál byl v roce 1873 prodloužen o kanál Ibrahimiya a s Josefovým kanálem spojen přehradou ve městě Dairut.^[14][15]

Poznámky

1. V provincii Asyjút (27°33'15'' S, 30°48'30'' V)
2. Podobná situace byla v i v Mezopotámii.
3. 29°13'16'' S, 31°00'40'' V; nadmořská výška 25 m, v délce ~16 km