Messier 19

Messier 19 (také M19 a NGC 6273) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Hadonoše s magnitudou 6,8.^[7] Od Země je vzdálená 27 70^[11]0 ly,^[12] od galaktického jádra jen asi 4 900 ly.^[12] Objevil ji Charles Messier 5. června 1764.^[7]

Messier 19
Messier 19 na snímku z přehlídky 2MASS. Autor: Two Micron All Sky Survey (2MASS)
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	kulová hvězdokupa
Třída	VIII[1]
Objevitel	Charles Messier
Datum objevu	5. června 1764
Rektascenze	17h 2m 37,69s[2]
Deklinace	-26°16′4,6″[2]
Souhvězdí	Hadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V)	5,57[3][4], 8,45[5], 6,909[6] a 5,801[6]
Úhlová velikost	17'[7]
Vzdálenost	28 700 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	70[7] ly
Absolutní magnituda (V)	−9,13
Hmotnost	1,1 × 106[8] ${\displaystyle M_{\odot }}$
Metalicita [Fe/H]	−1,76
Odhadované stáří	11,9 miliard let[9]
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 19
New General Catalogue	NGC 6273
Melottův katalog	Melotte 160
Jiná označení	M19, NGC 6273, GCl 52,[2] Mel 160[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování

Poloha M 19 v souhvězdí Hadonoše.

Vyhledání M19 je snadné, protože leží přibližně uprostřed spojnice hvězd Antares a θ Oph. Na tmavé průzračné obloze je možné ji pozorovat obyčejným středně velkým triedrem 10x50, ve kterém se ukáže jako malý jasný mlhavý kotouček. Dalekohled o průměru 80 až 120 mm ji ukáže jako objekt protažený severo-jižním směrem, ale nedokáže rozlišit jednotlivé hvězdy a hvězdokupa zůstává nezřetelná. Dalekohledy o průměru 250 mm již dokáží rozlišit několik hvězd 13. magnitudy, zejména východně a jižně od středu. Při zvětšení 150x se zdá být téměř zcela rozložená.^[13]

Poblíž M19 je možné vyhledat mnoho dalších kulových hvězdokup, z těch jasnějších jsou to například 4° jižně Messier 62, 9° západně Messier 4 a 9° severovýchodně Messier 9.

M19 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto není pozorovatelná v některých částech severní Evropy a Kanady, tedy blízko polárního kruhu, a ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí.^[14] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do srpna.

Historie pozorování

Hvězdokupu M19 objevil Charles Messier 5. června 1764^[7] a zařadil ji do svého slavného katalogu s tímto popisem: "Mlhovina mezi Štírem a pravou nohou Hadonoše, na stejné rovnoběžce s Antaresem." William Herschel ji po několika letech také pozoroval a dokázal ji zcela rozložit na jednotlivé hvězdy. Heinrich Louis d'Arrest o této hvězdokupě kupodivu nezanechal žádné poznámky, naopak admirál Smyth ji popsal podrobně.^[13]

Vlastnosti

M19 leží ve vzdálenosti 28 700 světelných let^[12] od Země a její výraznou vlastností je velmi protáhlý tvar.^[13] Její elipticita je E4 a pravděpodobně je to nejoválnější známá kulová hvězdokupa.^[7] Patří také mezi kulové hvězdokupy nejbližší ke galaktickému jádru,^[13] protože je od něj vzdálena pouze 5 500 ly.^[12] Protáhlý tvar této hvězdokupy může být způsoben právě malou vzdáleností od jádra Galaxie.^[7]

Její nejjasnější hvězdy jsou 14. magnitudy a její skutečný průměr je přibližně 140 světelných let.^[13]