Mil Mi-6
dvoumotorový sovětský transportní vrtulník From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Mil Mi-6 (v kódu NATO "Hook") je dvoumotorový sovětský transportní vrtulník klasické koncepce z druhé poloviny 50. let 20. století. V době svého vzniku byl největším vrtulníkem na světě.[3]
.jpg)
První prototyp stroje vzlétl v polovině roku 1957[3][4], sériově byl vyráběn od roku 1961, kdy získal Sikorského cenu za to, že jako první vrtulník překonal rychlost 300 km/h.
Stroj sloužil a dodnes ještě slouží jednak jako civilní verze pro 65 cestujících, jednak jako vojenská verze pro 70 výsadkářů a jako sanitní verze pro 41 nosítek pro raněné a lékařský doprovod. Byl vyvážen do mnoha zemí světa. Celkem bylo vyrobeno přes 900 kusů strojů. Několik ozářených strojů Mi-6 je možné, spolu s ostatními kontaminovanými letadly, vojenskými, hasicími a jinými vozidly, spatřit na „hřbitovech“ poblíž Černobylu.
Upravené vrtulníky Mi-6 vytvořily 14 mezinárodních rekordů ve třídě E-1. 26. srpna 1964 dosáhl Mi-6 na uzavřeném 100 km okruhu rychlosti 340,15 km/h.[4] Ze stroje Mil Mi-6 konstrukčně vycházel montážní a přepravní vrtulník Mil Mi-10.[4]
Remove ads
Konstrukce
Mil Mi-6 má klasickou vrtulníkovou koncepci, tzn. jeden hlavní a jeden ocasní rotor. Hlavní rotor je 5-listý, ocasní má čtyři listy. Charakteristikou tohoto stroje je pomocné křídlo o rozpětí 15,3 m. Jeho účelem je odlehčení nosného rotoru při vysokých rychlostech – až o 20%. Toto pomocné křídlo lze odmontovat, čímž se zvýší nosnost (vhodné zejména při přepravě na kratší vzdálenosti).[4]
Nákladová kabina má rozměry:[4]
- délka: 12,0 m
- šířka (v úrovni podlahy): 2,65 m
- výška: 2,5 m (v přední části 2,05 m)
- celkový objem činí 80 m3
V nákladové kabině je standardně také elektricky ovládaný jeřáb o nosnosti 800 kg. Do nákladového prostoru mohou najet po rozevření dvoudílných dveří v zádi a sklopení nákladové rampy např. nákladní či terénní automobily, samohybné raketové komplexy, děla, atd. Hmotnost nákladu může být až 12 000 kg. Pro nástup a výstup osob lze použít i troje boční dveře. Na vnější boky trupu lze připevnit přídavné nádrže, každá pojme 3 500 litrů paliva.[4]
Remove ads
Varianty
Mi-6A (Hook-A)
- Základní transportní verze. Některé vojenské stroje mohou mít v přídí nainstalovaný pohyblivý kulomet NUV-1M ráže 12,7 mm se 150 náboji.[4]
Mi-6VKP (Hook-B)
- Létající velitelské stanoviště pro podporu pozemních sil.[4]
Mi-6ATZ
- Verze určená pro zásobování vojsk pohonnými hmotami. Od ní odvozená protipožární varianta má v trupu zásobník vody na 12 000 litrů.[4]
Remove ads
Uživatelé
Civilní uživatelé
- konstruktérské firmy Instal a Elbud provozovaly v letech 1974-1985 tři stroje Mi-6A [5]
Vojenští uživatelé
Mil Mi-6 využívaly nebo dosud využívají tyto země:
- Vzdušné síly Kazachstánu
- Peruánské letectvo
- Vojenské vzdušné síly Ruské federace
- Ruské pozemní síly
- Ruské námořní letectvo
Specifikace
Data podle: Zdobinský[6]
Technické údaje
- Pohonná jednotka: 2x Solovjov D-25V; 4 045 kW
- Délka trupu: 33,20 m
- Délka s otáčejícími se rotory: 41,75 m
- Průměr nosného rotoru: 35,0 m
- Průměr vyrovnávacího rotoru: 6,3 m
- Výška: 9,85 m
- Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 27 250 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 42 500 kg
- Únosnost: 12 000 kg
Výkony
- Maximální rychlost: 300 km/h
- Cestovní rychlost: 250 km/h
- Dynamický dostup: 4500 m
- Statický dostup s vlivem země: 2500 m
- Dolet: 600 km (s 8000 kg nákladu)
Výzbroj
- pohyblivý kulomet NUV-1M ráže 12,7 mm se 150 náboji.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads