Mikuláš VI. Pálffy z Erdődu

Mikuláš VI. hrabě Pálffy z Erdödu (maďarsky Erdődi gróf Pálffy Miklós, německy Nikolaus Graf Pálffy von Erdöd; 1. března 1657, Bratislava – 20. února 1732 tamtéž) byl uherský šlechtic z rodu Pálffyů, od roku 1718 byl polním maršálem císařské armády ^[2] a roku 1714 se stal palatinem Maďarska.

Mikuláš VI. Pálffy z Erdődu
Palatin Mikuláš Pálffy z Erdöd (litografie Josefa Kriehubera z roku 1827)
Narození	1. března 1657 nebo 1. května 1657 Prešpurk (Bratislava) Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	20. února 1732 (ve věku 74 let) Prešpurk (Bratislava) Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání	politik
Politická strana	politik před vznikem politických stran
Děti	Leopold I. Pálffy z Erdődu Karel II. Pálffy z Erdődu Jan V. Pálffy z Erdődu František III. Pálffy z Erdődu Eleonora Pálffyová z Erdődu[1] Marie Alžběta Pálffyová z Erdődu[1] … více na Wikidatech
Rodiče	Mikuláš IV. Pálffy z Erdődu[1] a Marie Eleonora z Harrachu[1]
Rod	Pálffyové z Erdődu a Erdődyové
Příbuzní	Jan IV. Bernard Pálffy z Erdődu, František II. Pálffy z Erdődu, Marie Eleonora Pálffyová z Erdődu a Marie Zuzana Pálffyová z Erdődu (sourozenci) Leopold II. Štěpán Pálffy z Erdődu, Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu[1] a Rudolf Josef Pálffy z Erdődu (vnoučata)
Funkce	Zemský soudce (1713–1714) uherský palatin (1714–1732) lord-lieutenant of Pest-Pilis-Solt County (1714–1741)
Znak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Mikuláš Pálffy (portrét z galerie nositelů Řádu zlatého rouna v Rytířském sále zámku Kunštát)

Narodil se jako syn českého kancléře Mikuláše IV. Pálffyho (1619–1679) a jeho manželky Marie Eleonory (1634–1693), rozené hraběnky z Harrachu.^[3] Pálffyové se řadili mezi starou maďarskou šlechtu. V roce 1581 jim byl udělen titul svobodných pánů a roku 1599 se stali říšskými hrabaty.

Někteří Pálffyové dobrovolně vstupovali do císařské armády, proto se i Mikuláš rozhodl pro vojenskou dráhu a již od svých prvních úkolů se vyznamenal. V roce 1683 stanul v čele pálffyovských hajduků (pozdějších husarských pluků). Vzhledem ke svým úspěchům při obraně Vídně a následným tažením do roku 1687 mu bylo svěřeno velení nad ostřihomskou pevností.

V roce 1688 bojoval pod velením kurfiřta Maxmiliána II. Bavorského u Bělehradu, kde se svou jízdou přinutil Turky opustit první zákopy. Je zmiňován zejména v souvislosti s bitvách u Patačiny na srbské Moravě a u Niše. Za chrabrost v posledně zmíněné bitvě byl Pálffy císařem oceněn „Nejvyšším děkovným dopisem“, načež byl v roce 1690 povýšen na generálmajora a téhož roku se vyznamenal i u Bělehradu a v roce 1691 poblíž Slankamenu a v další bitvě o Petrovaradína. Poté v rychlém sledu následovala další Pálffyho povýšení:

• roku 1692 na poručíka-polního maršála a velitele Košic
• roku 1693 byl jmenován hlavní pokladníkem Uherského království
• roku 1694 se stal županem a kapitánem Bratislavy
• v roce 1699 se stal polním zbrojmistrem
• v roce 1700 skutečným tajným radou
• roku 1701 strážcem koruny a plukovníkem císařské osobní stráže (Trabantengarde)
• roku 1711 nejvyšší štolba císařovny Eleonory a rytíř zlatého rouna
• roku 1713 uherským palatinem
• a roku 1718 do hodnosti generála-polního maršála.

Během této doby byl Pálffy opakovaně úspěšný v boji s Turky. Mj. také zajistil, aby maďarské jednotky byly náležitě a rychle vyzbrojeny, zajistil dostatečné zásoby proviantu a výzbroje ve vojenských skladech, a společně s kardinálem arcibiskupem kaločským hrabětem Emerichem Csákym 30. června 1722 na zasedání zemského sněmu v Bratislavě inicioval jednomyslné přijetí Pragmatické sankce.

Pálffy vedl důvěrnou korespondenci s princem Evženem Savojským o Rákócziho povstání v roce 1704. Pálffy byl od roku 1680 ženatý s Alžbětou, rozenou svobodnou paní Weichsovou, s níž založil tzv. starší Mikulášovu linii Pálffyů.

Mikuláš hrabě Pálffy z Erdödu zemřel v Bratislavě a byla pohřben v rodinné hrobce ve františkánském klášteře v Malackách.