Modrotisk

O fotografické technice pojednává článek Kyanotypie.

Modrotisk je tradiční technika potisku textilií a zároveň název pro tmavě modrou látku s bílými vzory, která se touto tiskovou technikou vyrábí.

Modrotisk
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Česko Česko Slovensko Slovensko Rakousko Rakousko Německo Německo Maďarsko Maďarsko
Typ	nehmotné světové dědictví UNESCO
Zařazení do seznamu
Zařazení	2018 (42. zasedání)

Historie v českých zemích

Od konce 18. století pronikal modrotisk do lidových krojů, jeho obliba vzrostla hlavně v 19. století. Pro některé oblasti jako např. Horácko nebo Valašsko se stal typickým materiálem. V 19. století byla modrotiskařská dílna snad v každém malém městečku. V druhé polovině 19. století byly ale většiny dílen nahrazeny textilními továrnami, které využívaly přímý tisk. Tradiční modrotiskové dílny, které se věnovaly poměrně složité a časově náročné výrobě modrotisku, nebyly schopny konkurovat a začaly zanikat. Dodnes jsou v provozu v Česku dvě dílny, a to od roku 1816 dílna rodiny Danzingerových^[1] v Olešnici na Moravě, a od roku 1906 dílna rodiny Jochových ve Strážnici.

Ministerstvo kultury zařadilo v roce 2014 techniku výroby modrotisku na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.^[2] Dne 28. listopadu 2018 byl modrotisk přidán do seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO.^[3] Šlo o společnou nominaci Česka, Slovenska, Rakouska, Německa a Maďarska.

Způsob výroby

Modrotiskové formy

Jedná se o negativní tisk, kdy se textilie potiskne v místech, která mají zůstat bílá. Potisk se provede rezervou – vykrývací směsí, která ochrání požadovaná místa před kontaktem s barvivem a která se po barvení odstraní vypráním. K tisku se tradičně používají dřevěné formy, do kterých jsou požadované vzory vyřezány nebo vytvořeny pomocí zapuštěných kovových drátů a plechů. Původně se k obarvení indigem, importovaným přírodním barvivem, používala zákazníky donesená domácí lněná plátna, ve druhé polovině 19. století lněná a bavlněná plátna přímo z továren.

Výroba modrotiskových forem

Modrotiskové formy jsou vyrobeny převážně ze dřeva a doplněny o kovové vzornice. Jsou základní pomůckou pro techniku modrotisku. Výroba modrotiskových forem je doložena již v 15. století. Specializace tohoto řežbářského umění se pojila až s rozmachem modrotisku v 18. století. V 19. století byly formy doplněny o kovové vzornice, dříve byly celodřevěné. Současní formíři vyrábějí nové formy pro designéry i návrháře, ale také se soustředí na opravu historických forem a výrobu jejich replik.^[4]

V roce 2024 byla výroba modrotiskových forem zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Předkladatelem nominace bylo Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Stejně tak tomu bylo i v roce 2022, kdy byl statek zapsán na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje. Nositeli statku jsou formíři z okolí Dvora Králové nad Labem. Stále živé řemeslo udržují Milan Bartoš, Jaroslav Plucha a jejich následovníci. Díky jejich činnosti fungují i tradiční modrotiskařské dílny ve Strážnici a Olešnici na Moravě.^[4][5][6]