Most císaře Františka I.

Most císaře Františka I. (ve své původní podobě zvaný také řetězový most) byl (po Karlovu mostu) druhý pražský most přes Vltavu. Most v letech 1841–1898 spojoval Národní třídu (v 19. století nesla název Nové aleje) přes Střelecký ostrov s Újezdem a Malou Stranou. V letech 1898–1901 byl nahrazen novým kamenným mostem a v roce 1919 se jméno stavby změnilo na most Legií.^[1]

Most císaře Františka I.
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Česko Česko
Kraj	Hlavní město Praha
Město	Praha
Pojmenován po	František I. Rakouský (1768-1835)
Řeka	Vltava
Souřadnice	50°4′52,61″ s. š., 14°24′36,4″ v. d.
Parametry
Max. rozpětí	132 m
Mapa
Další data
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stavební vývoj

Karel Würbs: Stavba řetězového mostu v Praze (1840)

Satirická kresba, Humoristické listy, 1884. Text: U řetězového po Sylvestru. – „Kolik jich vypili?“ – „Třiadvacet.“ – „To jich nemohu na most pustit; jdou si přes kamennej.“

Nový pražský most přes Vltavu chtěl už v roce 1803 postavit nejvyšší purkrabí Jan Rudolf Chotek a František Antonín Kolovrat. V roce 1825 František Josef Gerstner prosadil myšlenku mostu litinového. V roce 1826 se ujal agendy mostu Karel Chotek.

Původní řetězový most byl postaven v letech 1839–1841 (jako druhý trvalý most přes Vltavu). Autorem projektu byl c. k. inženýr Bedřich Schnirch. Stavbu provedl podnik Vojtěcha Lanny staršího.^[2]

Celková délka mostu byla 412,74 m, šířka mezi zábradlím 9 m (z toho vozovka 6 m). Dvě totožné poloviny mostu byly spojeny mohutným zděným pilířem na Střeleckém ostrově. Každý z obou dílů měl dvě věže, na nichž spočívala ve výši 10,5 m nad vozovkou ložiska mostních řetězů. Rozpětí středního pole činilo 132 m, u krajních polí po 33,3 m. Řetězy měly 3,16 m dlouhé články z obdélníkových želez. Byly umístěny v rovinách mostního zábradlí ve skupinách po čtyřech a příčníky mostovky byly zavěšovány střídavě na horní a spodní dvojici řetězů. Celá mostovka byla z měkkého dřeva.

K první zatěžovací zkoušce mostu došlo 2. listopadu 1841 v 10.00 hod., kdy bylo přes most hnáno 150 kusů skotu. Druhá zkouška proběhla o den později, kdy na most vjelo osmispřeží s kočárem o váze 330 vídeňských centů, dvě šestispřeží o váze 200 vídeňských centů, tři čtyřspřeží po 150 centech a dvě dvojspřeží po 50 centech (1 vídeňský cent = 56,006 kg).^[3]

Most byl monumentální stavbou, která přispěla k rozvoji Prahy a zejména Smíchova. Jeho problémem však byla nedostatečná nosnost. V roce 1857 se při přepravě obzvlášť těžkého vozu z Ringhofferovy továrny most velmi prohnul a rozhoupal. Od té doby byly těžké transporty vedeny přes Karlův most, a to až do roku 1872, kdy začal sloužit železniční vyšehradský most.^[4]

Konstrukce mostu také nedovolila instalaci kolejí tramvajové dráhy, a vozy tehdy ještě koňské dráhy tak končily na obou stranách mostu, cestující jej museli přecházet pěšky.^[5]

Povrch vozovky byl neudržovaný a problematický, jak popsal například Ignát Herrmann^[6]: Ze všeho nejprotivnější byl mu most řetězový, se svojí oslizlou kluzkou podlahou, v podzimu praskající a vrzající za mrazů, s věčným řezavým větrem, který ze všech stran fičí...

Roku 1898 byl provoz na mostě ukončen a převeden na dřevěné provizorium. V letech 1898–1901 pak byl postaven nový kamenný most, který dnes nese název most Legií. Segmenty dřevěného provizoria byly znovu použity v místě dnešního Libeňského mostu, kde sloužily až do svého nahrazení nynějším betonovým mostem.