Vltava

Další významy jsou uvedeny na stránce Vltava (rozcestník).

Vltava (německy Moldau) je s délkou 430,2 km^[1] nejdelší řekou na území Česka. Pramení na Šumavě, u obce Černý Kříž, soutokem Teplé Vltavy a Studené Vltavy. Protéká mimo jiné Českým Krumlovem, Českými Budějovicemi a Prahou a ústí zleva do Labe v Mělníku. Povodí Vltavy s přítoky Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou zaujímá jižní část Čech a spolu s Labem, jehož přítokem Vltava je, vytváří systém odvodňující téměř celé Čechy. Povodí řeky je 28 090 km²^[1] (z toho 27 047,59 km² v Česku). Své jméno „Vltava“ řeka dostala od starých Germánů, kteří ji nazývali Wilt-ahwa – divoká voda,^[2] přičemž Germáni jméno pro Vltavu převzali nejspíše od Keltů.^[3]

Vltava
Základní informace
Délka toku	430,2[1][pozn. 1] km
Plocha povodí	28 090,0[1] km²
Průměrný průtok	Vraňany 151,0 m³/s
Světadíl	Evropa
Hydrologické pořadí	1-06-01-001
Pramen
soutok Teplé a Studené Vltavy 48°51′31″ s. š., 13°53′36″ v. d. 715,21[pozn. 2] m n. m.
Ústí
do Labe u Mělníka 50°20′49″ s. š., 14°28′30″ v. d. 156,18 m n. m.
Protéká
Česko Česko (Jihočeský kraj - České Budějovice, Středočeský kraj, Praha)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe povodí Vltavy (Česko 96,29%, Rakousko 3,28%, Německo 0,43%)
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Etymologie

Název řeky pochází ze starogermánského slovního spojení „Wilth“-„ahwa“, „divoká, dravá voda“. Ve Fuldských análech z roku 872 je tento název doložen jako „Fuldaha“ (srov. s řekou Fulda), v roce 1113 jako „Wultha“. V Kosmově kronice se roku 1125 poprvé objevuje v počeštěné podobě jako „Wlitaua“.^[4]

Průběh toku

Meandry Teplé Vltavy jihozápadně od Volar

Řeka Teplá Vltava, která je považována za jeden ze dvou hlavních zdrojů Vltavy, pramení na východním svahu Černé hory (1 316 m n. m.) na Šumavě ve výšce 1 172 m n. m. jako Černý potok. Jeho pramen je znám jako chráněné území Pramen Vltavy. Prvních 5 km teče severním směrem, od soutoku s Kvildským potokem v Kvildě obrací nadlouho svůj tok k jihovýchodu. Od ústí Vydřího potoka v obci Borová Lada (890 m n. m.) nese říčka název Teplá Vltava, záhy přibírá Vltavský potok, známý též jako Malá Vltava. Ten pramení v Pláňském polesí ve výšce 1 158 m n. m. Protéká Horní Vltavicí a poté v Lenoře (756 m n. m.) získává vody Řasnice, zvané také Travnatá Vltava. Za Lenorou má řeka jen nepatrný spád a vytváří v ploché krajině rozsáhlé mokřady s mnoha meandry, souhrnně zvané Vltavský luh. Zde uprostřed 1. zóny NP Šumava Mrtvý luh se v nadmořské výšce 731 m u osady Chlum stékají Teplá a Studená Vltava. Ta pramení na druhé straně hranic v Bavorsku západně od obce Haidmühle pod německým názvem Altwasser nebo Kalte Moldau. Od soutoku obou hlavních pramenných toků Teplé a Studené Vltavy pak řeka po zbytek své cesty má jméno Vltava.

Vltava před nádrží Lipno

U Nové Pece se Vltava rozlévá do širokého a dlouhého přehradního jezera, které vzniklo přehrazením jejího toku u obce Lipno nad Vltavou. Za Lipnem protéká řeka romantickým skalnatým údolím pod Čertovou stěnou (tento její úsek se nazývá Čertovy proudy) a směřuje k vyrovnávací nádrži Lipno II, těsně před Vyšším Brodem. V úseku mezi přehradní hrází Lipno a Vyšším Brodem je koryto řeky téměř bez vody (přehrada je povinna udržovat minimální průtok 2 krychlové metry vody za sekundu), protože většina vod z Lipenského jezera je odváděna kanálem od podzemní elektrárny do vyrovnávací nádrže Lipno II. Pouze výjimečně se průtok zvyšuje – buďto za přebytku vody v nádrži, nebo u příležitosti vodáckých závodů, neboť úsek Čertových proudů je považován za jednu z nejtěžších vodáckých a slalomových tras na světě. Takové akce ovšem vyžadují průtok 20–30 m³ vody za sekundu.

Vltava v Českém Krumlově

Hráz Orlické přehrady

Jeden z hluboce zaříznutých meandrů, typických pro střední tok Vltavy, zde zatopený vodní nádrží Štěchovice

Vltava před centrem Prahy, pohled po proudu z Branického mostu, levý břeh lemují Barrandovské skály

Řeka Vltava a Karlův most v Praze

Vltava z Bohnické vyhlídky

Pohled z Mělníka na soutok Labe a Vltavy, na rovinatém území sevřeném oběma řekami lužní les Úpor–Černínovsko

Související informace naleznete také v článku Vltava, vodácký úsek Vyšší Brod - Boršov nad Vltavou.

Za Vyšším Brodem protéká Vltava otevřenější krajinou a stáčí svůj tok k severu. Četnými zákruty protéká turisticky atraktivní oblastí s řadou kulturně historických památek, které jsou obvykle v těsné blízkosti řeky. Její tok směřuje k hradu Rožmberk, protéká městečkem Větřní a skalnatým údolím vstupuje do Českého Krumlova.

Tok Vltavy směřuje odtud dále na sever, protéká kolem kláštera Zlatá Koruna, míjí bývalé keltské oppidum Třísov a obtéká skalnatý ostroh^[5] se zříceninou hradu Dívčí kámen. Pak již pokračuje rovinatou Českobudějovickou pánví k Českým Budějovicím (řkm 239,6). Zde přibírá vody řeky Malše. Za městem pokračuje tok Vltavy kolem obce Hluboká nad Vltavou a směřuje k Hněvkovické přehradě. Ta zajišťuje vodu pro Jadernou elektrárnu Temelín. Odtud až za Prahu vytváří řeka hluboké a úzké údolí, které se rozšiřuje jen na několika místech. Protéká Týnem nad Vltavou a za ním přibírá vody řeky Lužnice.

Až k Týnu nad Vltavou však již zasahuje hladina dalšího stupně Vltavské kaskády, Orlické přehrady, pojmenované podle známého zámku Orlík. Jezero pohltilo i soutok Vltavy s Otavou u hradu Zvíkova. Pod hrází Orlické přehrady pokračuje tok Vltavy dále k severu. V úseku před Prahou zadržují vody Vltavy ještě další čtyři přehrady Vltavské kaskády – Kamýcká, Slapská, Štěchovická a Vranská.

U Davle leží v řece Ostrov sv. Kiliána, na němž do roku 1419 stával Ostrovský klášter. V těchto místech se zprava vlévá řeka Sázava, o něco dále na okraji Prahy za Zbraslaví se zleva připojuje řeka Berounka. Po průtoku hlavním městem se Vltava teprve v Kralupech nad Vltavou vymaňuje z úzkého údolí do roviny a u Mělníka ve výšce 156 m n. m. se vlévá do Labe. Ačkoliv je Vltava k místu soutoku delší a vodnější, nese tok dále oproti zvyklostem jméno Labe. To protéká Německem a ústí do Severního moře.

Před několika milióny let odtékala horní část Vltavy do Dunaje.^[6]

Města ležící u Vltavy

Větší přítoky

(levý / pravý, říční kilometr od pramene k ústí)

• Kvildský potok (L, řkm 424,1)
• Bučina (P, řkm 422,6)
• Vydří potok (L, řkm 416,8)
• Vltavský potok (Malá Vltava) (P, řkm 416,0)
• Račí potok (L, řkm 404,5)
• Kubohuťský potok (L, řkm 402,8)
• Kaplický potok (L, řkm 396,5)
• Řasnice (Travnatá Vltava) (P, řkm 394,3)
• Volarský potok (L, řkm 378,9)
• Studená Vltava (P, řkm 376,7)
• Jezerní potok (P)
• Olšina (L)
• Větší Vltavice (P, řkm 314,5)
• Polečnice (L, řkm 281,3)
• Jílecký potok (P)
• Křemžský potok (Křemže) (L, řkm 258,6)
• Malše (P, řkm 240,0)
• Dehtářský potok (L, řkm 231,9)
• Bezdrevský potok (L, řkm 231,0)
• Lužnice (P, řkm 202,2)
• Hrejkovický potok (P)
• Otava (L, řkm 169,1)
• Brzina (P, řkm 126,9)
• Musík (P, řkm 106,8)
• Mastník (P, řkm 104,6)
• Kocába (L, řkm 82,8)
• Sázava (P, řkm 78,3)
• Bojovský potok (L, řkm 75,2)
• Berounka (L, řkm 63,4)
• (viz též Seznam řek a potoků v Praze)
• Botič (P, řkm 55,2)
• Rokytka (P, řkm 47,4)
• Litovický potok (Šárecký potok) (L, řkm 42,7)
• Zákolanský potok (L)
• Bakovský potok (L)

Plocha povodí podle zemí

#	Část povodí	Povodí celkem km²	Povodí v ČR km²	Povodí v SRN km²	Povodí v Rakousku km²
1.	Vltava nad soutokem s Lužnicí	&0000000000003591.6400003 591,64	&0000000000003305.8600003 305,86	&0000000000000074.55000074,55	&0000000000000211.230000211,23
2.	Lužnice	&0000000000004234.6100004 234,61	&0000000000003525.6600003 525,66	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00	&0000000000000708.950000708,95
3.	Vltava mezi Lužnicí a Otavou	&0000000000000326.820000326,82	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00
4.	Otava	&0000000000003840.2100003 840,21	&0000000000003528.9900003 528,99	&0000000000000011.22000011,22	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00
5.	Vltava mezi Otavou a Sázávou	&0000000000000813.760000813,76	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00
6.	Sázava	&0000000000004350.9000004 350,90	&0000000000004350.9000004 350,90	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00
7.	Vltava mezi Sázávou a Berounkou	&0000000000000171.590000171,59	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00
8.	Berounka	&0000000000008855.4300008 855,43	&0000000000008819.4700008 819,47	&0000000000000035.96000035,96	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00
9.	dolní Vltava	&0000000000001440.2600001 440,26	&0000000000001440.2600001 440,26	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000,00

Vodní režim

Vybrané hlásné profily:

místo	říční km	plocha povodí	průměrný průtok (Qa)	stoletá voda (Q100)
Lenora	396,20	175,80 km²	3,1 m³/s	113 m³/s
Chlum (Volary)	377,70	347,01 km²	5,9 m³/s	217 m³/s
Vyšší Brod	319,00	997,38 km²	13,4 m³/s	374 m³/s
Český Krumlov	284,50	1339,22 km²	16,8 m³/s	489 m³/s
České Budějovice	238,80	2849,82 km²	27,6 m³/s	908 m³/s
VD Orlík (Solenice)	144,65	12106,00 km²	83,4 m³/s	2180 m³/s
VD Vrané	71,40	17784,60 km²	110,0 m³/s	2670 m³/s
Praha-Velká Chuchle	60,08	26730,71 km²	148,0 m³/s	4020 m³/s
Vraňany	11,30	28057,41 km²	151,0 m³/s	4090 m³/s

Využití

Vodní nádrž Lipno

Závod Horní Vltava

• řkm 329,54 – Přehrada Lipno I (1952–1959), plocha nádrže 48,7 km², 725,6 m n. m.
• řkm 319,12 – Přehrada Lipno II
• řkm 233,00 – jez České Vrbné (1968), plavební komora postavena roku 2010, na místě vorové propusti postavena elektrárna. V blízkosti nová slalomová dráha.
• řkm 228,80 – jez Hluboká nad Vltavou (1935), plavební komora dokončena v roce 2013.
• řkm 210,39 – Přehrada Hněvkovice (1986–1992), plavební komora byla dokončena a uvedena do provozu roku 2010, plocha nádrže 2,68 – 3,21 km².
• řkm 208,90 – starý jez Hněvkovice, 354,79 m n. m., provedena modernizace jezu s výstavbou plavební komory. Uvedeno do provozu 2017.
• řkm 200,41 – Přehrada Kořensko (1986–1991), plavební komora dokončena roku 2000, 2016–2017 komora modernizována.

Závod Dolní Vltava

Schema vltavské vodní cesty

Naučná stezka Svatojánské proudy nad vodní nádrží Štěchovice

• řkm 159,90 – Žďákovský most
• řkm 144,70 – Přehrada Orlík (1954–1966), plavební zařízení pro velká plavidla (šikmé kolejové zdvihadlo doplněné v horní části plavební komorou) nedokončeno, pouze šikmé kolejové zdvihadlo pro sportovní plavidla do 3,5 t; plocha nádrže 27,3 km², hladina max. 354 m n. m., min. 347,6 m n. m.
• řkm 134,73 – Přehrada Kamýk (1956–1962), s plavební komorou
• řkm 91,69 – Přehrada Slapy (1951–1954), výtah pro lodě (svislé nebo šikmé zdvihadlo) není dokončen, plocha nádrže 13,92 km²
• řkm 84,44 – Přehrada Štěchovice (1937–1945), s plavební komorou délkově přizpůsobenou pro plavení vorů, plocha nádrže 1,14 km²
• řkm 71,33 – Přehrada Vrané nad Vltavou (1930–1936) s plavební komorou, plocha nádrže 2,51 km²
• řkm 62,90 – plavební komora Modřany (jez Modřany)
• řkm 53,70 – plavební komora Smíchov (oddělený kanál od Šítkovského jezu k jezu u Sovových mlýnů)
• řkm 50,50 – plavební komora Štvanice (jez u začátku ostrova Štvanice)
• řkm 43,50 – plavební komora Podbaba, plavební kanál Podbaba – Troja, délka 3,5 km (Trojský jez a sportovní kanál na pravé straně)
• řkm 35,90 – plavební komora Roztoky, plavební kanál Roztoky – Klecany, délka 1,4 km (jez Klecany)
• řkm 26,70 – plavební komora Dolánky (jez Dolany)
• řkm 17,90 – plavební komora Miřejovice (jez Nelahozeves – Veltrusy)
• řkm 00,90 – plavební komora Hořín, plavební kanál Mělník – Vraňany, délka 10,1 km

Vodáctví

Související informace naleznete také v článku Vltava, vodácký úsek Vyšší Brod - Boršov nad Vltavou.

Vodáci v meandru Vltavy u Rožmberku nad Vltavou

Vodácky nejvyužívanější je Vltava v úseku z Vyššího Brodu do Boršova nad Vltavou. V souvislosti s velkým množstvím kempů, restaurací a dalších různých služeb spojených s vodáctvím se často o Vltavě mluví jako o nejkomerčnější řece světa. Roční návštěvnost Vltavy se v roce 2020 pohybovala kolem 130 tisíc lidí.^[7]

Mlýny

Mlýny jsou řazeny po toku řeky.

• Mrázkův mlýn – Český Krumlov, Kájovská, okres Český Krumlov, kulturní památka
• Krumlovský mlýn – Český Krumlov, Široká, okres Český Krumlov, kulturní památka
• Klášterní mlýn – Zlatá Koruna, okres Český Krumlov
• Stecherův mlýn – Litvínovice, okres České Budějovice
• Ungnadův mlýn
• Královcův mlýn (208,95 km) – Týn nad Vltavou-Hněvkovice, okres České Budějovice
• Fiedlerův mlýn (208,95 km) – Hněvkovice, okres České Budějovice
• Seznam vodních mlýnů v Praze při Vltavě
• Dol – Máslovice, okres Praha-východ
• Zámecký mlýn – Hořín, okres Mělník, kulturní památka

Výstavy

• 2022 Vltava - proměny historické krajiny, Fakulta stavební ČVUT v Praze, 8. únor – 7. duben 2022^[8]. Výstava je zpracována v rámci projektu MK ČR NAKI DG18P02OVV037 „Vltava – proměny historické krajiny v důsledku povodní, stavby přehrad a změn ve využití území s vazbami na kulturní a společenské aktivity v okolí řeky“^[9].Výstava je putovní a zatím byla reprízována v těchto místech:
  • Muzeum Klučenice, 26. 6. – 31. 8. 2022
  • Slapy, 3. 9. – 11. 9. 2022
  • Davle, 15. 9. – 14. 10. 2022
  • SOkA Příbram, 26. 10. – 30. 11. 2022
  • Krásná Hora nad Vltavou, 2. 12. 2022 – 10. 3. 2023^[8]
  • Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 5. květen 2023 - 1. říjen 2023^[10]

V kultuře

Alegorie Vltavy s přítoky, Dětský ostrov

• Vltava – symfonická báseň Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast, která hudebně ztvárňuje tok řeky
• Alegorické sochy Vltavy, například:^[11]
  • kašna zvaná Terezka – klasicistní od Václava Prachnera, v Praze na Mariánském náměstí
  • bronzová Alegorie Vltavy a jejích 4 přítoků – secesní socha od Josefa V. Pekárka na Dětském ostrově v Praze
  • Alegorie Vltavy od Józy Nováka na Podolské vodárně v Praze
  • Alegorie Vltavy od Břetislava Bendy na nároží Vojenského zeměpisného ústavu v Praze 6 (spolu se sochou Alegorie Dunaje na protějším nároží)^[12][13]
  • fontána Faun a Vltava – keramická plastika, Olga a Miroslav Hudečkovi 1984, stanice metra Vltavská^[14]

Další informace

• Na Vltavě byl k roku 2020 zaznamenán výskyt bobra evropského, kam se rozšířil po reintrodukci z Bavorska přes Český les a Berounku (v Praze odhadem 100 jedinců).^[15]