Myotis
rod savců From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Myotis je početný rod netopýrovitých (Vespertilionidae), nejrozšířenější rod savce na světě nepočítaje člověka a jeho domestikanty.[1]
Remove ads
Systematika a evoluce
Za popisnou autoritu rodu Myotis je pokládán německý zoolog Johann Jakob Kaup (1829). Rod se řadí do čeledi netopýrovití (Vespertilionidae) a podčeledi Myotinae. Druhy z podčeledi Myotinae historicky patřily do podčeledi Vespertilioninae, ovšem ukazuje se, že jsou příbuznější spíše podčeledím Kerivoulinae a Murininae, a tudíž je povýšení na samostatnou podčeleď oprávněné.[2] Do rodu Myotis bývali řazeni i zástupci nyní osamostatněné čeledi žlázokřídlecovití (Cistugidae).[3]
S více než 120 popsanými druhy je rod Myotis nejen největším rodem v čeledi netopýrovití, ale i největší rod letounů vůbec. Stále dochází k popisování nových druhů, a to zejména jejich oddělováním („splitting“) od druhů starých.[4] Vztahy mezi nimi pomáhá osvětlit molekulární fylogenetika, jež mj. ukázala, že tradiční dělení do podrodů na základě morfologie neodráží skutečné evoluční vztahy, poněvadž morfologicky odlišné druhy ze stejné oblasti mají tendenci vytvářet monofyletické klady. Zejména dobře podpořený je klad pro novosvětské zástupce; zdá se, že k výměnám mezi kontinenty docházelo u těchto netopýrů jen vzácně.[5] Nejstarší formy podobné rodu Myotis pocházejí ze spodního oligocénu Evropy, od té doby se Myotis stal nejrozšířenějším rodem savce na světě, nepočítaje člověka a jeho domestikanty.[1] Navzdory košaté evoluční historii vykazují zástupci rodu Myotis konzervatismus v rámci genomu, všechny druhy mají 2n = 44 chromozomů.[6]
Remove ads
Popis
V rámci rodu Myotis se objevují druhy malé i velké, délka hlavy a těla se pohybuje mezi 35–100 mm, délka ocasu mezi 28–65 mm a délka předloktí mezi 28–70 mm. Hmotnost se jenom u druhů z Eurasie pohybuje od 2,3–2,6 g u Myotis siligorensis až po 18–45 g u netopýra velkého (M. myotis). Navzdory velkým rozdílům ve velikosti se všichni zástupci rodu Myotis navzájem podobají svýma relativně velkýma ušima s oblým koncem a dlouhým úzkým blanitým víčkem neboli tragem. Zbarvení je většinou hnědavé na hřbetě a na spodních partiích světlejší; což se koneckonců odráží např. v anglickém obecném jménu „little brown bat“. Existují i pestřejší druhy, výjimečný je například oranžový Myotis formosus původem z Asie.[7][4]
Zubní vzorec zástupců rodu Myotis činí 2.1.3.33.1.3.3 × 2 = 38 zubů. Objevuje se u nich tzv. dilambdodontní vzor horních stoliček, charakteristický pro hmyzožravé netopýry a pojmenovaný podle toho, že skusné plochy připomínají zdvojené písmeno lambda – ΛΛ. Třenové zuby připadají ve třech na každý kvadrant čelisti, první dva přičemž bývají relativně malé. Horní řezáky jsou větší než dolní a je mezi nimi patrná mezera (diastema). Speciální adaptace na lebce a zubech lze pozorovat zejména u rybožravých netopýrů, již mají lebku přizpůsobenou pro mohutné žvýkání a zuby jsou u nich vyšší, resp. s vyššími hrbolky.[8]
Remove ads
Chování a ekologie
Myotis je prakticky celosvětově rozšířený rod, s výjimkou (sub)arktických a antarktických oblastí a mnoha oceánských ostrovů. Zahrnuje i vůbec nejjižněji se vyskytující druh netopýra, jímž je netopýr chilský (M. chiloensis), zaznamenaný ještě jižně od Ohňové země. S rozsáhlým areálem výskytu se pojí i pestrost obývaných stanovišť, netopýr rybařící (M. vivesi) dokonce shání potravu nad otevřeným mořem. Všechny druhy jsou aktivní během noci, jako hřadoviště přičemž využívají jeskyně, jakož i duté stromy, skalní štěrbiny a lidské stavby. Většina druhů žije alespoň zčásti společensky.[7]
Největší počet netopýrů rodu Myotis žije v tropech a subtropech, díky schopnosti hibernace však osídlili i oblasti mírného pásma, kde tvoří jádro místní netopýří fauny. Zde podstupují tzv. cyklus mírného pásma, jenž zahrnuje segregaci pohlaví během roku, kdy samice vyštěpují mateřské kolonie pro odchov mláďat.[9] Přes chladnou část roku mohou vznikat početné zimující kolonie netopýrů, jež mohou v některých případech čítat stovky tisíc, někdy i více než milion jedinců.[7] Rozmnožovací systém se pak typicky zakládá na dočasných samčích harémech, u netopýra východního (M. blythii) se dokonce objevují samčí tokaniště. Mladí samci však mohou volit alternativní reprodukční strategie. Striktní pohlavní segregace s velmi početnými mateřskými koloniemi charakterizují zejména jeskynní druhy, jindy lze pozorovat odlišné životní strategie, mezi nimiž existuje více či méně plynulý přechod. Například netopýr vodní (M. daubentonii) využívá jeskyně jen jako jeden z alternativních úkrytů a jeho mateřské kolonie čítají 20 až 100 samic. Netopýr řasnatý (M. nattereri) obývá zejména štěrbiny a jeho sociální uspořádání charakterizuje neúplná pohlavní segregace a rozpadová dynamika kolonií. Synchronizace sociální biologie se objevuje ještě v oblasti vnějších tropů, ve vnitřních tropech s asezónními klimatickými podmínkami ovšem mizí; zde začínají převládat kvazistabilní rodinné či harémové skupiny.[9]
Krmí se převážně hmyzem,[7] ale několik druhů se adaptovalo na lov ryb: zejména netopýr rybařící z Baja California a netopýr Rickettův (M. pilosus) z Číny, oba s nápadně zvětšenýma nohama. Ryby ale někdy polapí i netopýr vodní z Eurasie a jiní zástupci rodu.[10]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads