NGC 2360

NGC 2360 (také známá jako Caldwell 58) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Velkého psa vzdálená přibližně 6 200 světelných let. Objevila ji Caroline Herschel, sestra britského astronoma Williama Herschela, 26 února 1783^[3] a připsala k ní poznámku: "nádherná kupa pěkně zhuštěných hvězd skoro půl stupně v průměru."^[4] Její záznam zůstal zapomenut až do roku 1786, kdy hvězdokupu zapsal Herschel do svého katalogu 1000 hvězdokup a mlhovin a potvrdil Caroline jako objevitelku.^[3]

NGC 2360
Otevřená hvězdokupa NGC 2360 zobrazená v programu Stellarium. Credit: Roberto Mura
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	otevřená hvězdokupa
Objevitel	Caroline Herschel[1]
Datum objevu	1783[1]
Rektascenze	07h 17m 43s[2]
Deklinace	-15°38′30″[2]
Souhvězdí	Velký pes (lat. CMa)
Zdánlivá magnituda (V)	7,2[2]
Úhlová velikost	12'[1]
Vzdálenost	6 155 ly (1887 pc)[2]
Metalicita [Fe/H]	−0,03
Označení v katalozích
New General Catalogue	NGC 2360
Jiná označení	Caroline's Cluster,[2] OCl 589, Cr 134, Mel 64,[1] Caldwell 58
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování

Poloha NGC 2360 v souhvězdí Velkého psa

Na obloze se nachází 3,5 stupně východně od hvězdy γ CMa, méně než 1 stupeň severozápadně od zákrytové proměnné dvojhvězdy R Canis Majoris a 20' východně od nesouvisející hvězdy HD 56405 s magnitudou 5,5.^[5] 5 stupňů směrem na východ se nachází hvězdokupa Messier 47 a ještě o stupeň a půl dále Messier 46. Je viditelná i triedrem, ale až středně velký amatérský astronomický dalekohled ukáže několik desítek slabších hvězd seřazených do dlouhých řetězců.^[6]

Vlastnosti

Americký astronom Olin J. Eggen při svém výzkumu hvězdokupy v roce 1968 zjistil, že nejjasnější hvězda 9. magnitudy (HD 56847) na okraji hvězdokupy se na ni pouze náhodně promítá a není jejím členem. Našel také jednoho nebo možná dva modré opozdilce,^[7] tedy neočekávaně horké a zářivé hvězdy, které se zdají být mladší než okolní hvězdy a pravděpodobně vznikly nasáváním hmoty z okolních hvězd.^[8] V současné době jsou již známi čtyři.^[9]

Rozborem hmotnosti nejmenších hvězd, které dospěly do stádia červených obrů, tedy hvězd o hmotnosti 1,8 až 1,9 hmotností Slunce, odhadli švýcarští astronomové Jean-Claude Mermilliod a Michel Mayor stáří hvězdokupy na 2,2 miliardy let.^[10]