Nathaniel David Mermin
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Nathaniel David Mermin (známý také jako N. David Mermin, * 30. března 1935 New Haven) je americký fyzik působící na Cornellově univerzitě, specializující se na fyziku pevných látek. Je znám především jako spoluautor Merminova-Wagnerova teorému, spoluautor uznávané učebnice fyziky pevných látek spolu s Neilem Ashcroftem a za významné příspěvky k základům kvantové mechaniky a kvantové teorie informace.
Remove ads
Životopis
Narodil se v roce 1935 v New Havenu v americkém státě Connecticut. Jeho otec byl inženýr, matka učitelka.[1]
V roce 1956 získal bakalářský titul z matematiky na Harvardově univerzitě s vyznamenáním summa cum laude, tam také pokračoval v postgraduálním studiu. Doktorát z fyziky obhájil v roce 1961.[2] Následně působil na postdoktorandských pozicích na Univerzitě v Birminghamu a Kalifornské univerzitě v San Diegu. V roce 1964 nastoupil na katedru fyziky Cornellovy univerzity, kde v letech 1984 až 1990 působil jako ředitel laboratoře atomové fyziky a fyziky pevných látek,[3] od roku 2006 je na univerzitě emeritním profesorem.[2]
Na počátku své vědecké dráhy se věnoval statistické fyzice a fyzice kondenzovaného stavu, zejména výzkumu hmoty při nízkých teplotách, Fermiho plynu, kvazikrystalů a kvantové chemie. Později se zaměřil na oblast kvantové teorie informace a základy kvantové mechaniky.[4]
Jako první zjistil, že tříčásticový GHZ stav poskytuje přímý důkaz nemožnosti popsat kvantové korelace pomocí lokálních teorií se skrytými proměnnými,[5] poději společně s Asherem Peresem představil tzv. důkaz magickým čtvercem, další důkaz této nemožnosti.[6] Richard Feynman označil jeden z Merminových článků z této oblasti za „jeden z nejkrásnějších článků ve fyzice“.[7] Ve spolupráci s Charlesem Bennettem a Gillesem Brassardem postavili základy kvantové kryptografie.[8] Od roku 2012 je proponentem interpretace kvantové mechaniky známé jako kvantový bayesianismus.[9]
Je autorem několika uznávaných učebnic a také populárně-vědeckých knih v oblasti fyziky pevných látek, publikuje na toto téma také v mnoha časopisech.[3][10][2] Je také nadšeným pianistou.[11]
Je členem Americké fyzikální společnosti,[12] Národní akademie věd Spojených států[13] a Americké filozofické společnosti. V roce 1989 byl prvním laureátem Lilienfeldovy cena, v roce 1994 získal Klopsteg Memorial Award, v roce 2010 Majoranovu cenu[14] a v roce 2017 Cenu VIZE 97.[3]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads