Nieuport 23

Nieuport 23 byl dvouplošný stíhací letoun vyráběný ve Francii během první světové války.^[2][3]

Nieuport 23
Pohled na Ni 23
Určení	stíhací letoun
Původ	Francouzská republika Francouzská republika
Výrobce	Nieuport
Šéfkonstruktér	Gustave Delage
Zařazeno	listopad 1916[1]
Charakter	typ vyřazen ze služby
Uživatel	Aéronautique Militaire Royal Flying Corps United States Army Air Service
Vyvinuto z typu	Nieuport 17
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

Piloti letky N 3 před Nieuportem 23.

Nieuport 23 vznikl úpravou typu Nieuport 17, jejímž cílem bylo překonat jeho strukturální nedostatky, a většina z nich byla poháněna odlehčenou verzí motoru Le Rhône 9J, která již poháněla některé Nieuporty 17,^[1] a nabízela lepší poměr výkonu k hmotnosti.^[1] Letoun byl dále oproti předchůdci vybaven zlepšenou kapotáží přední části trupu^[4] a novým synchronizačním zařízením pro kulomet střílející okruhem vrtule,^[2] a instalovaný mírně vpravo od osy trupu. Nieuporty 23 objednané pro britský Royal Flying Corps však byly nadále vyzbrojeny kulomety umístěnými na horním křídle, jako tomu bylo již u Nieuportu 17.^[1]

Hlavním konstrukčním rozdílem mezi modely 17 a 23 byl nosník horního křídla.^[1] Tato úprava však nebyla uspokojivá a když stíhačka vykazovala nepřijatelně vysokou nehodovost kvůli případům odlomení spodních křídel za letu,^[5] generální náčelník letecké služby nařídil buď křídla zesílit, nebo tento model vyřadit ze služby.^[1] Proto bylo objednáno 150 nových souprav křídel, odpovídajících typu Nieuport 24, a aby mohl Nieuport 23 pokračovat v létání,^[1] došlo i k instalaci dodatečných výztužných drátů.^[1][6]

Koncem války vznikla také cvičná verze označená Nieuport 23 École (označením výrobce Nieuport 21/23^[1]) s motorem Le Rhône o výkonu 80 k.^[1]

Jeden zachovaný Nieuport 23 je vystaven v Královském muzeu armády a vojenské historie v Bruselu.

Uživatelé

• Belgie Belgie
  • Aviation militaire^[6]
• 
  • Československé letectvo – menší počet^[6]
• Finsko Finsko
  • Finské letectvo – 2 kusy^[6] (1 mohl být Ni 17)
• Francie Francie
  • Aéronautique militaire
• Ruské impérium Ruské impérium
  • Letectvo carského Ruska – včetně licenční výroby u firmy Duks^[6]
• Ruský stát Ruský stát
  • Sibiřská vzdušná flota – součást bělogvardějských sil pod velením admirála Kolčaka (několik kusů)^[7]
• Ruská sovětská federativní socialistická republika^[6]
  • Dělnicko-rolnické vzdušné síly
• Sovětský svaz Sovětský svaz
  • Sovětské letectvo – poslední kusy vyřazeny až po roce 1925^[7]
• Spojené království Spojené království
  • Royal Flying Corps – původně zakoupeno 30 kusů, později počet užívaných RFC vzrostl až na okolo 80^[6]
• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • United States Army Air Service – 50 kusů užívaných jako cvičné^[6]
• Švýcarsko Švýcarsko
  • Fliegertruppe – 5 kusů^[7]
• Ukrajina
  • Vzdušná flota Ukrajinské lidové republiky – 7 kusů^[7]

Specifikace (Ni 23 C.1)

Údaje dle:^[6][8]

Technické údaje

• Posádka: 1 (pilot)
• Délka: 5,80 m
• Rozpětí: 8,16 m
• Výška: 2,40 m
• Nosná plocha: 14,75 m²
• Prázdná hmotnost: 375 kg
• Vzletová hmotnost: 560 kg
• Pohonná jednotka: 1 × rotační motor Le Rhône 9Jb
• Výkon pohonné jednotky: 120 hp (89 kW)

Výkony

• Maximální rychlost: 165 km/h (na úrovni mořské hladiny)
• Dolet: 250 km
• Dostup:
• Stoupavost: výstup do 3 000 m za 11,5 min

Výzbroj

• 1 × synchronizovaný kulomet Vickers ráže .303 nebo 1–2 × nesynchronizovaný Lewis stejné ráže na lafetě Foster
• max. 8 × raketa Le Prieur