Noto

Další významy jsou uvedeny na stránce Noto (rozcestník).

Noto (Sicilisky: Nuotu, Latinsky: Neetum nebo Netum) je obec a město na jihovýchodě Sicílie, na území volného sdružení obcí Siracusa. Leží 32 km jihovýchodně od správního centra sdružení obcí Syrakus, na úpatí pohoří Iblei a dává jméno údolí, které je obklopuje (Val di Noto). V roce 2002 bylo Noto a jeho barokní stavby spolu s dalšími sedmi východosicilskými městy zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.^[1]

Noto Comune di Noto
Katedrála San Nicolò di Mira
znak
Poloha
Souřadnice	36°53′ s. š., 15°5′ v. d.
Nadmořská výška	152 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Itálie Itálie
Autonomní region	Sicílie
Volné sdružení obcí	Siracusa
Noto
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	550,86 km²
Počet obyvatel	24 412 (31. 12. 2023)
Hustota zalidnění	44 obyv./km²
Správa
Starosta	Corrado Figura
Oficiální web	www.comune.noto.sr.it
Telefonní předvolba	+ 931
PSČ	96017
Označení vozidel	SR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Karla Boromejského

Kostel San Domenico.

Palazzo Ducezio - radnice

Administrativní dělení

Město se skládá ze čtyř čtvrtí: Noto, Marina di Noto, Testa dell’Acqua

Historie

Staré město, Noto Antica, leží 8 km severně ve směru na Monte Alveria. V antice se nazývalo Netum a bylo městem původních obyvatel Sicílie Sikelů. Římané, dohodou z roku 263 př. n. l., ponechali město vládci Syrakus Hierovi II. O Notu se zmiňuje Cicero jako o foederala citilas ^[2] i Plinius starší jako o Latinae conditionis. ^[3] Podle legendy zde přistál Daidalos po svém letu přes Jónské moře a zastavil se zde i Héraklés po splnění svého sedmého úkolu.

Noto si dovolilo vzdorovat i dosazenému římskému guvernérovi Verresovi, jehož vláda ostatně přinesla Sicílii jen úpadek. V roce 886 bylo dobyto Araby, kteří je pozvedli na hlavní město jednoho ze tří okrsků do nichž byla Sicílie za jejich vlády rozdělena. Později se z něj stalo bohaté normanské město.

V 16. a 17. století se ve městě narodila řada pozoruhodných intelektuálních postav, např. vědec a historik Giovanni Aurispa, právníci Andrea Barbazio a Antonio Corsetto, nebo architekt Matteo Carnelivari: Král Ferdinand II. Aragonský nazval v roce 1503 Notu „město géniů“. V následujících letech expandovalo za své středověké hranice, byly postaveny nové budovy, kostely a kláštery. Vše však zničilo katastrofální zemětřesení 11. ledna 1693. Následkem zemětřesení se zhroutila i ekonomika města, která byla založena zejména na zemědělské produkci (víno, olej, obilí, rýže, bavlna) a proslulých rukodělných výrobcích.

Dnešní město bylo po zemětřesení vybudováno na levém břehu řeky Asinaro. Vynikajícím architektům té doby se podařilo učinit z města skvost barokní architektury. Jejich zásluhou bylo v roce 2002 Noto společně s dalšími sedmy městy jihovýchodní Sicílie zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO pod souhrnným názvem „Pozdně barokní města v údolí Val di Noto“. Většina budov byla postavena z měkkého tufového kamene, který ve sluneční záři dává městu typický medový odstín. Velkou ztrátu utrpělo sicilské baroko v roce 1996, když se náhle zřítila část katedrály.

Město ztratilo svůj statut hlavního města provincie v roce 1817. 16. května zde vypukla vzpoura proti vládnoucímu rodu Bourbonů a město otevřelo své brány vojsku Giuseppe Garibaldiho. O pět měsíců později, 21. října, bylo plebiscitem schváleno připojení k Piemontu.

V roce 1844 se Noto stalo sídlem biskupa, ale v roce 1866 výrazně utrpělo zrušením náboženských obcí, které byly hluboce spojeny se strukturou města a jeho budov.

Od fašistické diktatury Noto v červnu 1943 osvobodili Britové při operaci Husky, kterou řídil generál Bernard Montgomery. V roce 1946 se obyvatelé Nota v referendu vyslovili pro monarchii.

V blízkosti Nota byl vybudován astronomický radioteleskop o průměru 32 m, který je součástí Ústavu radioastronomie v Bologni.

Památky

Noto je známé architektonickými památkami z první poloviny 18. století, které jsou považovány za mistrovská díla sicilského baroka.

Paláce a další budovy

• Palazzo Ducezio (vévodský palác), nynější radnice, navrhl architekt Vincenzo Sinatra. Uvnitř neoklasicistní fresky Antonia Mazzy.
• Palazzo Astuto
• Palazzo Villadorata (také Palazzo Nicolaci), na Via Nicolaci, postavil Francesco Paolo Labisi v roce 1733, nyní Městská knihovna.
• Porta reale – městská brána
• Fontana Ercole – barokní kašna se sochou Hérakla
• Museo civico - městské muzeum, mj. sbírka moderního umění

Církevní stavby

• Cattedrale San Nicolò di Mira, katedrála sv. Mikuláše z Myry, dokončena 1776).
• 'Kostel Santa Caterina.
• Kostel San Corrado.
• Kostel Collegio di San Carlo Borromeo.
• Kostel Sacro Nome di Gesu.
• Klášter Santa Chiara (1735), navrhl architekt Rosario Gagliardi. Má oválný půdorys, interier je rozdělen dvanácti sloupy. Je zde obraz „Madona s dítětem“ z 16. stol.
• Kostel San Michele Arcangelo.
• Kostel Santa Maria della Scala.
• Kostel Santissimo Salvatore.
• Kostel Santa Chiara, s nádhernou Madonou od Antonella Gagini.
• Kostel San Francesco d'Assisi (Immacolata).
• Kostel Spirito Santo.
• Kostel Ecce Homo.
• Kostel Santa Maria dell'Arco.
• Kostel Anime Sante del Purgatorio ("Svatých duší v očistci").
• Kostel Santa Maria della Rotonda.
• Kostel Santissima Trinità.
• Kostel San Carlo al Corso , architekt Rosario Gagliardi
• Kostel Santa Maria del Carmelo.
• Kostel San Pietro Martire.
• Kostel San Michele Arcangelo.
• Kostel San Domenico , 1737 navrhl architekt Rosario Gagliardi.
• Kostel Sant'Antonio Abate.
• Kostel Santa Caterina.
• Kostel Crociferio di San Camillo.
• Kostel Montevergine (San Girolamo).
• Kostel Santissimo Salvatore.
• Kostel San Andrea Apostolo.
• Kostel San Pietro delle Rose (svatého Petra).
• Kostel SS. Crocifisso.
• Kostel Sant'Egidio Vescovo.
• Kostel Santa Maria del Gesù.
• Kostel Annunziata.
• Kostel Santa Agata.

Archeologické památky

Většina byla zasypána troskami středověkého města. Výjimku tvoří tři komory vytesané ve skále. O jedné z nich je zmínka v knihovně, že patřila gymnasiu. Zbývající byly svatostánky hrdinů. Vykopávky odhalily čtyři hřbitovy z období Sikelů a jeden z období řeckého, přibližně z třetího a druhého století př. n. l. Byly objeveny rovněž katakomby z raně křesťanské doby a několik byzantských hrobek..

Přibližně 7 km jižně od města, na levém břehu řeky Tellaro stojí kamenný sloup cca 10 m vysoký o němž se traduje, že byl postaven na památku porážky athénského generála Nikiase. Hroby v okolí jsou nekropolí blízkého městečka Heloron.

Slavnosti

• Velikonoce se slaví s procesím na Velký pátek.
• V květnu se každoročně koná festival květin Infiorata.
• V kostelech se slaví svátek patrona města, svatého Corrada praporečníka (Corrado gonfaloniere)

Galerie

• 
  Porta Reale
• 
  Palazzo Ducezio
• 
  Katedrála
• 
  San Domenico
• 
  Kostel Santissimo Crocifisso
• 
  Via Nicolaci