Ódin
významný bůh v germánské mytologii From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Ódin (staroseversky Óðinn) je staroseverské jméno boha germánského a severského panteonu, zejména v severských pramenech, kde se o něm zachovalo nejvíc informací, vystupuje jako hlavní bůh náležící ke skupině bohů (božského rodu) zvaní Ásové (staroseversky Æsir). Tento bůh byl nicméně znám a uctíván patrně na celém území obývaném Germány. Na území dnešního horního Německa byl nazýván Wotanem a Wodenem, avšak jeho proto-germánské jméno znělo nejspíše Wōđinaz či Wōđanaz. Švédové mu říkali Oden, Anglosasové Wodan a Langobardi Godan.[1] Nejvíce informací o něm však pochází ze severské mytologie, která se nám zachovala v ucelené podobě ve Starší a Mladší Eddě. Podle severské mytologie je Ódin synem obra Bora a obryně Bestly. Je Otcem veškerenstva, patronem básníků, bojovníků a státníků, bohem smrti, války a magie.[2] Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel.[3] Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat, k čemuž používá znalost run (jak je popsáno v Havamálu, básni z Poetické Eddy).
Remove ads
Mytologie
Jako všichni Ásové je legendárně praktický. Spolu se svými dvěma bratry (Vili a Vé) patří mezi stvořitele lidí, kterým dal do vínku dech a život (snad údajně i duši, která má být nesmrtelná). Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé oko dosáhl při pití z Mímiho pramene (či Mímiho studny) „moudrosti věků“. Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. I jemu byly v dávných dobách přinášeny lidské oběti. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, sturač a jilm.
Ódinovi je připisována spousta magických artefaktů. Patří mu oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl a má na hrotu runy zaručující právo. Jím vykonal první vraždu, která spustila válku s Vany. Dále to je kouzelný prsten Draupnir, z něhož se každou devátou noc objeví dalších osm prstenů, osminohý kůň Sleipnir, vlci Geri a Freki, krkavci Hugin a Munin, kteří každou noc létají nad zemí a přinášejí Ódinovi zprávy. Jeho dnem je středa; ve staré angličtině se tento den nazýval Wódnesdæg (Ódinův den), z čehož pochází dnešní Wednesday.
Shromažďuje bojovníky ochotné bojovat s ním při Ragnaröku a žít ve Valhalle. To umožňuje buď padnutí v bitvě nebo rituální poranění kopím, tzv. Ódinovo znamení. Ódin má tři sídla v Ásgardu. Prvním z nich je Gladsheim, rozlehlá hala, kde předsedal soudům. Jeho trůn Hlidskjalf stojí ve Valaskjálfu postaveném z pevného stříbra, což je druhá z jeho síní v Ásgardu, z něhož je vidět do všech devíti světů. Třetí je Valhalla, hala padlých, kde Ódin přijímá duše padlých válečníků. Jako vůdce armády mrtvých válečníků způsobuje noční bouře. Společně s Thórem a Týrem patří k nejdůležitějším severským (a vůbec germánským) bohům. Ve svatyni v Uppsale na území dnešního Švédska stála jeho socha společně s Thórem a Freyem.
Ódin měl dle severské mytologie několik žen a je otcem mnoha dětí. Se svou první ženou Frigg měl nejlaskavějšího syna Baldra a slepého Höda. S bohyní Fjörgyn měl dalšího syna, mocného Thóra.
Remove ads
Wotan/Ódin a jeho kult v dochovaném umění
- (jen některé dostupné obrázky)
Sedící postavička z Lejre s dvěma havrany z jiného úhlu pohledu, nyní umístěná v Roskildském museu v Dánsku
Ódin se svými syny, ilustrace anglického rukopisu z 12. století
Pravděpodobné vyobrazení Ódina spolu s Thórem a Freyem(?) na tapiserii z 12. století
Jezdec s kopím a dvěma havrany, nákres z motivu z přilby vendelské éry
Nánosník Svatováclavské přilby pocházející ze Skandinávie zobrazuje Krista přivázaného ke kříži.
.jpg)
.jpg)
Svatováclavská přilba
Podle názoru některých historiků, např. Petra Sommera nebo PhDr. Anežky Merhautové se vyobrazení boha Ódina nachází na Svatováclavské přilbě – Anežka Merhautová po své analýze Svatováclavské helmy (jejíž výsledky publikovala roku 1992[5]) určila vznik helmy do 10. století smontováním jednoduché domácí přilby a čelenky severského původu s vyobrazením boha Ódina připoutaného ke stromu Yggdrasil, které bylo pro křesťanské prostředí nově interpretováno jako obraz ukřižovaného Krista.[6] Dle mytologie Ódin obětoval sám sebe, když byl po devět dní a nocí zavěšen na kmeni stromu Yggdrasil a probodnutý kopím Gungnirem, aby tak získal tajemství run, symbolu moudrosti.
Remove ads
Ódin v moderním umění
Ilustrace Ódina ve Starší Eddě z 18. století
Ódin na svém oři Sleipnim, ilustrace ve Starší Eddě z 18. století
Romantické vyobrazení Ódina s jeho magickým kopím, havrany a vlky (Carl Emil Doepler (1824–1905)
Ódin v Manuálu mytologie (ilustrace Alexandra Murraye, publikováno 1865)
Romantické zpodobnění Ódina, Georg von Rosen, 1886
Odhin (Johannes Gehrts, 1901)
Ódin s Gunnlöd (Johannes Gehrts, 1901)
Ódinovo sebeobětování (ilustrace W.G. Collingwood, 1908)
Ódinova poslední slova Baldrovi (ilustrace W.G. Collingwood, 1908)
Ódin na oři Sleipnim (ilustrace W.G. Collingwood, 1908)
Ódin v síni Völsungů (Carl Emil Doepler)
Ódin a Freya (Carl Emil Doepler)
Ódin a Frigg (Harry George Theaker, 1920)
Bronzová socha Ódina od Rudolfa Maisona (1854–1904)
Socha Ódina (H. E. Freund, 1825–1827)
.jpg)
.jpg)
_by_H._E._Freund.jpg)
Ódinova jména
Jména zmiňované v Snorriho mladší Eddě jsou zvýrazněna.
Podle vlastností:
|
|
Podle zápisu:
- Óðinn*
- Odin
- Odinn
- Othin
- Wodan
- Wothan
- Wuodan
- Wuothan
Remove ads
Zajímavosti
V románu autora Neila Gaimana Američtí bohové je jednou z hlavních postav pan Středa, což je ve skutečnosti bůh Odin, který snaží ostatní bohy přesvědčit, aby se sjednotili a stanuli proti moderním idolům.
Reference
Související články
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads