Onychonycteris

Onychonycteris je vyhynulý rod letouna z čeledi Onychonycteridae, jeho jediný popsaný druh představuje O. finneyi. Rod i druh popsala Nancy B. Simmonsová s kolegy v roce 2008, druhové jméno odkazuje na jeho objevitelku Bonnie Finneyovou. Holotyp – téměř úplná kostra – pochází ze souvrství Green River ve Wyomingu a datuje se do spodního eocénu před asi 52,5 miliony lety.^[1]

Onychonycteris Stratigrafický výskyt: spodní eocén
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
(nezařazeno)	Laurasiatheria
Řád	letouni (Chiroptera)
Čeleď	† Onychonycteridae
Rod	† Onychonycteris Simmons et al., 2008
Binomické jméno
† Onychonycteris finneyi Simmons et al., 2008
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

Rekonstrukce

Svou morfologií patří Onychonycteris mezi primitivní zástupce letounů, přesto však již vykazoval všechny základní charakteristiky křídel jako jiní zástupci řádu. Křídla však byla dosti krátká a široká, s velmi malým poměrem stran. Oproti ostatním známým letounům si stále ještě zachovával drápy na všech prstech předních končetin, na prvních třech prstech větší, na zbylých dvou prstech menší. Zadní končetiny již vykazují opačnou orientaci jako u současných letounů. Proporcemi končetin se Onychonycteris pohyboval mezi dalšími letouny a nelétavými savci s prodlouženými předními končetinami. Zubní vzorec činil I 2/3, C 1/1, P 3/3, M 3/3. Důležitým zjištěním je, že Onychonycteris postrádal zvětšenou cochleu, zvětšený okrouhlý výběžek na kladívku a stylohyale (součást jazylkového aparátu asociovaná s lebkou) s rozšířeným, lopatkovitým koncem. Tyto vlastnosti naznačují, že možná ještě neecholokoval.^[1][2] Podle jiné studie však spojení jazylkového aparátu s lebkou echolokaci nasvědčuje.^[3]

Ekologie

Podle autorů jeho popisu létal Onychonycteris dílem aktivně, dílem plachtěním; tím snad šetřil energii a takový způsob pohybu snad může představovat evoluční mezistupeň mezi pasivním plachtěním a aktivním letem. Ze současných netopýrů lze toto chování pozorovat u víkonosů. Podle přítomnosti drápů a proporcí končetin se zdá, že šlo o hbitého stromového savce šplhajícího pomocí všech čtyřech končetin. Při odpočinku již nejspíše zaujímal pozici hlavou dolů. Není jisté, zda šlo o zvíře noční, nebo denní; pravděpodobně se však krmilo hmyzem.^[1]