Kostel Pammakaristos

Kostel Pammakaristos

Účel stavby
mešita
Základní informace
Sloh	byzantská architektura a osmanská architektura
Výstavba	11. století
Pojmenováno po	Panna Maria
Poloha
Adresa	Fatih, Turecko Turecko
Souřadnice	41°1′45″ s. š., 28°56′47″ v. d.

Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Většina odborníků soudí, že kostel byl postaven mezi jedenáctým a dvanáctým stoletím. Stavitelem snad byl Michael VII. Dukas (1071–1078), možná však kostel vznikl až v komnénovském období.^[1] Švýcarský byzantista Ernest Mamboury původní budovu klade již do 8. století.^[2]

Parekklésion (boční kaple) byla přidána k jižní straně kostela v raném palaiologovském období a zasvěcena Kristu Logu (Kristus Slovo).^[3] Krátce po roce 1310 postavila Marta Glabasová malou kapli na památku svého zesnulého manžela, protostratora Michaela Dukase Glabase Tarchaneiota, generála císaře Andronika II. Palaiologa.^[4] Interiérem i exteriérem parekklésionu se táhne elegantní nápis věnování Kristu, který napsal básník Manuél Filés.

Ve stejné době byl renovován také hlavní kostel, jak ukázala studie templonu (přepážky mezi chrámovou lodí a kněžištěm).^[4]

Po pádu Konstantinopole v roce 1453 bylo sídlo řeckého ortodoxního patriarchátu nejprve přesunuto z katedrály Hagia Sofia do Chrámu svatých apoštolů, a pak v roce 1456 do kostela Pammakaristos, kde zůstalo až do roku 1587.^[5]

O pět let později osmanský sultán Murad III. přeměnil kostel na mešitu a přejmenoval jej na počest dobytí (fetih) Gruzie a Ázerbájdžánu, odtud název Fethiye Camii. V rámci této adaptace byla odstraněna většina vnitřních stěn, aby vznikl větší prostor.

Po letech zanedbávání byla budova restaurována v roce 1949 Americkým byzantským institutem a americkým institutem Dumbarton Oaks.^[1] Zatímco hlavní budova zůstává mešitou, parkklesion je od té doby muzeem.

Remove ads

Architektura a výzdoba

Komnénovský chrám měl hlavní loď a dvě deambulatoria, tj. chodby kolem centrální části kostela, tři apsidy a narthex směrem na západ. Zdivo bylo typické pro komnénovskou dobu a používalo techniku zapuštěných cihel, kdy se za linií zdi umísťují střídavé řady cihel a zapouštějí se do maltového lože, jak je stále vidět v chrámové nádrži i v samotném kostele.^[1]

Přeměna kostela na mešitu velmi změnila původní stavbu. Arkády spojující hlavní loď s deambulatorii byly odstraněny a nahrazeny širokými oblouky. Tři apsidy byly také odstraněny. Na jejich místě směrem na východ byla postavena velká kupolovitá místnost v šikmém úhlu vůči budově.

Na druhé straně parkklesion představuje nejkrásnější stavbu pozdní byzantské doby v Konstantinopoli. Má typický čtvercový půdorys s pěti kupolemi, ale poměr mezi vertikálními a horizontálními rozměry je mnohem větší než obvykle (ačkoli ne tak velký jako v soudobých byzantských kostelech stavěných na Balkáně).

Přestože vnitřní barevný mramorový obklad z velké části zmizel, svatyně stále obsahuje restaurované pozůstatky řady mozaikových panelů, které, i když nejsou tak rozmanité a dobře zachovalé jako u kostela Chora, slouží jako jeden ze zdrojů pro pochopení pozdního byzantského umění.

Hlavní kupoli vyplňuje vyobrazení Krista Pantokratora, obklopeného proroky Starého zákona (Mojžíš, Jeremiáš, Sofoniáš, Micheáš, Joel, Zachariáš, Abdiáš, Abakuk, Jonáš, Malachiáš, Ezechiel a Izajáš). V apsidě je zobrazen Kristus Hyperagathos s Pannou Marií a sv. Janem Křtitelem. Neporušený Křest Páně přežil na pravé straně kopule.