Pavel Nedvěd
český fotbalista a funkcionář, držitel zlatého míče From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Pavel Nedvěd (* 30. srpna 1972 Cheb) je český fotbalový funkcionář, který působí na pozici generálního manažera české fotbalové reprezentace a bývalý profesionální fotbalista, který hrával na pozici křídelníka či ofenzivního záložníka. Převážně působil ve vedení italského Juventusu.[1] V roce 2003 se stal nejlepším fotbalistou světa, když ovládl anketu Zlatý míč. Svou hráčskou kariéru ukončil v roce 2009 v italském Juventusu. Mezi lety 1994 a 2006 odehrál také 91 utkání v dresu české reprezentace, v nichž vstřelil 18 branek.
Na Mistrovství Evropy 1996 získal s českým národním týmem stříbrnou medaili a na ME 2004 bronz. Během kariéry vyhrál Pohár vítězů pohárů a Superpohár UEFA. V Česku čtyřikrát ovládl anketu Fotbalista roku a stal se Sportovcem roku 2003, mistrem Československa a dvojnásobným mistrem Česka a Itálie.
Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[2] Prezident republiky Miloš Zeman jej v roce 2015 vyznamenal medailí Za zásluhy.[3]
Remove ads
Klubová kariéra
Mládež
Nedvěd začínal s fotbalem ve městě Skalná, kde hrál v místním Tatranu od svých pěti let. Následně se přesunul do akademie Chebu a v roce 1986 zamířil do mládeže Viktorie Plzeň.
Dukla Praha
V dresu Plzně ale neodehrál jediné ligové utkání a v roce 1990 odešel do pražské Dukly, kde během sezóny 1991/92 odehrál 19 utkání, v nichž vstřelil 3 góly.[4]
Sparta Praha
Sezóna 1992/93
Po návratu z Dukly přestoupil v létě 1992 Nedvěd do Sparty Praha, kde se začal postupně prosazovat do základní sestavy trenéra Dušana Uhrina a hned ve své první sezóně vyhrál se Spartou ligový titul.[5] V sezóně odehrál 18 utkání, ve kterých se ale střelecky neprosadil.
Sezóna 1993/94
Během následující sezóny patřil Nedvěd už ke stabilním členům základní sestavy Sparty. 3. dubna 1994 vstřelil Nedvěd svůj první gól v české nejvyšší soutěži, a to při výhře 2:1 nad Vítkovicemi.[6] Pod novým trenérem Karolem Dobiášem odehrál 23 ligových utkání, v nichž vstřelil 3 branky, a pomohl Spartě k zisku titulu v prvním ročníku české nejvyšší soutěže.[7]
Sezóna 1994/95
Nedvěd v sezóně 1994/95 patřil k nejdůležitějším hráčům týmu. Spartě se podařilo získat ligový titul i v této sezóně, a to i přestože se u klubu vystřídali hned čtyři trenéři, a to Karol Dobiaš, Vladimír Borovička, Jürgen Sundermann a Jozef Jarabinský. Nedvěd odehrál 27 utkání, v nichž vstřelil 6 branek.[8][9]
Sezóna 1995/96
Ve své poslední sezóně v české nejvyšší soutěži byl Nedvěd tahounem Sparty, vstřelil 14 branek ve 27 ligových zápasech. Sparta ale v sezóně nenavázala na předchozí úspěchy a v lize skončila až na 4. příčce s 21 bodovou ztrátou na první Slavii.[10]
Lazio Řím
Pavel Nedvěd byl součástí české fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996, kde česká reprezentace podlehla až ve finále Německu. Jeho výkon ale nezůstal bez povšimnutí a v létě 1996 si ho vyhlédl trenér italského Lazia Řím Zdeněk Zeman. Kvůli snaze tehdejšího majitele Sparty Rezeše vyhnout se platbě výchovného Viktorii Plzeň z rekordní přestupové částky, přestoupil Nedvěd ze Sparty Praha nejprve za zanedbatelnou částku do Rezešových Košic a teprve z nich do Lazia Řím.[11] V italské nejvyšší soutěži Nedvěd debutoval 7. září 1996, když nastoupil do utkání proti Bologni (prohra 0:1).[12] Hned ve své první sezóně se Nedvěd stal stabilním členem základní sestavy Lazia a pomohl mu ke konečné čtvrté příčce v lize.[13]
V sezóně 1997/98 vyhrál Nedvěd s Laziem italský fotbalový pohár a došel až do finále poháru UEFA, ve kterém ale Lazio podlehlo milánskému Interu 0:3.[14] Na konci srpna pak gólem přispěl k zisku italského superpoháru při výhře 2:1 nad Juventusem.[15]
V roce 1999 získal s italským klubem historicky poslední titul pro vítěze poháru vítězů pohárů; ve finále s Realem Mallorca vstřelil vítězný gól na konečných 2:1 a stal se historicky posledním střelcem evropského poháru.[16][17] V Superpoháru UEFA pak nastoupil v základní sestavě proti Manchesteru United, Lazio si díky výhře 1:0 zajistilo další trofej.[18]
V následující sezóně přispěl Nedvěd pěti vstřelenými ligovými brankami pod trenérem Svenem-Göranem Erikssonem k zisku ligového titulu, pro Lazio to byl teprve druhý titul v Serii A v jeho historii.[19] V září 2000 pak Nedvěd s Laziem získal další trofej, a to po výhře 4:3 nad Interem Milán v italském superpoháru.[20]
Nedvědovy výkony v dresu Lazia neunikly ani nejslavnějším evropským velkoklubům. Lukrativní nabídky podal Manchester United, Real Madrid, Arsenal, Barcelona, Inter Milán nebo londýnská Chelsea.[21] Tehdejší majitel Lazia Sergio Cragnotti ale v létě 2001 prohlásil: “Mám tři klenoty: Nestu, Veróna a Nedvěda. Ti jsou neprodejní.”[21] I přestože finanční problémy klubu narůstaly, rozhodl se Nedvěd podepsal nový kontrakt do léta 2026.[21] Po dalších jednáních s Juventusem se ale přeci jen Lazio domluvilo na přestupu Nedvěda do turínského týmu.[22]
Juventus
V létě 2001 přestoupil Nedvěd za 41,2 milionů eur do Juventusu, kde se měl stát náhradou za francouzského záložníka alžírského původu Zinédina Zidana, který to samé léto přestoupil do Realu Madrid.[22] Nedvěd se stal hned ve své první sezóně v dresu Staré dámy páteří týmu a 4 góly a 11 asistencemi přispěl k zisku ligového titulu.[23] V srpnu pak získal Nedvěd další trofej, a to po výhře 2:1 v italském superpoháru.[24]
V druhé sezoně mezi Bianconeri se Nedvěd stal skutečně klíčovou postavou svého týmu. Získal další ligový titul a významnou měrou přispěl k postupu Juventusu do finále Ligy mistrů. Chvíli před koncem semifinálového utkání s Realem Madrid po faulu na anglického záložníka Steva McManamana ale Nedvěd obdržel druhou žlutou kartu, a tak musel vynechat finálové utkání s AC Milán.[25] Penaltový finálový rozstřel, který nakonec rozhodl, lépe zvládl tým z Milána. Nedvěd byl i přesto vyhlášen nejlepším záložníkem Ligy mistrů.[21] Na konci roku 2003 získal jako druhý Čech, po Josefu Masopustovi, cenu Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.[16] V anketě obdržel 190 bodů a předstihl tak druhého Thierriho Henryho (Francie, 128 bodů) a třetího Paola Maldiniho (Itálie, 123 bodů).[16]
Sezóna 2003/04 ale nebyla pro Nedvěda ani Juventus příliš povedená. V Lize mistrů skončili svěřenci Marcella Lippiho už v osmifinále a v domácí Serii A z toho nakonec bylo jen třetí místo.[26]
V létě 2004 došlo v Juventusu ke změně na trenérském postu. Po letech ho opustil Marcello Lippi, místo něhož z AS Řím přišel Fabio Capello.[27] Kvůli následkům zranění z Eura 2004 vynechal Nedvěd úvod sezóny 2004/05 a kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům se v září 2004 rozhodl ukončit svou reprezentační kariéru, aby se mohl soustředit na doléčení zranění a výkony v Juventusu.[28] V sezóně se nakonec Nedvěd vrátil do své původní formy a pod novým trenérem slavil zisk dalšího ligového titulu a v Lize mistrů skončil ve čtvrtfinále, z něhož na úkor Juventusu postoupili pozdější vítězové z Liverpoolu.[29]
Ročník 2005/06 přinesl Juventusu v pořadí již 29. scudetto. Po sezoně ale vyplula na povrch korupční aféra, do které byla zapletena řada týmu včetně Juventusu. Zdaleka nejpřísnější trest si odnesl právě turínský klub. Přišel o dva poslední tituly a s bodovým odpočtem byl přeřazen do Serie B.[21][30]
Po sestupu do druhé italské ligy opustila Juventus řada klíčových hráčů, Nedvěd se ale rozhodl, společně s Gianluigi Buffonem či Alessandrem Del Pierem, v klubu zůstat a pomoct mu k návratu mezi elitu.[31] Nedvěd patřil k nejlepším hráčům celé soutěže a 11 brankami a 9 asistencemi pomohl Juventusu k zisku prvního místa a k postupu i přes původní bodový odpočet.[21][31]
Po postupu zpátky do Serie A patřil Nedvěd, i přes svůj pokročilý věk, ke členům základní sestavy Juventusu a svými výkony pomohl týmu ke konečné třetí příčce.[32]
O místo v sestavě nepřišel ani ve své poslední sezóně v kariéře. V ročníku 2008/09 odehrál Nedvěd 44 soutěžních utkání, v nichž vstřelil 7 branek a přidal 8 asistencí.[33]
Dne 26. srpna 2009 oficiálně potvrdil konec fotbalové kariéry.[34]
Remove ads
Reprezentační kariéra
Pavel Nedvěd debutoval v české reprezentaci 5. června 1994 na stadionu Lansdowne Road v přátelském utkání proti domácímu Irsku, když nastoupil do druhého poločasu v 84. minutě na hřiště místo Jiřího Němce. Česko mezistátní zápas vyhrálo 3:1.[35]
První gól v národním dresu vstřelil na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 v zápase základní skupiny proti Itálii, v 5. minutě otevíral skóre utkání, které české mužstvo vyhrálo 2:1.[36] Družstvo se pod vedením tehdejšího reprezentačního trenéra Dušana Uhrina dokázalo probít až do finále, kde podlehlo favorizovaným Němcům.
Po vydařené kvalifikaci český národní tým na Euru 2000 nedokázal zopakovat úspěch z Anglie. Vítězství nad Dánskem po porážkách s Nizozemskem a Francií na postup ze skupiny nestačilo. S týmem se po ME rozloučil kapitán Jiří Němec a trenér Chovanec se rozhodl, že novým kapitánem se stane právě Nedvěd.[37]
Nedvěd už jako reprezentační kapitán nedokázal český národní tým dovést na závěrečný turnaj mistrovství světa v roce 2002. Přímý postup do Japonska a Koreje z původně slibně rozehrané kvalifikace Chovancovým svěřencům uniklo a v následném barážovém dvojzápasem Česko podlehlo Belgii. Těsně před koncem odvetného zápasu na Letné Nedvěd za protesty obdržel druhou žlutou kartu a byl vyloučen.[38]
Po Jozefu Chovancovi tým přebral Karel Brückner, který se s národním mužstvem kvalifikuje na EURO 2004, kde byla Česká republika pro některé odborníky černým koněm turnaje.[39] Na závěrečném turnaji prošli Češi náročnou základní skupinou a ve čtvrtfinále si bez větších problémů poradili i s Dánskem. V semifinále český tým ale překvapivě prohrál s řeckým výběrem, v zápase si Nedvěd nešťastně poranil koleno a přestože se snažil v utkání pokračovat, musel být vystřídán Vladimírem Šmicerem. V pátek 24. září 2004 oznámil, že se rozhodl ukončit svou reprezentační kariéru, aby se mohl soustředit na doléčení zranění a výkony v Juventusu.[28]
Do reprezentace se vrátil na podzim 2005 a pomohl týmu postoupit v baráži přes Norsko po 16 letech na Mistrovství světa.[40] V prvním utkání se Čechům podařilo porazit výběr Spojených států,, následovala překvapivá porážka s Ghanou 2:0. V posledním zápase český tým podlehl favoritům z Itálie, a tak skončil na turnaji už ve skupině.[41]
Reprezentační kariéru zakončil 16. srpna 2006 v přípravném zápase proti Srbsku v Uherském Hradišti, který český tým prohrál 1:3. Hrál do 44. minuty, poté byl za stavu 1:1 vystřídán Davidem Jarolímem.[42] Pavel Nedvěd odehrál za český tým 91 zápasů (s bilancí 53 výher, 16 remíz, 22 proher) a vstřelil 18 gólů.[28]
Reprezentační góly a zápasy
Účast Pavla Nedvěda na vrcholových turnajích:
- Zápasy Pavla Nedvěda v A-mužstvu české reprezentace [28]
Góly Pavla Nedvěda za A-mužstvo české reprezentace [28]
Remove ads
Funkcionářská a politická kariéra
Je členem Národní rady pro sport v rámci Národní sportovní agentury v oboru Zástupci sportovců.[45]
V roce 2010 vstoupil do vedení Juventusu, stal se jedním z jeho ředitelů. Od října 2015 do listopadu 2022 byl viceprezidentem klubu Juventus.[46][47]
Odstoupil z funkce 28. listopadu 2022 spolu s předsedou klubu Andreou Agnellim, kompletní správní radou i výkonným ředitelem Maurizio Arrivabenem pro podezření z falšování účetnictví.[48] Nedvěd dostal v lednu 2023 za finanční podvody turínského celku při přestupech hráčů osmiměsíční zákaz působení ve fotbale. Klub navíc přišel v probíhajícím ročníku Serie A o 10 bodů.[49] V květnu 2023 byl Nedvěd zproštěn viny.[50]
Ke konci roku 2023 byl spojován s pozicí manažera české reprezentace, k týmu měl dle médií nastoupit po boku Ivana Haška, který se měl stát reprezentačním trenérem po odstoupení Jaroslava Šilhavého. Nedvěd nabídku oficiálně odmítl 3. ledna 2024.[51] Nakonec nabídku na generálního manažera české reprezentace přijal v červnu 2025.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads