Phlebotominae

Phlebotominae (někdy hodnoceni jako samostatná čeleď Phlebotomidae) je podčeleď dvoukřídlého hmyzu z čeledi koutulovití (Psychodidae).

Phlebotominae
Phlebotomus pappatasi
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Třída	hmyz (Insecta)
Řád	dvoukřídlí (Diptera)
Čeleď	koutulovití (Psychodidae)
Podčeleď	Phlebotominae Rondani, 1840
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Flebotomové patří mezi nevelký dvoukřídlý hmyz, typicky svou velikostí nepřesahují 2,5 mm. Vynikají dlouhými tenkými končetinami; tělo a křídla pokrývá velké množství výrazných štíhlých chloupků. Hlava má protáhlý tvar, nese výrazné oči, ochlupená tykadla a ústní ústrojí, jež dosahuje podobné délky jako zbytek hlavy. Křídla jsou zašpičatělá, s četným paralelním žilkováním. Rody Phlebotomus a Lutzomyia typicky drží křídla vztyčená nad tělem, a sice v sevření asi 60°.^[1][2]

Biologie

Popsáno bylo několik stovek druhů flebotomů. Areál výskytu zahrnuje především tropické a subtropické oblasti, některé druhy žijí i v mírném podnebném pásu. Chybí však na ostrovech v Tichém oceánu.^[1] Neplatí za příliš zdatné letce, a zvláště jihoamerické lesní druhy zřídkakdy uletí více než 200 m. Rozptyl na několikakilometrové vzdálenosti však zjevně usnadňuje silný vítr, v případě P. perniciosus z ostrova Jersey byla zaznamenána rekordní uražená vzdálenost 25 km.^[3]

Protože flebotomové, na rozdíl od komárovitých či muchničkovitých, nevyžadují ke svému vývoji vodní prostředí, kolonizovali i polopouštní a pouštní regiony. Dospělci vykazují soumračnou, brzkou ranní či noční aktivitu. Samice představují krevsající parazity, konkrétně thelmofágy, sát přičemž mohou venku i v lidských obydlích. Hematofágie bývá nutností pro správný vývoj vajíček, ačkoli někteří flebotomové mohou naklást první snůšku i bez nasátí krve. Snůška činí 30 až 70 vajíček, larvy se vyvíjejí v chladném a vlhkém prostředí, například v norách hlodavců. Živí se organickým detritem a různými mikroorganismy. Někteří flebotomové mohou prodělat i několik generací do roka. Celý vývojový cyklus trvá 20 až 50 dní, především u druhů žijících v mírném pásmu se však objevuje dlouhá diapauza.^[1][2] Páření flebotomů může probíhat přímo na hostitelích; například samci L. longipalpis si na hostitelských obratlovcích vymezují „tokaniště“, kam vábí samice specifickými feromony, ale i složitými akustickými signály a gesty.^[3]

Většina flebotomů nebývá hostitelsky specifická, neplatí to však pro všechny druhy. Například P. papatasi saje krev výhradně na lidech a domácích psech; naopak P. argentipes či L. longipalpis v některých oblastech sají na domácích zvířatech, jinde na lidech. Dospělí flebotomové se krmí na rostlinných šťávách a výpotcích, tekutinu bohatou na sacharidy a bílkoviny si mohou schraňovat ve „voleti“.^[3]

Jako přenašeči

Významnými zástupci pro člověka jsou především novosvětský rod Lutzomyia a starosvětský Phlebotomus. Představují vektory virových (Phlebovirus, původce horečky papatači), bakteriálních (patogenní bartonelly), a především protozoálních onemocnění (ničivky vyvolávající kožní, kožně-slizniční i viscerální leishmaniózu). Mezi parazitem a přenašečem se často objevuje úzký vztah, jako mezi Leishmania tropica a Phlebotomus sergenti či Leishmania major a Phlebotomus papatasi.^[2][4] Flebotomové ale představují vektory dalších parazitů, včetně plazích plasmodií^[5] nebo viru vezikulární stomatitidy (infikuje kopytníky, příležitostně i člověka).^[3]