Pietro Anastasi
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Pietro Anastasi (7. duben 1948, Katánie, Italské království – 17. leden 2020, Varese[1], Itálie) byl italský fotbalový útočník. Fanoušky byl přezdíván Petruzzu 'u turcu (sicilsky „Péťa Turek“).
Fotbalovou kariéru začal v Massiminiana, kde po dvou letech odešel již do druholigového Varese. Po jedné sezoně slavil s klubem postup do nejvyšší ligy. Ve své první sezoně v nejvyšší lize vstřelil 11 branek a přitáhl na sebe velkou pozornost velkých klubů. V roce 1968 jej za 650 milionů lir koupil Juventus. [2] Tento přestup byl do roku 1973 nejdražší na světě.[3] Za první dvě sezony vstřelil 29 branek. Jenže trofeje nepřicházeli. První velký úspěch s Bianconeri zaznamenal v sezoně 1970/71, když došel do finále o Veletržní pohár. V následující sezoně již slavil první titul v lize (1971/72), které poté i obhájil (1972/73) a poslední titul získal o dva roky později (1974/75). Zahrál si i finále poháru PMEZ 1972/73, které ale prohrál 0:1 s Ajaxem.[4] Od roku 1974 hrál s kapitánskou páskou. Jenže nastali neshody s trenérem Parolou i s Bonipertim. V roce 1976 se po osmi sezonách u Bianconeri rozloučil. Odehrál za ně celkem 303 utkání a vstřelil 130 branek. Stal se oblíbencem u fanoušků a od roku 2011 patří mezi 50 osobnostmi, které má ocenění na chodníku slávy u stadionu Juventusu.[5]
Do Interu odešel za jiného střelce. Byl jim Roberto Boninsegna. Do Juventusu poslali i 800 milionů lir. U Nerazzurri odehrál jen dvě sezony s nimž vyhrál jednu trofej a to Italský pohár (1977/78). Ve věku 30 let, v létě roku 1978 odešel hrát do Ascoli. V tomto provinčním klubu pookřál a v sezoně 1979/80 pomohl klubu k 4. místu. V roce 1981 se rozhodl ukončit kariéru v Itálii a na rok odešel do Švýcarského klubu FC Lugano.
V nejvyšší lize odehrál 338 zápasů a vstřelil 105 gólů.
Remove ads
Hráčská statistika
Remove ads
Reprezentační kariéra
S reprezentací debutoval na ME 1968, kde odehrál oba finálové utkání a získal zlatou medaili. Kdyby se nezranil při přípravě, mohl se zúčastnit MS 1970.[7] Na šampionát se dostal 1974. Zde odehrál všechny zápasy a vstřelil jednu branku. Poslední zápas odehrál 26. října 1976 proti Polsku (0:0).[8] Celkem odehrál 25 utkání a vstřelil 8 branek.[9]
Remove ads
Hráčské úspěchy
Klubové
- 3× vítěz italské ligy (1971/72, 1972/73, 1974/75)
- 1× vítěz italského poháru (1977/78)
Reprezentační
- 1× na MS (1974)
- 1× na ME (1968 - zlato)
Individuální
- nejlepší střelec Veletržního poháru (1970/71)
- nejlepší střelec italského poháru (1974/75)
- člen síně slávy Italského fotbalu (2019)
Vyznamenání
.svg){kind=small}
Související články
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads