Projekt 30bis

Projekt 30bis (jinak též třída Skoryj) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Byla to první třída sovětských torpédoborců, postavená po druhé světové válce. Rozsáhlá třída znamenala především početní posílení námořnictva, technologicky však vycházela z italských koncepcí z poloviny 30. let. Celkem bylo postaveno 70 jednotek této třídy. Všechny torpédoborce této třídy byly vyřazeny. SSSR je exportoval do Egypta (6), Indonésie (8) a Polska (2). Sovětské námořnictvo drtivou většinu vyřadilo v 70. a 80. letech. Poslední ruská jednotka byla vyřazena roku 1994.

Projekt 30bis / Třída Skoryj
Torpédoborec projektu 30bis
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo Egyptské námořnictvo Polské námořnictvo Indonéské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	70
Osud	vyřazeny
Předchůdce	Projekt 30 / třída Ogněvoj
Nástupce	Projekt 41 / třída Něustrašimij
Technické údaje projektu 30bis
Výtlak	2316 t (standardní) 3066 t (plný)
Délka	120,5 m
Šířka	12 m
Ponor	4,26 m
Pohon	2 turbíny, 4 kotle
Rychlost	35,5 uzlu
Dosah	2900 nám. mil při 18 uzlech
Posádka	286
Výzbroj	4× 130mm kanón (2×2) 2× 85mm kanón (1×2) 7× 37mm kanón (7×1) 10× 533mm torpédomet (2×5) 2 skluzavky, 6 vrhačů 52–60 min

Stavba

Polský torpédoborec Wicher

Vývoj torpédoborců Projektu 30bis byl zahájen v říjnu 1945. Základní uspořádání, výzbroj a pohonný systém pro urychlení vývoje vycházely z předcházejícího Projektu 30 (Ogněvoj). V letech 1948–1953 bylo postaveno celkem 70 jednotek této třídy. Do stavebního programu se zapojily loděnice v Nikolajevu, Komsomolsku na Amuru, Leningradu a Molotovsku.^[1]

Konstrukce

Sovětský torpédoborec Ozarjonyj

Složení výzbroje se u jednotlivých plavidel lišilo a postupně byly její prováděny různé modifikace (instalace raketových vrhačů hlubinných pum RBU-2500 či modernějších protiletadlových kanónů ráže 57 mm). Základní výzbroj tvořily čtyři 130mm kanóny ve dvou dvoudělových věžích, které doplňovaly dva 85mm kanóny a sedm protiletadlových 37mm kanónů v jednohlavňové lafetaci. K napadání hladinových lodí sloužily dva pětihlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužilo šest vrhačů a dvě skluzavky hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny TV-6 a čtyři kotle KV-30. Celkový výkon byl 60 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 35,5 uzlu. Dosah byl 2900 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.^[1]

Zahraniční uživatelé

• Egypt Egypt – Egyptské námořnictvo získalo celkem šest torpédoborců této třídy.^[1]

• Indonésie Indonésie – Indonéské námořnictvo získalo celkem osm torpédoborců této třídy.^[1]

• Polsko Polsko – Polské námořnictvo získalo celkem dva torpédoborce této třídy.^[1]