Protemnodon

Protemnodon je vyhynulý rod mohutných vačnatců, kteří se kdysi vyskytovali v Austrálii, Tasmánii a na Nové Guineji. Jednalo se o zástupce australské megafauny. Vyhynuli koncem pleistocénu.

Protemnodon
Rekonstrukce Protemnodon anak
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Podtřída	vačnatci (Marsupialia)
Řád	dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď	klokanovití (Macropodidae)
Rod	† Protemnodon Owen, 1874
Typový druh
Protemnodon anak Owen, 1874
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

Podle analýzy mtDNA z roku 2014 je Protemnodon úzce příbuzný s rodem Macropus.^[1] Vnitřní systematika rodu Protemnodon je předmětem vědeckých debat. Na vině je zejména nedostatek fosilních nálezů, které jsou často jen neúplné. Na základě studie z roku 2022 byly druhy původně řazené do rodu Protemnodon (P. bandharr a P. buloloensis) přeřazeny do rodu Silvaroo, a pro P. nombe byl vytyčen nový druh Nombe. Revize rodu z roku 2024 řadí do rodu Protemnodon následující druhy:^[2]

• P. anak Owen, 1874 (typový druh)
• P. otibandus Plane, 1967 (juniorní synonymum P. chinchillaensis)
• P. snewini Bartholomai, 1978
• P. tumbuna Flannery et al., 1983 (juniorní synonymum P. hopei)
• P. mamkurra Kerr et al., 2024
• P. viator Kerr et al., 2024
• P. dawsonae Kerr et al., 2024

Charakteristika

Lebka Protemnodon anak (Melbourne Museum)

Tito velcí klokani představovali jedny z mnoha zástupců klokanů australské megafauny. Žili od raného pliocénu před asi 5 miliony lety až do svého vyhynutí v pozdním pleistocénu někdy před 40 000 lety. Hmotnost protemnodonů se pohybovala zhruba mezi 45–160 kg, maximálně kolem 170 kg. To představuje zhruba dvojnásobnou váhu současných klokanů. Nejmenší zástupce P. hopei z Nové Guineje vážil pouhých 45 kg, i tak se však jedná o zhruba dvojnásobek váhy nejtěžšího melanéského vačnatce, kterým je klokan hbitý (Notamacropus agilis).^[3]

Podle komparativní studie z roku 2024, která srovnávala délku a tvar končetinových kostí protemnodonů a moderních klokanů, dávali někteří protemnodoni během pohybu mnohem více váhy na své přední končetiny než současní klokani, tzn. alespoň někteří protemnodoni běžně využívali k pohybu i své přední končetiny. Protemnodoni se tedy buďto pohybovali po všech čtyřech, nebo si alespoň předními končetinami výrazně pomáhali. Pohyb některých protemnodonů byl přirovnán k pohybu některých druhů stromových klokanů po zemi, během kterého stromoví klokani prokládají výskoky pravidelným dopadem na všechny čtyři končetiny.^[4][5]