Fyzikání veličiny měřené v radiometrii se označují jako radiometrické veličiny (popř. energetické veličiny), popisují přenos energie zářením.
Další informace veličina, symbol ...
Radiometrické veličiny SI
veličina |
symbol |
jednotka SI |
rozměr |
poznámka |
Zářivá energie |
Q |
joule |
J |
Zářivá energie vyjadřuje (celkové) množství energie, které dopadne na určitou plochu v prostoru za určitý čas. |
Zářivý tok |
Φe nebo Pe |
watt |
W |
Zářivá energie za jednotku času procházející určitou plochou. Tato veličina je někdy označována jako zářivý výkon. |
Zářivost |
Ie |
watt na steradián |
W·sr−1 |
Výkon (hustota světelného toku) na jednotkový prostorový úhel. |
Zář |
Le |
watt na steradián na metr čtverečný |
W·sr−1·m−2 |
Výkon do jednotkového prostorového úhlu na "promítnutou" jednotkovou plochu zdroje. |
Ozářenost |
Ee nebo Ie |
watt na metr čtverečný |
W·m−2 |
Výkon dopadající na plochu - udává plošnou hustotu světelného toku. |
Intenzita vyzařování / zářivá exitance / zářivá emitance |
Me nebo He |
watt na metr čtverečný |
W·m−2 |
Výkon vyzářený jednotkovou plochou do celého poloprostoru - udává plošnou hustotu světelného toku, který vyzařuje nějaká plocha. Nezahrnuje odražené záření. |
Radiozita |
Je nebo Be |
watt na metr čtverečný |
W·m−2 |
Vlastní intenzita vyzařování plus intenzita odraženého záření z uvažované plochy. |
Spektrální zář |
Leλ |
watt na steradián na metr kubický |
W·sr−1·m−3 |
Jiné obvyklé vyjádření jednotek: W·sr−1·m−2·nm−1 |
Spektrální ozáření |
Eeλ
|
watt na metr kubický |
W·m−3 |
Jiné obvyklé vyjádření jednotek: W·m−2·nm−1 |
Zavřít
Integrální a spektrální radiometrické veličiny
Integrální veličiny (například zářivý tok) popisují celkový účinek záření všech vlnových délek nebo frekvencí, zatímco spektrální veličiny (například spektrální zářivý tok) popisují účinek záření jedné vlnové délky λ nebo frekvence ν. Ke každé integrální veličině existují odpovídající spektrální veličiny, například zářivému toku Φe odpovídá spektrální zářivý tok Φeλ resp. Φeν[pozn. 1].
Abychom z integrální veličiny zjistili její spektrální protějšek, využijeme limitního přechodu. To vychází z představy, že pravděpodobnost, že existuje foton, který má právě požadovanou vlnovou délku, je nulová.
Ukažme si tedy vztah mezi nimi na příkladu zářivého toku:
- Integrální veličina – zářivý tok s jednotkou W:

- Spektrální zářivý tok podle vlnové délky s jednotkou W/m:
kde
je zářivý tok záření o vlnových délkách v malém intervalu 
- Spektrální zářivý tok podle frekvence s jednotkou W/Hz:
kde
je zářivý tok záření o frekvencích v malém intervalu 
- Spektrální zářivý tok s jednotkou W, tedy stejnou jako integrální veličina:

Spektrální veličiny podle vlnové délky λ a frekvence ν jsou svázané vztahy, ve kterých vystupuje rychlost světla c:



Integrální veličinu lze získat integrací spektrální veličiny:

Pro všechny níže uvedené veličiny platí analogické vztahy.
Další informace
,
...
Integrální a spektrální radiometrické veličiny
Integrální veličina |
Spektrální veličina |
Veličina |
Vztah |
Veličina |
Vztah |
Zářivý tok Φe
[Φe] = W |
|
Spektrální zářivý tok Φeλ
[Φeλ] = W·m−1 |
 |
Intenzita vyzařování He
[He] = W·m−2 |

S’ je plocha, ze které záření vychází. |
Spektrální intenzita vyzařování Heλ
[Heλ] = W·m−3 |
S’ je plocha, ze které záření vychází. |
Ozáření Ee
[Ee] = W·m−2 |
S je ozářená plocha |
Spektrální ozáření Eeλ
[Eeλ] = W·m−3 |
S je ozářená plocha. |
Zářivost Ie
[Ie] = W·sr−1 |
Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj září, [Ω] = sr
Pro kuželový osvětlený prostor platí následující vztah: Ω = 2π(1-cosβ), kde β je poloviční vrcholový úhel kužele, do kterého zdroj svítí. |
Spektrální zářivost Ieλ
[Ieλ] = W·m−1·sr−1 |
;}}}
Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj září. |
Zář Le
[Le] = W·m−2·sr−1 |

S je plocha v obecné poloze, ale veličina zář je definována jako výkon na jednotkovou plochu kolmou k paprsku. Toho je dosaženo právě užitím koeficientu v tomto vztahu, neboť díky němu je tato veličina nezávislá na volbě plochy. |
Spektrální zář Leλ
[Leλ] = W·m−3·sr−1 |

S je plocha v obecné poloze, ale veličina zář je definována jako výkon na jednotkovou plochu kolmou k paprsku. Toho je dosaženo právě užitím koeficientu v tomto vztahu, neboť díky němu je tato veličina nezávislá na volbě plochy. |
Zavřít
Další vztahy mezi radiometrickými veličinami
Z předchozího textu již víme, že zář je výkon na jednotkovou plochu kolmou k paprsku a na jednotkový prostorový úhel ve směru paprsku. Definujme tedy:
je plocha, bod
je jejím bodem.
je směr paprsku,
je úhel, který svírá normálový vektor plochy se směrovým vektorem paprsku. Úhel
nemůže být větší než 90°.
Potom zář odvodíme z veličiny zářivý tok pomocí limitního přechodu pro okolí bodu
a pro prostorový úhel v okolí směrového vektoru
blížících se nule. Tato úvaha vede na následující vztah:

Chceme-li vyjádřit ozáření
v bodě
, provedeme to, neformálně řečeno, tak, že nasčítáme všechny záře ze všech směrů
pomocí následujícího vztahu:
, kde
je faktor, který zohledňuje natočení plochy
, na níž se bod
nachází.
značí hemisféru nad bodem
.
Chceme-li z již známých veličin vyjádřit veličinu zářivý tok
, který prochází plochou
, sečteme pomocí integrálního počtu ozáření ve všech bodech plochy
. Z této úvahy plyne následující vztah:
