Radiometrie

From Wikipedia, the free encyclopedia

Remove ads

Radiometrie je část optiky, která se zabývá měřením elektromagnetického záření, včetně viditelného světla. Radiometrie se zabývá měřením elektromagnetického záření v prostoru a používá tedy absolutní veličiny, zatímco fotometrie studuje obdobné veličiny, avšak z hlediska jejich působení na lidské oko.

Radiometrie našla důležité uplatnění v astronomii.

Radiometrické veličiny

Fyzikání veličiny měřené v radiometrii se označují jako radiometrické veličiny (popř. energetické veličiny), popisují přenos energie zářením.

Další informace veličina, symbol ...

Integrální a spektrální radiometrické veličiny

Integrální veličiny (například zářivý tok) popisují celkový účinek záření všech vlnových délek nebo frekvencí, zatímco spektrální veličiny (například spektrální zářivý tok) popisují účinek záření jedné vlnové délky λ nebo frekvence ν. Ke každé integrální veličině existují odpovídající spektrální veličiny, například zářivému toku Φe odpovídá spektrální zářivý tok Φeλ resp. Φeν[pozn. 1].

Abychom z integrální veličiny zjistili její spektrální protějšek, využijeme limitního přechodu. To vychází z představy, že pravděpodobnost, že existuje foton, který má právě požadovanou vlnovou délku, je nulová. Ukažme si tedy vztah mezi nimi na příkladu zářivého toku:

  • Integrální veličina – zářivý tok s jednotkou W:
  • Spektrální zářivý tok podle vlnové délky s jednotkou W/m:
      kde je zářivý tok záření o vlnových délkách v malém intervalu
  • Spektrální zářivý tok podle frekvence s jednotkou W/Hz:
      kde je zářivý tok záření o frekvencích v malém intervalu
  • Spektrální zářivý tok s jednotkou W, tedy stejnou jako integrální veličina:

Spektrální veličiny podle vlnové délky λ a frekvence ν jsou svázané vztahy, ve kterých vystupuje rychlost světla c:

Integrální veličinu lze získat integrací spektrální veličiny:

Pro všechny níže uvedené veličiny platí analogické vztahy.

Další informace , ...

Další vztahy mezi radiometrickými veličinami

Z předchozího textu již víme, že zář je výkon na jednotkovou plochu kolmou k paprsku a na jednotkový prostorový úhel ve směru paprsku. Definujme tedy:
je plocha, bod je jejím bodem.
je směr paprsku, je úhel, který svírá normálový vektor plochy se směrovým vektorem paprsku. Úhel nemůže být větší než 90°.
Potom zář odvodíme z veličiny zářivý tok pomocí limitního přechodu pro okolí bodu a pro prostorový úhel v okolí směrového vektoru blížících se nule. Tato úvaha vede na následující vztah:


Chceme-li vyjádřit ozáření v bodě , provedeme to, neformálně řečeno, tak, že nasčítáme všechny záře ze všech směrů pomocí následujícího vztahu:

, kde je faktor, který zohledňuje natočení plochy , na níž se bod nachází. značí hemisféru nad bodem .

Chceme-li z již známých veličin vyjádřit veličinu zářivý tok , který prochází plochou , sečteme pomocí integrálního počtu ozáření ve všech bodech plochy . Z této úvahy plyne následující vztah:

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads