Roberto Bettega
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Roberto Bettega (* 27. prosinec 1950, Turín, Itálie) je bývalý italský fotbalový útočník.
Již od mladých let byl hráčem Juventusu. První zkušenosti s dospělým fotbalem měl v roce 1969 v druholigovém Varese, kde byl odeslán na roční hostování. Poté se vrátil k Bianconeri a zůstal u nich 13 let až do roku 1983. Za tuhle dlouhou dobu nastoupil do celkem 481 utkání a vstřelil v nich 178 branek, což jej řadí na 3. místo v historické tabulce střelců v klubu.
Celkem získal s klubem devět trofeji: sedm titulů v lize (1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82), jedno vítězství v italském poháru (1978/79) a poháru UEFA (1976/77). Také získal prvenství o nejlepšího střelce v lize (1979/80 - 16 branek). Ale nejlepší sezonu odehrál 1976/77, to vstřelil 17 branek, ale stačilo to na 3. místo v tabulce střelců. V letech 1982 a 1983 se již na trávník dostával jen sporadicky a tak se rozhodl s klubu odejít. Poslední dva roky působil v kanadském týmu Toronto Blizzard, kde odehrál celkem 48 utkání a vstřelil 11 branek. V listopadu roku 1984 se vrátil do Itálie a týž měsíc se stal obětí vážné dopravní nehody a ta jej poté vyřadila z fotbalu.[1]
Za reprezentaci odehrál 42 utkání, v nichž vstřelil 19 branek.[2] Hrál v jejím dresu na MS 1978, kde Itálie skončila čtvrtá.[3] Díky svým výkonům na tomto šampionátu byl federací FIFA zpětně zařazen do all-stars týmu turnaje.[4] Hrál i na ME 1980, i zde squadře azzuře unikla medaile jen těsně, o bronz přišla až v penaltovém rozstřelu, v němž se nakonec radovalo mužstvo Československa.[5]
V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1977 umístil na čtvrtém místě, o rok později toto umístění zopakoval.[6][7]
Po fotbalové kariéře uvažoval o manažerské práci v Juventusu, ta se však okamžitě nenaplnila kvůli neshodám s tehdejším prezidentem Bonipertim.[8] Až v roce 1994 jej Umberto Agnelli zaměstnal jako generální ředitel a poté jako viceprezident.[9] Spolu s Lucianem Moggim a Antoniem Giraudem vytvořil tzv. Triadu, která dala život jednomu z nejvítěznějších období Bianconeri. Při skandálu v roce 2006 vyšel bez viny. Na svůj post rezignoval 22. června 2007, kvůli vyšetřování falešných faktur.[10][11] Opět byl bez viny a na konci roku 2009 se vrátil do funkce, kde zůstal pět měsíců.[12]
Remove ads
Hráčská statistika
Remove ads
Reprezentační kariéra
Za reprezentací odehrál 42 utkání a vstřelil 19 branek. První utkání odehrál 5. června 1975 proti Finsku (1:0).[13] Při dalším utkání proti stejnému soupeři v roce 1977 vstřelil čtyři branky ze šesti.[14] Byl na MS 1978, kde odehrál všech sedm utkání, ale zápas o 3. místo prohrál. Dostal se do All stars. Také byl na ME 1980. Kvůli vážnému zranění, který utrpěl v listopadu 1981, mesel oželet MS 1982 I tady ale skončil na 4. místě. Poslední zápas odehrál 16. dubna 1983 proti Rumunsku (0:1).[15]
Statistika na velkých turnajích
Remove ads
Hráčské úspěchy
Klubové
- 7× vítěz italské ligy (1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82)
- 1× vítěz italského poháru (1978/79)
- 1x vítěz poháru UEFA (1976/77)
Reprezentační
Individuální
- nejlepší střelec italské ligy (1979/80)
- All Stars team na MS 1978
Vyznamenání
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads