Rudolf Schuster

Rudolf Schuster (* 4. ledna 1934 Košice)^[1] je slovenský politik a spisovatel po otci karpato-německého a po matce maďarského původu, bývalý prezident Slovenské republiky.

Ing. Rudolf Schuster, Ph.D., dr. h. c.
2. prezident Slovenské republiky
Ve funkci: 15. června 1999 – 15. června 2004
Předseda vlády	Mikuláš Dzurinda
Předchůdce	Michal Kováč
Nástupce	Ivan Gašparovič
Stranická příslušnost
Členství	KSS (KSČ) SOP
Narození	4. ledna 1934 (91 let) Košice Československo Československo
Choť	Irena Schusterová
Alma mater	Stavební fakulta STU Hornická fakulta VŠT
Profese	politik, spisovatel a diplomat
Ocenění	čestný občan Miskolce (2000) Zlatá medaile MU (2001) řetěz Řádu Isabely Katolické (2002) Cena Egona Erwina Kische (2002) doctor honoris causa Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre (2006) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Rudolf Schuster
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Schuster

Rudolf Schuster

V letech 1964 až 1990 byl členem Komunistické strany Slovenska. V letech 1983–1986 a 1994–1999 byl primátorem města Košice. V letech 1986–1988 byl předsedou Východoslovenského krajského národního výboru v Košicích. V období 30. listopadu 1989 až 30. června 1990 zastával funkci předsedy Slovenské národní rady.

Dne 29. května 1999 byl v přímých volbách zvolen slovenským prezidentem. Ve volbách v roce 2004 svoji funkci obhajoval, ale s 7,4 % odevzdaných hlasů se v prvním kole voleb umístil až na čtvrtém místě a ve funkci prezidenta jej nahradil vítěz druhého kola voleb Ivan Gašparovič.

Životopis

Vzdělání získával v Košicích, kde vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, v letech 1954–1959 pokračoval ve studiu na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě, kde studoval obor inženýrské stavitelství. Později pokračoval ve vzdělávání vědeckou aspiranturou z oboru ekologie na Hornické fakultě Vysoké školy technické v Košicích, kde získal v roce 1984 titul kandidáta věd (CSc.).

Od roku 1960 pracoval jako projektant v Krajském zemědělském projektovém ústavu v Bratislavě, v letech 1960–1962 byl asistentem ve Slovenské akademii věd, v letech 1962–1970 pracoval ve Východoslovenských železárnách v Košicích jako referent, v letech 1971–1974 byl vedoucím sekretariátu a technickým asistentem podnikového ředitele Východoslovenských železáren.

Primátor Košic a prezident Slovenské republiky

V letech 1974–1979 pracoval na národním výboru města Košice jako místopředseda pro služby, v letech 1979–1983 jako první místopředseda pro ekonomiku a v letech 1983–1986 se stal poprvé primátorem města Košice. V letech 1986–1989 byl předsedou Východoslovenského krajského národního výboru v Košicích, od 30. listopadu 1989 do 30. června 1990 byl předsedou Slovenské národní rady, v letech 1990–1992 působil jako velvyslanec ČSFR v Kanadě a v letech 1993–1994 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí v Bratislavě. V letech 1994–1999 působil podruhé ve funkci primátora města Košice, přičemž zadlužil město tak, že bylo nutné zavést tzv. ozdravný režim, který skončil až v roce 2003 a uvažovalo se o uvalení nucené správy. V letech 1998–1999 byl poslancem Národní rady Slovenské republiky (od října 1998), působil také jako člen Výboru pro kulturu a média (6. listopad 1998–16. březen 1999), člen Výboru pro lidská práva a národnosti (od 16. března 1999 do 29. května 1999) a člen Zvláštního kontrolního výboru NR SR pro kontrolu činnosti Slovenské informační služby. V přímých volbách byl dne 29. května 1999 ve druhém kole zvolen prezidentem Slovenské republiky, inaugurace proběhla 15. června 1999 a zvolen byl na funkční období v letech 1999–2004.

V roce 2004 se pokusil svůj mandát obhájit. Byl však vyřazen již v prvním kole voleb, když obdržel pouhých 7,4 % hlasů a umístil se na čtvrtém místě.^[2]

Osobní život

Rudolf Schuster byl ženatý s Irenou Schusterovou (1937–2008), povoláním zdravotní sestrou, jež zemřela na srdeční příhodu ve věku 70 let.^[3][4]

Dílo

Próza

• 1987 – Necestami Brazílie, cestopis (spoluautor Ján Štiavnický)
• 1987 – Prípad „Puntičkár“, románová novela
• 1988 – Nežiaduci dôkaz
• 1989 – Čierny notes, novela
• 1989 – Bol som pri tom, vzpomínková próza
• 1994 – Rodné putá, životopisné dílo o malíři Jánovi Fabinim
• 1994 – So skalpelom a bez neho, životopisné dílo o nestorovi slovenské chirurgie Jánovi Kňazovickém (spoluautor Ján Štiavnický)
• 1995 – Stopy viedli k Indiánom, reportáží výprava po stopách svého otce v Brazílii
• 1995 – Strieborný mercedes, detektivní příběh na základě skutečnosti
• 1996 – Ultimátum, zachycuje politické a společenské dění v letech 1989–1992 a zčásti i své působení v Kanadě
• 1997 – Hlavná, o problémech výstavby v Košicích
• 1998 – Návrat do veľkej politiky, komentuje politiku po roku 1993 na Slovensku
• 1999 – Explózia, literatura faktu – o výbuchu plynu v košickém paneláku
• 2000 – Ako to bolo, o předvolebních a koaličních jednáních
• 2001 – Rozhovory s Milanom Čičom
• 2001 – Muž s dvoma srdcami, životní příběh Arieha Kleina, který přežil holocaust

Televizní scénáře

• 1974 – Kolaudácia, zábavný pořad
• 1980 – Košice, Košice, zábavný pořad
• 1986 – Prvý deň, televizní inscenace
• 1989 – Umývanie hláv

Rozhlasové scénáře

• 1983 – Prémie budú... , rozhlasová hra
• 1985 – Vynález, rozhlasová hra
• 1985 – Ani jedna kvapka, rozhlasová hra
• 1985 – Príležitosť, rozhlasová hra
• 1985 – Prvý deň podpredsedu, rozhlasová hra
• 1985 – Referent, rozhlasová hra
• 1986 – Havária, rozhlasová hra
• 1986 – Bezzubý lev, rozhlasová hra
• 1986 – Generálka, rozhlasová hra
• 1992 – Bocatius, dvojdílná rozhlasová hra